To že se dandící umí smát jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem se s nimi setkala poprvé. A to byla Bobešova máma. Pak přibyl další smějící se dandík, Bobešův táta, pak když jsem chodila s Bobešem na úpravu do Prahy tak tam byly hned dvě culící se holky, no tedy spíš už dandičí dámy, a náš Bobeš rozdává úsměvy na potkání. Mě osobně se to za celé tři roky nepodařilo vyfotit, až teď v neděli pořadatelce z výstavy. I když při tom vypadá strašidelně a někdo by si mohl myslet že ho chce přinejmenším roztrhat na cucky. Ale věřte mi, to jen dává najevo svou radost a přízeň všem, kdo ho chválí......
Většina lidí která šla okolo nás, nebyla širokého úsměvu ušetřena, a někteří z nich se tak smáli, že málem upadli .
