Bertechsgaden....centrum

Zatímco část výpravy se šla cáchat do termálních lázní, naše "rodinná" část se vydala na průzkum města. To jest na nějaký gáblík a popití v teple. Bertechsgaden má docela netradičně umístěné náměstí až na dost vysokém kopci, takže jsme se k němu propracovávali po několika schodištích. Ovšem stálo to za to. Syn jako železniční modelář prohlásil, že si připadá jak v nějaké obří modelářské prodejně, protože mu tak připadají místní domy. Je fakt, že kdo znal v Praze prodejnu německé firmy PIKO, či někdy do modelové železnice dělal, mi dá za pravdu. Domy jak ze škatulky, ozdobené balkony nezbytnými muškáty a tyrolskými karafiáty, jemné barvy fasád....

A všude neskutečně čisto. Až mi to připadalo skoro nelidský. Ne že by se mi stýskalo po tom bordelu který vládne tady po ulicích měst i vsí, ale co je moc....alespoň jeden jediný vajglík kdyby byl na zemi , tak bych si připadala jak v reálném světě....

Našli jsme si příjemně vyhlížející resauraci, což nebyl zase tak velký problém a s velkou radostí zalezli do jejího útulného a teplého lůna. A nastala komedie....jazyková bariéra některých účastníků zájezdu vedla k docela komickým situacím při objednávání (zvlášť když synův kamarád nevěděl jak vypadá v němčině napsaný kuřecí řízek). Ale obsuha vše s grácií a humorem zvládla a tak každý nakonec byl nadmíru spokojen. Já navíc s vynikajícím červeným vínem jehož několik džbánků padlo. Ono se tam víno totiž nepodávalo v jednotlivých sklínkách ale v čtyřdecových džbánečcích. Chutnalo mi a tak byly nakonec byly džbánečky tři, i když s tím posledním už mi pomohli i ostatní. Bylo nám tak fajn, že se nám ani nechtělo vylézat ven, ale udeřila hodina odjezdu takže jsme museli....

Nasoukali jsme se zase do nepohodlného autobusu, a dali vale této krásné části Německa....a v půl dvanácté v noci na neděli si nás manžel vyzvednul....Ty dvě probdělé noci se musely dohnat a tak jsme zalezli a dokud jsme nedohnali deficit, z peřin jsme nevystrčili ani frňák....

Řekněte sami, nevypadá to jak nějaký model?

Kruhák nad soutokem, zajímavé architektonické řešení....

Víc fotek z celého výletu najdete opět v galerii

Bertechsgaden a Königsee....Nahoře na vodě

Když jsme se zase ocitli na božím světle pokračoval náš výlet dalším naplánovaným místem a to jezerem Königsee. Tentokrát vše klaplo správně, dokonce se i setrvalý déšť proměnil v jemný deštík a tak bylo alespoň trochu i něco vidět. A co se dozvíte o jezeru v turistických průvodcích? Krom toho že to je jezero fjordového typu?

Königsee - nejčistší jezero

Ledovcové jezero Königsee leží v jihovýchodní části Bavorska v Berchtesgadenském národním parku. Königsee obklopují strmé stěny Berchstesgadenských kopců, kterým dominuje masiv Watzmann s nejvyšším vrcholem 2713 m.n.m.Jezero leží mezi horskými masivy Watzmanu, Hagengebirge a Steinernem Meer. Nedá se po břehu obejít, protože vysoké skalní stěny spadají přímo do jezera. Na délku jezero měří 7,7 km a největší jeho šířka je 1,2 km. Se svou rozlohou patří k nejmenším bavorským jezerům, ale svou hloubkou 185 m se zařadilo k nejhlubším jezerům ve střední Evropě. Jezero je také vyhlášené svou čistotou vody, která je zde možná i díky zákazu provozu motorových lodí.

Jezero vzniklo v době ledové, před více než 12 000 lety. Po jezeře jezdí lodní doprava až k poutnímu kostelíku sv. Bartoloměje, stojícímu na malém poloostrově v zadní části jezera. Odsud začíná řada turistických stezek do okolních hor. Na poutě se ke kostelíku sv. Bartoloměje chodilo dvakrát do roka, podle toho, jak příroda dovolila. Jinak byl kostelík i s malou osadou celý rok odříznutý od světa. Jeho základy jsou staré téměř 900 let, a byl založen jako basilika svatého Bartoloměje na břehu tehdejšího Chunigesee. Dnešní podoba kostela pochází z konce 17. století.

Musím říct že opět za krásného počasí to musí být ještě větší pastva pro oči, ale i já si to užívala v tom nevlídnu. Voda je opravdu křišťálově čistá, ledová už na pohled, mírně brakická proto se zde také nevyskytují žádné řasy, a krásně zbarvená do tyrkysova. Zleva i zprava spadají do jezera potoky Königsbach a Schreinbach nádhernými vodopády. A ještě tu je nádherná ozvěna, jak nám průvodce na lodi sám předvedl svou malou hudební vložkou na trumpetu. Za kterou si ovšem zažádal o příplatek 2€ do své kapsy. Od každého. Kostelík San Bartholomä stojící na poloostrově Hirschau je krásný svým bíločerveným kontrastem oproti až do vody spadajícímu masívu Watzman a jeho nejvyšším vrcholem Watzman - Mittelspitze (2713m.n.m) který je třetí nejvyšší horou Německa. Na jezeře vládne čilá lodní doprava, lodí s návštěvníky tu pluje dost. Pendlují právě mezi Königsee (městečkem) a poloostrovem Hirschau. Mimochodem na břehu jezera je i bobová dráha kde se jezdí světové závody.

Jelikož nějaký ten týden před naší návštěvou bylo zrovna Bavorsko, Horní Rakousko a další části postižené povodněmi, byly řeky v Bertechsgadenu pěkně živoučké. Tenhle krásně kontrastní soutok byl hned u parkoviště solného dolu. Ono bíle mléčné zbarvení pochází z křídového podloží větší řeky, na jejíž název si bohužel nepamatuji.

Tyto kouzelné domečky jsou doky pro jezerní flotilu, focené mobilem proto kvalita nic moc, stejně jak pár následujících obrázků.

Jeden ze dvou vodopádů....

Nádherně tyrkysová voda jezera

A teď zase trochu kvalitnější synovi fotky....druhý vodopád

Opravdu křišťálová voda jezera...

Kostel San Bartholomä na poloostrově Hirschau

Tam někde nahoře v mracích je Orlí hnízdo....

Mimochodem, to parkoviště na kterém se přesedá na autobusy nahoru na vrchol Kehlsteinu kde je postaveno ono Orlí hnízdo stojí na místě bývalých kasáren wehrmachtu hlídajícího Obersalzberg, místo které si obsadili špičky fašistického vedení v čele s Hitlerem a nastavěli si zde svá letní sídla ovšem dobře vybavená i bunkry pro přežití, propojené podzemními chodbami a hlídaná protiletadlovou obranou a které 25.dubna 1945 srovnali Američané při náletu se zemí, v naději, že se zde většina pohlavárů nebo i samotný Hitler mohou skrývat. O tomto celém území jako i o Berchtesgadenu je skvělý filmový dokument nazvaný Hitlerova hora,m který stojí opravdu za zhlédnutí (myslím, že v archívu ČT2 by se dal najít). Paradoxně na Orlím hnízdě (Kehlsteinhasu) který byl čajovnou postavenou pro Hitlera k jeho padesátinám on sám pobyl snad jen dvakrát. Na rozdíl od jeho statku na Obersalzberku, který Američané po skončení války srovnali se zemí aby se z něj nestalo poutní místo Hitlerových přívrženců, nechali čajovnu stát. Právě proto, že zde byl tak minimálně. Což je myslím dobře....

Posledním zastavením bude centrum města....