05 června 2017

Zahrady v Schiltern podruhé ....




Sobotní výjezd do Rakous byl tentokrát už veselejší v tom
že bylo za a) světlo za b)teplo. Nicméně doba trávená v autobusu je pro
mne a hlavně má záda a krk až až. Jet někam dál, tak půl dne propajdám a
cpala bych se asi práškama do aleluja. Ale tentokrát na nás nečekal jako první strmý
výstup do kopce, ale mírná procházka v krásných zahradách. Pro ty, kdo
nechtěli trávit v teplém dopoledni dvě hodiny chozením ovšem nabízejí zahrady ohromné množství
velmi luxusních míst k odpočinku a relaxu. Já jsem byla zvědavá na zdejší růžovou zahradu
protože jsem vychovaná na Růžovém sadu na Petříně. No .... nic moc.
Na netu mají psáno něco o deseti tisích sazenic, ale to mi nějak neštimovalo.
Možná ještě nebyly v květu úplně všechny, ale když jsem pak procházela prodejnou
ty růže které tam měli na prodej kvetly, ale v zahradě jsem je vůbec neviděla.
To možná byla jen taková maličká vada na kráse.

Vzala jsem to procházkou z druhé strany, kudy jsem nešla v prosinci a objevovala
zahrady a místa, která jsou buď nová, nebo v zimě prostě vypadala jinak. A že se bylo na co dívat!
Barvy, vůně, pohodová místa ... slintala jsem jak bernardýn. A všude vodní prvky. Ať jen v podobě
pítka pro návštěvníky, fontán či různých jezírek a bublátek.V tom teplu to bylo velmi osvěžující.
A už vůbec se nedivím že mají u většiny z nich zákaz koupání. Já sama bych tam vlezla
okamžitě. Smějící se

Bylo na co koukat, bylo co fotit a tak jsem zase všechny návštěvy onoho dne rozdělila
do vícero částí. Z Kittenbergerovských (musím se opravit, původně jsem to brala
podle nedalekého města jak Kittenberské, ale jmenují so po zakladateli Reinherdu Kittenbergerovi)
zahrad začneme takovým pelmelem.


Tento pohled jsem měla už na fotkách ze zimní návštěvy, ale byť tam byla vánoční výzdoba, nebyl
tak plný barev


Jeden z mnoha různých altánků, domečků, a pergol kde se dalo posadit a kochat se
a příjemně odpočívat. Tenhle stál na kraji růžové zahrady.


Kaktusový parter


Trochu bližší pohled na kostelík a hřbitov nad Schilternem


Tohle je hodně vtipné. Největší osel v Rakousku ....


..... a jak vypadá


Čula jsem nějakou nepravost a ono jo. Kdo nahlédl neschován za foťák jak já asi se hodně divil Mrkající Smějící se

Kde všude se dá zasadit hosta. Mimochodem jich po celých zahradách je neurekom, mini, větší
i velké a v zajímavých barevnostech. Chtěla jsem si jednu koupit, ale zrovna tu, která se mi líbila nejvíc
tam neměli k dispozici.



Panáčci v Japonské zahradě. Taky od zimy přibyli. A jak jsem tak na ně koukala, nedalo
mi a vybrala jsem si tam jeden památeční kamínek.


Po téhle hostě jsem koukala, bohužel nebyla k mání ...


Tuto barevnost doma mám, ale vysokou. Tahle byla nizoučká s malými listy


Araukárie, ta mne zaujala tím krásně naskládaným olistěním. Tedy, ono to je něco
mezi listy a jehličím. Takové listy proměněné v něco podobné jehlicím. Strašně jsem se těšila, že
tu třeba objevím nějakou zajímavou odrůdu fuchsie a byla jsem pevně rozhodnutá si jí
koupit. Jenže zřejmě nemají fuchsie v takové oblibě jak u nás, protože sice pár jich na prodej
bylo, ale nijak zajímavé. Takže jsem zbylá eura po zaplacené vstupů prachsprostě prožrala
a propila. Byť se mi kroutily palce u nohou když jsem to výjímečně přepočtla. No nesmí se to, nesmí.
Zkazí to pak člověku náladu ...