Zahrady v Schiltern podruhé ....

Sobotní výjezd do Rakous byl tentokrát už veselejší v tom

že bylo za a) světlo za b)teplo. Nicméně doba trávená v autobusu je pro

mne a hlavně má záda a krk až až. Jet někam dál, tak půl dne propajdám a

cpala bych se asi práškama do aleluja. Ale tentokrát na nás nečekal jako první strmý

výstup do kopce, ale mírná procházka v krásných zahradách. Pro ty, kdo

nechtěli trávit v teplém dopoledni dvě hodiny chozením ovšem nabízejí zahrady ohromné množství

velmi luxusních míst k odpočinku a relaxu. Já jsem byla zvědavá na zdejší růžovou zahradu

protože jsem vychovaná na Růžovém sadu na Petříně. No .... nic moc.

Na netu mají psáno něco o deseti tisích sazenic, ale to mi nějak neštimovalo.

Možná ještě nebyly v květu úplně všechny, ale když jsem pak procházela prodejnou

ty růže které tam měli na prodej kvetly, ale v zahradě jsem je vůbec neviděla.

To možná byla jen taková maličká vada na kráse.

Vzala jsem to procházkou z druhé strany, kudy jsem nešla v prosinci a objevovala

zahrady a místa, která jsou buď nová, nebo v zimě prostě vypadala jinak. A že se bylo na co dívat!

Barvy, vůně, pohodová místa ... slintala jsem jak bernardýn. A všude vodní prvky. Ať jen v podobě

pítka pro návštěvníky, fontán či různých jezírek a bublátek.V tom teplu to bylo velmi osvěžující.

A už vůbec se nedivím že mají u většiny z nich zákaz koupání. Já sama bych tam vlezla

okamžitě.

Bylo na co koukat, bylo co fotit a tak jsem zase všechny návštěvy onoho dne rozdělila

do vícero částí. Z Kittenbergerovských (musím se opravit, původně jsem to brala

podle nedalekého města jak Kittenberské, ale jmenují so po zakladateli Reinherdu Kittenbergerovi)

zahrad začneme takovým pelmelem.

---

Tento pohled jsem měla už na fotkách ze zimní návštěvy, ale byť tam byla vánoční výzdoba, nebyl

tak plný barev

Jeden z mnoha různých altánků, domečků, a pergol kde se dalo posadit a kochat se

a příjemně odpočívat. Tenhle stál na kraji růžové zahrady.

Kaktusový parter

Trochu bližší pohled na kostelík a hřbitov nad Schilternem

Tohle je hodně vtipné. Největší osel v Rakousku ....

..... a jak vypadá

Čula jsem nějakou nepravost a ono jo. Kdo nahlédl neschován za foťák jak já asi se hodně divil

Kde všude se dá zasadit hosta. Mimochodem jich po celých zahradách je neurekom, mini, větší

i velké a v zajímavých barevnostech. Chtěla jsem si jednu koupit, ale zrovna tu, která se mi líbila nejvíc

tam neměli k dispozici.

Panáčci v Japonské zahradě. Taky od zimy přibyli. A jak jsem tak na ně koukala, nedalo

mi a vybrala jsem si tam jeden památeční kamínek.

Po téhle hostě jsem koukala, bohužel nebyla k mání ...

Tuto barevnost doma mám, ale vysokou. Tahle byla nizoučká s malými listy

Araukárie, ta mne zaujala tím krásně naskládaným olistěním. Tedy, ono to je něco

mezi listy a jehličím. Takové listy proměněné v něco podobné jehlicím. Strašně jsem se těšila, že

tu třeba objevím nějakou zajímavou odrůdu fuchsie a byla jsem pevně rozhodnutá si jí

koupit. Jenže zřejmě nemají fuchsie v takové oblibě jak u nás, protože sice pár jich na prodej

bylo, ale nijak zajímavé. Takže jsem zbylá eura po zaplacené vstupů prachsprostě prožrala

a propila. Byť se mi kroutily palce u nohou když jsem to výjímečně přepočtla. No nesmí se to, nesmí.

Zkazí to pak člověku náladu ...