... když ráno otevřete oči a od prvního okamžiku
víte že jste se vzbudili do dne blbce? Tak přesně tohle se stalo v pondělí. O půl sedmé ráno mi začal u hlavy vyřvávat telefon (domnívala jsem se, že režim Nerušit tohle eliminuje) a když jsem viděla na displeji kdo volá, bylo jasné že mne čeká co nejrychlejší nástup do práce. Druhý pohled směřoval k oknu. Jasně. Hnusno, mokro, šedivo. Samo o sobě by to bylo už otravné, jenže po třičtvrtě roce čekání mne večer čekal můj vysněný let balónem! A hned mi bylo jasné, že prostě nebude....
V práci jsem lítala od sedmi do jedné jak hadr na holi, zůstali jsme jen ve třech, jedna kolegyně se o víkendu zřejmě trochu víc napila než snesla a nebyla schopná jít do práce a druhá si vzala dovolenou na cestu do Polska. Takže popravdě jsem byla docela ráda že se let nekonal. Být ještě další tři až čtyři hodiny na nohou, tak na to jsem zrovna už náladu neměla. Další nejbližší let tady od nás byl stanovený na 7.9. a tady nastal problém. Vím, že bych měla jít na operaci. Věděla jsem od doktora že by měla být v září. Nevěděla jsem ovšem kdy. A z nemocnice se stále nikdo neozýval. Takže nezbylo nic jiného než zase kontaktoval nemocnici. Tam jsem se dozvěděla "milou" věc. V září nic, až 25.10. ovšem pokud do toho nehodí vidle něco jiného. Nový termín letu stihnu (doufám že už bude hezky) a ještě stihnu i poslední zájezdy které mám zaplacené. Adventní jsem zatím zrušila.
Po obdržení nových záloh na plyn mi, resp. nám skončí veškerá sranda. Jeden důchod za plyn, druhý počítám za elektriku, co vydělám půjde na mé závazky, a z toho co a jestli vydělá manžel možná na život. Vítejte v realitě!
