17 dubna 2019

Barokní perla která povstala jako Fénix z popela ....




.... tak to jsou Drážďany, hlavní metropole Saska. Na výsluní a do povědomí milovníků vrcholného baroka je pozvedl saský kurfiřt a následně i polský král August Silný ( byla o něm už zmínka v článku o návštěvě zámku Moritzburg a města Míšně). Ten se vzhlédl ve dvoře francouzského krále Slunce, Ludvíka XIV. a obzvlášť jeho výstavbou zámku Versailles, a chtěl svůj dvůr a hlavně sídelní město Drážďany postavit na roveň pařížského Ludvíkova dvora. A tak vznikl třeba barokní komplex Zwinger. To co z něj dnes známe mělo být pouze nádvoří rozsáhlého zámku. Jenže ani bohatá pokladnice neunesla takové výdaje a tak zůstalo jen u přání, části stavby a dluhů které nadlouho zatížily saské hospodaření. Ale díky Augustovi zde zůstal nádherný rezidenční zámek, katedrála Nejsvětější trojice, známá též jako Hofkirche, Semperova opera a další budovy známé jako Alstadt čili Staré město.
Jenže .... všechno staré je vlastně nové. Tedy "staré" 80 let. 
Díky masivním kobercovým náletům spojenců 
ve dnech 13. -15.2.45 všechny původní barokní stavby lehly popelem stejně jako skoro celé město. Dnes je toto barbarské bombardování některými vojenskými historiky bráno jako další ze Stalinových válečných zločinů, protože až v posledních letech se opravdu prokázala nesmyslnost Stalinova požadavku na spojence, aby začali likvidovat nemilosrdně města, která by mohla stát Rusům v cestě při dobytí Berlína a zajetí Adolfa Hitlera. I když spojenci nebyli přesvědčeni o nutnosti této likvidace, nakonec vzlétly velké svazy bombardérů a svému osudu neušla města Lipsko, Drážďany a nakonec i Berlín. Tuny zápalných bomb vykonaly své a centrum Drážďan se de facto vypařilo. Stalinova umanutost stála v Drážďanech životy 25000 jejich obyvatel. Dlouho se spekulovalo o tom, že obětí bylo až  250000, protože ve městě a okolo něj  bylo velké množství uprchlíků z měst která Hitler vyhlásil jako města - pevnosti s povinností bránit se až k sebezničení. Vzhledem k ohnivé bouři, kterou způsobily zápalné bomby se spousty obětí ani nenašlo, jiní se museli okamžitě spálit či pohřbít aby se zabránilo epidemiím. Takže opravdu přesný počet nikdy nebude asi znám, jen odhady...
Jenže hned po válce se ty nejkrásnější stavby začaly znovu budovat a dnes je můžeme viděn v jejich původní nádheře.