.... tak to jsou Drážďany, hlavní metropole Saska. Na výsluní a do povědomí milovníků vrcholného baroka je pozvedl saský kurfiřt a následně i polský král August Silný ( byla o něm už zmínka v článku o návštěvě zámku Moritzburg a města Míšně). Ten se vzhlédl ve dvoře francouzského krále Slunce, Ludvíka XIV. a obzvlášť jeho výstavbou zámku Versailles, a chtěl svůj dvůr a hlavně sídelní město Drážďany postavit na roveň pařížského Ludvíkova dvora. A tak vznikl třeba barokní komplex Zwinger. To co z něj dnes známe mělo být pouze nádvoří rozsáhlého zámku. Jenže ani bohatá pokladnice neunesla takové výdaje a tak zůstalo jen u přání, části stavby a dluhů které nadlouho zatížily saské hospodaření. Ale díky Augustovi zde zůstal nádherný rezidenční zámek, katedrála Nejsvětější trojice, známá též jako Hofkirche, Semperova opera a další budovy známé jako Alstadt čili Staré město.
Jenže .... všechno staré je vlastně nové. Tedy "staré" 80 let.
Díky masivním kobercovým náletům spojenců
ve dnech 13. -15.2.45 všechny původní barokní stavby lehly popelem stejně jako skoro celé město. Dnes je toto barbarské bombardování některými vojenskými historiky bráno jako další ze Stalinových válečných zločinů, protože až v posledních letech se opravdu prokázala nesmyslnost Stalinova požadavku na spojence, aby začali likvidovat nemilosrdně města, která by mohla stát Rusům v cestě při dobytí Berlína a zajetí Adolfa Hitlera. I když spojenci nebyli přesvědčeni o nutnosti této likvidace, nakonec vzlétly velké svazy bombardérů a svému osudu neušla města Lipsko, Drážďany a nakonec i Berlín. Tuny zápalných bomb vykonaly své a centrum Drážďan se de facto vypařilo. Stalinova umanutost stála v Drážďanech životy 25000 jejich obyvatel. Dlouho se spekulovalo o tom, že obětí bylo až 250000, protože ve městě a okolo něj bylo velké množství uprchlíků z měst která Hitler vyhlásil jako města - pevnosti s povinností bránit se až k sebezničení. Vzhledem k ohnivé bouři, kterou způsobily zápalné bomby se spousty obětí ani nenašlo, jiní se museli okamžitě spálit či pohřbít aby se zabránilo epidemiím. Takže opravdu přesný počet nikdy nebude asi znám, jen odhady...
Jenže hned po válce se ty nejkrásnější stavby začaly znovu budovat a dnes je můžeme viděn v jejich původní nádheře.
Jako první jsme navštívili Brühlskou terasu, pojmenovanou po hraběti Heinrichu von Brühl, saském ministerském předsedovi, která vznikla jako soukromá zahrada na původních drážďanských hradbách. Brühl jich část dostal od krále Augusta Silného a postavil si zde svou rezidenci. Dnes se zde nachází Muzeum fortifikace, jsou přístupné kasematy a další podzemí hradeb. Při Napoleonově tažení Evropou se Sasko přidalo na francouzskou stranu a po jeho porážce vše propadlo nově vzniklému saskému státu a terasa se otevřela široké veřejnosti. Dnes je nazývána Balkon Evropy a je jednou z nejznámějších a nejkrásnějších drážďanských promenád.
Tentokrát jsem hodně lovila na netu a hledala zajímavé pohledy i doplňující fotografie. Žlutý novobarokní palác je tzv. Sekundogenitura, pod tímto zvláštním názvem se skrývá palác kde bydlel druhorozený syn krále (slovo sekundogenitura znamená druhorozenost) a vedle něj stojí palác Sněmovny (ten na první fotce není) za to je na ní krásně vidět původní opevnění)
Tady je vidět věž Sněmovny a za ní věž katedrály Nejsvětější trojice zvané též Hofkirche, čili dvorní kostel
Budova Sněmovny (částečně)
Z Bühlské terasy sejdeme Velkým schodištěm na Zámecké náměstí, zde totiž najdeme rezideční zámek saských králů a katedrála Hofkirche. V ní jsou pochováni vládnoucí členové rodu Wettinů a srdce Augusta Silného. Ten je jako polský král pochován ve Wawelu. Ze Zámeckého náměstí projdeme okolo katedrály na Divadelní náměstí jemuž dominuje jezdecká socha krále Jana a budova drážďanské Semperopery.
Rezidenční zámek
Věž katedrály. Jak je vidět, z boku vypadá jako jednolitá stavba
Věž zámku. Dole vidíte propojení zámku s katedrálou. To má svou zvláštní historii
Ještě jedno ohlkédnutí na Sněmovnu
Semperopera dnes ....
.... a po bombardování. Focené z ruin katedrály
Socha krále Jana (Johanna) který jako první přeložil Dantovu Božskou komedii do německých tercínů. Tou také končíme a zítra v procházení po Alstadtu pokračujeme
Vendy, díky za krásnou reportáž. V Drážďanech jsem už nebyla léta. Měj pěkný den.
OdpovědětVymazatJá taky, byla jsme tam poprvé a naposledy v roce 89. A pak až teď. Od té doby bylo vidět co zmizelo proluk které tam byly ještě od toho strašného bombardování....
VymazatDrážďany jsou nádherné, když jsem tam byl poprvé, jeden z kostelů ale představovala jen hromada sutin, kterou chtěli zachovat jako pietní místo válečných hrůz. Ale naštěstí si to časem rozmysleli a postavili ho znovu. Stejně jako např. zámek i další budovy ve Varšavě.
OdpovědětVymazatJo, jo.... Frauenkirche. Taky si jí pamatuju ještě jako ruiny a tak jsem byla hodně zvědavá jak vypadá dnes. A je to skutečně zázrak. Stejně jako celé to náměstí, které je skoro celé znovu postavené....
Vymazat