středa 20. června 2018

Trosky a Ještěd ....



.... opět jak jinak, z autobusu. Je totiž sobota 26.5. a já frčím za dalším poznáváním.
Čeká mne totiž Horní Lužice a v ní tři zastávky. První je zámecký park v Kromlau a
rokle rododendronů a azalek, další je největší osázená skalka v Evropě a
přes 7000 bludných balvanů nahrnutých ze Skandinávie v přírodním parku Nochten a
jako poslední lužické městečko Lübbenau a plavba vory (kahny) pralesními kanály
řeky Sprévy. Ale zatím jedeme z Hradce Králové, kde je poslední nabírací zastávka směrem
na Liberec a dál přes přechod Hrádek nad Nisou kouskem Polska a přes další přechod,
tentokrát do Německa. Nový slunečný den nás zastihl zrovna v krajině Českého ráje
pod hradem Trosky. Při cestě do Rakous jsme viděli za svítání balony nad Novomlýnskými
nádržemi a tady přímo okolo hradu. A hned sedm jich tam bylo ! Vyfotit se mi však
zadařilo jen dva, byť jsem měla strategické posezení hned za řidičem a ven jsem
viděla celým velkým předním sklem.


Tentokrát se při východu představily Trosky





.... a stejně tak i Ještěd ...


.... to rozmazané je vrtulník, který mi vlétl mezitím do záběru


Po cestě jsem v autobuse fotila minimálně. Ona totiž krajina dál za hranicemi byla
dost fádní. Borovicové lesy táhnoucí se kolem a do dáli, a nic. Občas městečko nebo
vesnice, a zas jen lesy. Popravdě taková krajina je skoro v celé Horní Lužici, občas se
k ní přidá i nějaká megaelektrárna nebo povrchové doly, případně projíždíte vojenským
výcvikovým prostorem bundeswehru který je, jak jinak, v rozsáhlých borových lesích....
Jedině kde bylo opravdu krásně a příjemně tak to byl Sprévald. Ramena Sprévy nořící se
do zeleně, okolo krásné rázovité domky a okurky. Okurky ve všech podobách, všemožných
chutích, okurkové limonády, kořalky, pivo, chleba se sádlem a okurky... prostě okurkový
ráj. Tato část Německa je totiž pěstováním okurek proslulá. Jo, a pak ještě jahodami
a chřestem. Oboje se též nabízelo všude v různých úpravách.