28 ledna 2011

Máme se opravdu bát?.....

Každému z nás, kdo má mailovou schránku již určitě ve schránce přistál nějaký ten " spravedlivě rozhořčený" dopis, kde se píše o tom, jak nás čeká černá budoucnost v lékařství, v našem politickém rybníčku a pod. Nedávno u mě přistálo video, kde se objevilo varování před tím, že za pár desítek let naše "západní" civilizace zanikne a nastoupí světovláda islámu.
Hluboký a příjemný hlas v něm americkou angličtinou velice sugestivně říkal jak špatně dopadneme. Mě osobně se sice tento způsob nelíbí, připomíná to ony plamenné výhružky nacistických pohlavárů o nebezpečnosti Židů pro svět, ale bohužel má i své pravdivé jádro.
Arogance a nesmiřitelnost dnešního islámu a potažmo muslimských vůdců, je opravdu bezbřehá a velice nebezpečná. Fanatismus jeho vyznavačů je věc která se nedá brát na lehkou váhu, smrt ve jménu Alláha je pro ně splněním snu. Měla jsem v poslední době možnost číst několik knih které napsaly jak ženy, kterým se podařilo vymanit z područí islámu a stát se v Evropě i političkami, tak i ženy ze Západu, které se do arabských zemí přivdaly a musely se novému životu přizpůsobit i tím, že se z nich staly muslimky i proti jejich vlastnímu přesvědčení. A nebylo to čtení rozhodně veselé. Dokud se nezmění myšlení lidí, nezmění se nikdy ani jejich postoj k Západu a k celkovým změnám v arabském světě. A aby se to nestalo, o to se starají školy islámu, které vychovávají další a další fundamentalisty a navíc se ženám upírají i ta už tak okleštěná práva. Jenže k tomu chybí hlavně ochota se změnit a přesvědčení o tom, že jen islám je ta pravá víra.
Nemá cenu zde diskutovat o tom, co všechno je v islámu špatně, to si můžeme dnes a denně přečíst, vidět ve zpravodajstvích, slyšet na vlastní uši od lidí, kteří měli tu pochybnou čest se s ním setkat.
Ono video jsem poslala kamarádce a poprosila jí o názor.
Přišel mi od ní dlouhý a velice rozhořčený mejl. Má sama bohužel negativní zkušenost s islámskými sousedy, a z obsahem onoho videa souhlasí, už jen pro to, že ona kuvajtská rodinka je opravdu "požehnána" množstvím dětí.
Psala o jejich absolutní neochotě přizpůsobit se alespoň trochu našemu způsobu života a s tím i spojenými povinostmi.
O tom jak se chová pán domu ke své ženě. Nikdo nechce po těchto lidech aby úplně smazali svoji národní identitu a stali se něčím co nejsou, ale na druhé straně je na místě aby alespoň nějakým způsobem byli ochotni se přizpůsobit způsobu života v té zemi kde našli nové domovy, tím spíš že oni sami od lidí ze Západu požadují a to velmi striktně a někdy i dosti nevybíravým způsobem aby dodržovali pravidla jejich světa.

Naší republice se zatím nějaký velký nárůst počtu muslimských obyvatel vyhýbá. Ale na druhou stranu jsme v obklíčení zemí kde je ten nárůst hodně velký a neustále jich přibývá. Jenže i náš stát momentálně dělá všechno pro to, aby se to brzy změnilo. Samozřejmě že nynější škrty v sociální sféře nejsou jen vinou této vlády, ale i těch předcházejících, kdy se peníze rozhazovaly plnými hrstmi a moc se nemyslelo na budoucnost. A tak se samozřejmě dnešní mladí hodně rozmýšlejí jestli mít vůbec děti a když, tak opravdu jen to jedno, aby byli schopni mu zaručit to že se budou o něj moci postarat.
Pak je opravdu možné, že Evropa bude za pár desítek let muslimským rájem, kde budou pronásledováni pro změnu nevěřící psi.

A když jsem včera viděla ve zprávách záběry jejich tradičního způsobu popravy ukamenováním běhal mi po zádech opravdu velmi silný mráz.

Den za odměnu....

Dnešní den máme za odměnu, a proč? Od rána krásně svítí sluníčko, sice je mrazík, někde menší, někde větší, ale to že konečně! zas po těch zamračených dnech vylezlo sluníčko je opravdová odměna.
Stromy se od kořenů až ke korunám obalily bílým sametem, a všechno najednou jakoby se rozsvítilo a i přes ten mrazivý vzduch ožilo.

Podle nějaké statistiky, kterou jsem zaslechla, během minulých tří měsíců svítilo sluníčko celkem pouhých patnáct hodin. Což je pět hodin v měsíci. Dost smutná a tmavá statistika. A tak i když jsem dneska při cestě do města byla zababušená v kabátě, v rukavicích a zamrzal mi nos, klidně jsem to kvůli té nádherně modré a slunečné obloze přírodě odpustila. Jen bych si nejenom já moc přála, kdyby nás takovými krásnými dny odměňovala častěji