01 října 2012

Pomóc, měním se ve svou matku a Nouzový východ...

Nebojte se , nezbláznila jsme se ale chtěla bych se s vámi podělit o zážitky z jedné knihy a jednoho filmu....

Pokud jste si v dětství dámy říkaly, že v životě NIKDY nebudete jako vaše matka tak vězte, že už v tu chvíli JSTE jako vaše matka. Protože i ona si říkala to samé aby se posléze stala svojí MATKOU.
Nejen že se vám jednoho dne stane že se na vás ráno z vašeho zrcadla dívá tvář vaší MATKY, ale i vaše děti se na vás začnou dívat s určitým despektem a budou si mezi sebou potichu šuškat a vy zaslechnete slova MATKA a její MATKA a při vaší poznámce k manželovi " Zlato, pokud začnu být jako moje matka tak mne zastřel !" se oslovený na vás podívá se shovívavým úsměvem a odpoví vám " Zlato, ale to už jsi!"......
A v těchto okamžicích vám pomůže se s touto situací vyrovnat i kniha spisovatelky Giny McKinnonové POMÓÓÓC, měním se ve svou matku kde zjistíte že tento vývoj je prostě nezvratný a že k tomu stát se svou MATKOU je odsouzena každá z nás. Už tím, že se narodí jako žena. I když nevím co je větší neštěstí, stát se svou MATKOU nebo svým OTCEM?

.....nikdy nebudu stejná jako moje matka! Ha ha ha....

Je jedno, že všechny peskujeme kvůli nepořádku, že si připadáme nedoceněné a unavené, že esnášíme rodinné sešlosti, které nás stojí spoustu nervů a práce.Odměnou nám je poznání, že koloběh života se nezastavil, že jsme navázaly na odkaz svých MATEK a ty zas na odkaz všech generací MATEK před námi. Změnu neberme jako prohru, ale jako vítězství a utěšujme se škodolibou jistotou, že totéž jednou potká i naši pubertální, vzpurnou ( a rádoby tak odlišnou) dceru.
Vývoj všech žen směrující k nesmrtelnému symbolu MATKY je neodvratitelnýMrkající.....

Já nevím v čem a jak moc jsem nebo nejsem svou MATKOU, ale vím že ona by si nikdy nenalakovala ve čtyřiceti letech nehty na zeleno a na černo. Ostatně to by neudělala ani jako mladší. Že by si k padesátinám nenechala určitě vytetovat na krk obrázek. Že by nechodila se psem po výstavách a už vůbec by nelezla všude možně v přírodě po kolenou či se neplazila po trávě a nehledala ten nejlepší úhel záběru......
Jo jedena věc mne teď napadá. Když mi odvezla rychlá mého muže do špitálu začala jsem doma všechno uklízet, mýt a přerovnávat...stejně jak ona po smrti svého muže.....


NOUZOVÝ VÝCHOD ( REVOLUTIONS ROAD)

Včera jsem měla velké dilema co si vybrat v televizi....musím říct že po dlouhé době.....měla jsem na výběr mezi příběhem rodiny Tugendhadtových a vzniku architektonického skvostu jakým je jejich vila i o tom jak probíhala její dvouletá rekonstrukce a americkým filmem Nouzový východ. Nakonec jsem zvolila film, už proto, že byl o tom co znám velice dobře na vlastní kůži. O tom jak je těžký přerod z činorodých lidí žijících svoje doposavadní životy v městě, v ruchu a neklidu v lidi žijící na malém městě (vsi) kde je nejvíc vzrušující návštěva se sousedy v městečku v baru a jak je strašně těžké se vzdát svých snů.....
Děj filmu se odehrává v padesátých letech kdy se na předměstí Connecticutu přistěhují mladí manželé April (Kate Winslet) a Frank (Leonardo DiCaprio). Ona bývalá herečka, on člověk jen tak proplouvající životem. Koupí si dům, zapadnou mezi sousedy, narodí se jim dvě děti a jejich zprvu idylické manželství se bez zjevné příčiny proměňuje v peklo vzájemných výčitek, obviňování a nenávisti, které se dál navenek tváří jako splněný americký sen. Aby se dál nepropadali do šedého průměru lidí a jejich životů kolem, přijde April s nápadem odstěhovat se do Paříže,kdy kdysi Frank po válce byl a o které neustále básnil. Frank i přes počáteční nechuť nakonec jejímu nápadu přikývne a začnou se připravovat na přestěhování. Jenže jako blesk z čistého nebe přijde zjištění že je April těhotná. Ta ovšem své touze se odstěhovat dál všechno podřizuje a Frankovi řekne že si chce udělat potrat. On samozřejmě něco takového okamžitě zavrhne. Sám navíc je osloven šéfem firmy pro kterou pracuje a je mu nabídnuta vyšší a samozřejmě o mnoho lépe placená funkce. Ovšem svůj souhlas April zatají. Od toho okamžiku se jejich manželství ocitne na pokraji propasti ke které se oba i když nenápadně ale jistě sunou. Frank svou ženu podvede s kolegyní v práci a April se sousedem po jedné z pravidelných společných návštěv baru. Navíc i April začíná být jedno co vlastně a ským Frank dělá a její frustrace jí nakonec dožene až k onomu rozhodnutí udělat si potrat. Ten ovšem zaplatí životem......

Film sám je velice emocionální a když se k tomu připočtou skvělé výkony Kate Winslet a LeonardaDiCapria kteří se po letech zase sešli jako dvojice je opravdu se na co dívat. Zejména Leonardo ukazuje že vyzrál ve skvělého herce a že dávno není tou líbivou tvářičkou z Titanicu či Pláže. O tom že je skvělým hercem ostatně nebylo pochyby ať již ve filmech Gangy v New Yorku, Chyť mě, když to dokážeš, Skrytá identita či Počátek. Ale již v jeho prvním z filmů, Co žere Gilberta Grappea, kde v roli mentálně zaostalého chlapce přehrál i Johna Deppa v roli jeho staršího bratra a ukázal že hrát umí.
Film Nouzový východ natočil v roce 2008 Sam Mendes v té době ještě manžel Kate Winslet.

A ještě něco se mi včera moc líbilo, a to dokument z cyklu Příběhy slavných o Petru Novákovi. Ten jsem si taky hodně užila, protože Petr Novák patří k mým Velkým hlasům.....

Počmáraná obloha....

Minulý čtvrtek jsem jen tak náhodou vylezla navečer s foťákem
na zahradu, nafotit něco do 365ky a obloha byla takhle zvláštně
počmáraná křížem krážem. Něco byly mraky, něco stopy po letadlech....


Pokaždé si říkám, že další mraky ne, protože už jich bylo tolik
ale stejně zase a znovu neodolám a ....


Každou minutou se mění a mění se i barva. A tak si vždycky počkám
a fotím s rozdílem třeba půl hodiny


Nebo zkouším jiné módy na foťáku. Tohle je rozdíl mezi auto a módem pro západ
slunce.


Nevím jak dlouho mi to předsevzetí vydrží....zřejmě do prvního
západu který bude stát za to....

Den ode dne barevnější....

Každý den když roztahuji závěsy nebo vyjdu na zahradu zjišťuji že jsou okolní stromy barevnější. Je to celkem fofr, v pondělí je žlutý jeden strom a v neděli už hraje dalších dvacet různými odstíny červené, oranžové a žluté. Když jsme jeli v sobotu do Brna a zpět, tak jsem se nemohla vynadívat jak krásně jsou už v kopcích okolo Kuřimi stromy barevné, a to nemluvím o javorech okolo silnice...A ostatně i na zahradě už začínají stromy nenápadně měnit zelenou barvu na žlutou...I když teď nepotěším ApokalyPSÍKA, který prohlásil že ty červený a vůbec barevný listy mu lezou na nervy protože to znamená jedno, že se totiž fofrem blíží ta hnusná zima....








A když náhodou žloutnou pomalu, postará se o zlato zapadající slunce které pozlatí rovnou celou stráň nebo kabely jdoucí nad zahradou