úterý 29. října 2019

Po na můj ....




.... vkus trochu krátkém, byť i tak prodlouženém víkendu na podzimních Brdech a tím pádem i psací přestávce se opět hlásím do blogové služby (ta mne tedy baví rozhodně víc, než ta pracovní). Tedy mohla jsem si pobyt prodloužit ještě o včerejšek a vracet se dnes, ale po minulé infarktové situaci na D4 těsně před Prahou, kde jsme se dostali s autobusem do kolony a já viděla na hodinách jak mi odjíždí ze Smíchovského nádraží na Hlavní jeden vlak za druhým a jak to nestihnu na Hlavní nádraží ani metrem na ten spoj, na který mám koupený e-lístek, jsem po prodlouženém víkendu raději volila návrat o den dřív. Aspoň jsem zas v klidu mohla alespoň trochu napravit obvyklé škody, které vznikají za hospodaření mého muže.
A konečně si i trochu odpočinout. Byl to na pohyb velmi náročný víkend kdy jsem nachodila něco mezi patnácti a osmnácti kilometry během po sobě jdoucích tří dní, rozštípala pár solidních špalků do kamen, pohrabala listí a ještě dovláčela k plotu kus plechu, protože nám opět přes něj prošly divoký svině a začaly mi rozhrabávat zahradu. Do toho ten děsnej posun času a tak nebylo divu, že v neděli jsem padla už o půl deváté do pelechu a usnula. A vlastně to samé se opakovalo včera. Ale bylo to stejně krásný.... Výlet na Dobříš, výšlap okolo Mníšku s Padesátkou, milá návštěva hudebního kamaráda, dobré dorty a sluníčko a teplo. To hlavně. To mi ten podzim strašně moc zpříjemňuje. I když dneska zas svítí, to ochlazení je opravdu markantní, nicméně se sluníčkem se to pořád dá zvládnout ....


A fotila jsem, samozřejmě, té kráse se nedá odolat. Takže tu povládne podzim krásný, zlatý a slunečný ...