Smutno mi je tak, jak jen může být
když chtěla bych, ale s tebou nemohu být.
Jak tělo bez duše chodím dnem,
a stále bych za tebou letět chtěla jen....
Mé srdce letí tvému vstříc a nevěříc,
že na něj narazí...stále čeká na zázrak.
Volám tě do sna, volám tě do tmy,
přijď lásko ke mě, pusté jsou mé dny.
Nevím co jím, nevím co piji, co dělám,
jak žiji...jen smutek je můj druh...
Já s tebou tak moc chtěla bych být.
Těch chvil pár, jen stačilo rozdmýchat žár,
který neuhašen stále pálí....
Stravuje duši mou, stravuje srdce mé,
pálí vše co kolem je. Nespálí však smutek
ten trvá dál, to jen osud si zase se mnou divně hrál.
