pondělí 9. září 2013

Nezničitelné....


....se zdají některé rostliny jak
v zahradách tak v přírodě. Janka na svém blogu psala jak bojuje s povíjnicí kterou si kdysi zakoupila a pár semínek vysela. Je to fakt, že s ní je boj velmi těžký. A to jí ani člověk nemusí vysévat, stačí to co roznesou ptáci. Já takhle bojuji se třemi kytkami. První z nich jsou fialky o kterých jsem už psala jak mi dokonale okupovaly spáry ve dlažbě na terase, ale to jim nestačí a rozbíhají se všude možně po zahradě. Další z nich je druh plazivého hledíku. Moc se mi líbil u sousedky a tak jsem si ho kus vyprosila. Je to trvalka a pěkně tvrdá. Z květináče mi utekl nejdřív do staré výlevky kam si sázím katičky a tam dělal společnost netřeskům, z ní se rozšířil po spárách terasy a nakonec se uhnízdil i mezi prkny....I když ho vytrhávám jak se dá, stejně stačí jen maličký kousek kořínku a příští rok se zase ukáže. Má to s fialkami rozdělené, jednu půlku on a druhou ony.

Tady nejsou vidět jeho drobné fialové kvítky kvůli kterým se mi tak líbil. Snažila jsem najít přesný název, vím že už jsem ho jednou i našla ale ne a ne se teď rozpomenout KDE....




Z téhle kytičky jsem měla nafocenou sérii skeletů, respektive z jejich plodů. Je to něco podobného jak známá Mochyně židovská jen s tím rozdílem že to je letnička. Ovšem rychle a spolehlivě se sama vysévá. Jak se někde jen jednou zahnízdí už se odtamtud nechá jen velice těžce vystrnadit. Měla jsem jí na zahradě před pěti lety, pak už jsem jí nikdy víc nesela a další tři roky mi lezla na různých místech. Pak si jí nasela předloni sousedka a už se mi tu zas usidluje.
Jmenuje se Nicandra nebo - li Lilík mochyňovitý a má nádherné modré květy.



Tenhle exemplář je ještě malý, může být vysoká až třičtvrtě metru a pěkně rozložitá. Vybrala si místo u brány a pěkně si tam hoví.


Pěstuje se hlavně do sušených aranžmá pro své míšky které skrývají plody. Na rozdíl od mochyně se nezbarvují do oranžova ale do béžova.


Vypadá jak vetřelec ale krásně sladce voní. Její porosty okolo potoků, řek a rybníků ale dělají těžkou hlavu botanikům i rybářům či hospodářům starajícím se o rybníky. A že je proč asi každý kdo se okolo těchto ploch pohybuje ví. Porosty dvoumetrových obrů vystřelujících svá semena při sebemenším dotyku do širokého okolí určitě většina z vás zaznamenala.
Netýkavka žláznatá patří mezi druhy přivandrovalé a to dokonce až z Himálájí. Původně jako medonosná a okrasná rostlina. Brzy se ale z ní stal postrach přírody a patří spolu z křídlatkou, bolševníkem a lupinou k těm nejinvazivnějším druhům v naší přírodě. I když ve srovnání s těmi dvěma prvnně jmenovanými je to ještě vcelku "beránek". Já se jimi prodírala když jsem tady u řeky šla fotit černého čápa který tam přede mnou přistál. Čápa jsem nenašla, za to těhle potvor si užila.




Co dokáže když si člověk na trochu delší dobu zaparkuje auto u vody....


Takže pozor na to kde parkujete!

No.18

Aby tu nebylo tak málo
pejsků, tak ještě nějaké přidám. Způsoby jejich spaní a místa která si vybírají jsou kolikrát věru mimo naše chápaní pohodlí. Ale že to není jen humoristova licencen ale živoucí doklady uvidíte i na pár dalších obrázcích které budou v humoristickém okénku následovat....

Zářným příkladem exhibicionisty je náš Bobeš...připadá mi že ani jinak snad ani opravdu hluboce spát neumí než kule hore! O čem svědčí už zde pěkných pár fotek uveřejněných.
Potápěč je zase Matěj, jak může a jak vidí kohokoli s dekou okolo sebe, už se pod ní vehementně hrabe. Někdy z něj takhle taky kouká jen ocásek.


Chcete nás?