05 dubna 2015

Takhle jednou koukám z okna .....



...... a vidím že okna protějšího domu mají takovou krásnou barvu
a tak jsem vylezla na zahradu a koukám jakej se nám vyklubal zas jednou krásnej západ.
Nejdřív jsem se šla podívat jak to vypadá z okna na půdě, a ono to bylo fakt parádní. Takže
jsem zase seběhla dolů pro foťák, hupky šupky zas nahoru a cvakat. Pak mne napadlo že by
to chtělo vylézt vůbec někam ven. A jak se to někdy přihodí, přijde zcela geniální
myšlenka. V tomto případě na místo kde by se mohlo dobře fotit. Není daleko, a přitom
je to na kopečku ale zas ne na nějakém velkém. Na to místo totiž debil koukám od té doby
co jsme se sem nastěhovali ale nikdy! mne nenapadlo při západu tam jít. To jsem tu chodila
na různá místa, šplhala do kopce abych to stihla a pak se ještě půl hodiny vydejchávala
abych neměla rozklepaný ruce. A přitom jsem celou dobu měla tak dobrej flek za barákem.
No, k některým věcem prostě člověk musí dojít až po delší době. Anebo prostě musí
používat mozek ......


Tyhle jsou z půdy ......




Sluníčko bylo ještě docela vysoko a navíc se začalo schovávat do mraků a tak nastal
čas k přesunu ven a na kopec. Sice místo fajn, ale jako tady všude .... prostě ty drát
se budou motat vždycky do záběru











A finito .... další barevné divadlo, i když jsem ještě chvíli čekala, nenásledovalo. Obloha zšedla a já šla dom ....