Zobrazují se příspěvky se štítkemČERNOBÍLE. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČERNOBÍLE. Zobrazit všechny příspěvky

12 listopadu 2025

Dnešní fotky jsou .....


.... poslední ucelená série z čb várky
pražských zastavení, kterými jsem vás tak dlouho zásobovala, a které vznikly při srpnovém workshopu. Lehce je ale doplní pár fotek, které vznikly při toulání s dcerou a vnučkou při naší zářijové cestě do Prahy na výstavu k 60.letům Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera ....

08 listopadu 2025

Minule jsme skončili ....

 

.... u holuba v průchodu Radničních schodů.
Tam byla asi nejdelší zastávka, protože holubi byli docela dobré cvičné cíle. Naučit se zachytit je smysluplně v letu aby z nich nebyly jen čmouhy. Přiznávám, že to mi dělalo velký problém, tak jsem je raději fotila ve statickém stavu. A oni vcelku i poslušně zapózovali ....

02 listopadu 2025

Z barev .....

 


..... skočíme rovnýma nohama do světa 
černobílých fotek, které jsou pokračováním barevných momentek z Prahy focených při srpnovém workshopu. Tuším, že moc slov není potřeba a tak se dívejte. Můžete se i kochat, to je na vás! 😉

23 srpna 2025

Robert Vano - Příběh člověka ....

 

.... je retrospektivní výstava více než 150 barevných
i černobílých fotografií zahrnujících 70 let života a 50 let uměleckého působení na poli portrétní fotografie. Expozice vás provede New Yorkem, Milánem, Paříží až do Prahy, tedy do měst kde Robert Vano postupně působil a přes třicet let byly a jsou jeho domovem.
Na výstavě jsou k vidění i dosud nepublikované fotografie ze 70. a 80. let a nové projekty. Ke shlédnutí je i filmový portrét autora, kde se divák dozví mnoho z jeho profesního i soukromého života.
Výstava je výjímečná i tím, že se jedná o poslední výstavu a symbolicky uzavírá jeho celoživotní tvůrčí kariéru.

Robert Vano se narodil v Nových Zámcích v roce 1948 maďarským rodičům. V osmnácti letech po maturitě emigroval do USA, kde začínal v úplně jiném oboru než fotografie. Pracoval totiž jako vizážista a kadeřník. Později začal pracovat i jako asistent významných módních fotografů. Na radu jednoho z nich začal s focením i on sám, a hlavně podle jeho slov s tím co měl rád. Čili s mužskými modely. Tak začaly vznikat jeho celosvětově známé akty.
Od 80. let začal již pracovat jako samostatný fotograf pro módní časopisy Vogue, Cosmopolitan, Harper's Bazaar nebo Seventeen.
V devadesátých letech se vrátil do České republiky a od roku 1994 do roku 2003 působil na pozici kreativního ředitele pro českou mutaci magazínu ELLE. Zde skončil za nevyjasněných okolností a od roku 2009 je na volné noze a potkat ho je možné hlavně v Praze kde žije a fotí. Na svém kontě má 40 výstav v Čechách i zahraničí.
Já osobně mám moc ráda jeho vtipná vyprávění ze života, kdy s nadhledem a laskavým humorem umí svou měkkou českoslovenštinou glosovat i věci které zrovna moc humorné nejsou. O tom je právě dokument na výstavě promítaný ....

08 března 2025

Současné počasí ....

 


.... nahrává tomu, že my zelení šílenci, neplést
prosím se zelenými ekoteroristy, ho vítáme a až po lokty se ryjeme v záhonech, přehazujeme komposty (mimochodem nejméně oblíbená činnost), hrabeme neshrabané listí na podzim a jinak začínáme zkrášlovat své latifundie. A tím pádem jde blog stranou. Je to dobře, protože dokud zas nechytnu jarní fotografickou slinu, nebudu mít za chvíli o čem psát. Na výletování na delší vzdálenost nemám parťáka či parťačku, a tady se brodit po lese blátem mne už nebaví. A po pravdě utahaná z práce jsem ráda, že dorazím domů, dám kafe a nohy hore a v křesle odpočívám. Takže se někdy během odpoledne dokopu právě jen k té zahradnické činnosti. Ještě že mi odpoledne přestaly blokovat návštěvy (i velmi nechtěné) u doktorů a skončila první várka rehabilitací s výsledkem mínus 1200 Kč na účtu a výsledek žádný ....

03 prosince 2024

Tak jsem si říkala ....

 



.... že když už mám hotovou výzdobu a
nemusím nic nahánět (cukroví letos úplně vypouštím a vánoční úklid s naší smečkou prostě nelze dělat dopředu, to musím tak dva dny před Štědrým dnem) první adventní výlet už mám taky za sebou, mohu se tedy věnovat zas blogu i blogům spřáteleným. Doteď to bylo trochu hoňka, měly jsme s dcerou tvořivé vánoční dílničky (vždycky někde něco vidí a pak po mě chce abych jí to ukázala, tedy rozumějte udělala) poté si něco vytvářím já, pak přijde víkend kdy v pátek zmizím z baráku a vrátím se až v neděli utahaná a zlámaná z autobusu, čímž se ovšem všechno co jde odkládá a já relaxuju. Ale teď mám zas do pátku klid, už jsem prolétla vaše blogy a zkoukla co jsem zameškala a je na čase se pustit i do mého povídání a obrázkování. Vzhledem k době by se sice hodilo něco adventního, ale svojí výzdobu jsem nefotila, fotky z výletu ještě nejsou úplně cajk, a tak co dát. Barvičky byly minule, ale vzhledem k tomu jaké je počasí posledních deseti až čtrnácti dnů, rozhodla jsem se držet jeho nebarevnosti a předložit vám vcelku s jistou dávkou škodolibosti druhou půlku černobílých fotek ....  

22 listopadu 2024

Podzimní výlety jsou za námi .....

 


.... nové teprve na mě čekají, a tak se 
zase hodí, co je takovým černobílým pelmelem z celého roku. Něco květů, něco krajiny, něco ze světa ...

21 října 2024

V dnešním pokoukání ....

 


.... se ještě jednou vrátíme do 
Chotěšovského kláštera. Tentokrát ale v černobílém provedení. Ony tyhle tajemně vypadající staré budovy tak získají ještě silnější nádech tajemna. Pro mne tedy určitě ....

11 února 2024

Intermezzo technické ....

 


..... nebo - li, najdete nás na každém kilometry.
Nebojte, nebudu psát o kdysi velmi populárním maďarském seriálu který šel v televizi, ale o zcela prozaické věci která pro fotografy krajináře znamená černou  můru. Ano, ano.... jedná se o dráty a sloupy různého napětí. A pokud se někde poblíž místa nachází nějaká elektrická rozvodna, úměrně tomu se i zmenšuje vzdálenost mezi jednotlivými sloupy a roste jejich počet. Ale! Napadlo vás někdy si do takového sloupu vlézt? A co víc, lehnout si a zvednout oči a aparát nahoru? Ne? Tak to někdy zkuste. Nejlepší jsou ty opravdu hodně hodně široce rozkročené které nesou páteřní rozvody. Neměla jsem úplně možnost si takový prohlédnout, protože ani tady ani na chatě nevedou, ale i ty menší najdete všude. Jo, a není to úplně můj nápad, viděla jsem v jedné skupině na FB a nápad mě tak nadchnul, že jsem si ho musela taky vyzkoušet .....

18 prosince 2023

A máme tu již avizovanou ....

 


.... druhou část černobílých fotek vzniklých
během celého letošního roku. Tentokrát jde z valné části o fotky městské, několik je z přírody a něco z památek které jsem během roku navštívila .....

10 prosince 2023

Pouze a jen ....

 


.... černobílá. Částečně venku, i když můj
pohled z okna do té nebarevnosti přírody pod sněhovou peřinou zahrnuje i zelenou tújí na mé zahradě a jehličnanů na zahradách sousedních, ale i v dnešní náloži fotek. To že první z nich vznikly už před skoro devíti měsíci bude patrné hned z modelek které mi jako objekty k focení posloužily a které se na blogu představily i ve své barevné podobě. Jiné vznikaly během roku až do minulé neděle a to na několika místech republiky ale i mimo ní ....

03 dubna 2023

Nahoře je krásně i černobíle ....

 

.... protože koukat na Prahu se dá i
tak. A z výšky je opravdu na co koukat. Je tak jasné, že další výstupy
 na sebe nenechají dlouho čekat. Záleží na tom jaké bude počasí a já budu moct jet na chatu aniž bych tam jen topila a čučela z okna jak chumelí nebo leje ....

06 února 2023

Zdá se, že paní zima .....

 


.... se rozhodla konečně začít úřadovat, byť tady
u nás zatím bez většího nákladu sněhu. Za to z gruntu začalo mrznout. Takže jsme se na nějaký čas rozloučili s jaropodzimozimou a já se dneska rozloučím konečně i s focením v loňském roce. A to je toho focení už mnohem, mnohem méně než bývalo v dřívějších letech. A tak tu máme poslední čb fotky a poslední záběry které maji v exifu rok 22. S novým focením je to zatím všelijaké, myslím že po tom druhém operačním zákroku budu dělat panu doktorovi radost. Zatímco po prvním mne ruka bolela opravdu tak dva tři dny, a pak už se s ní dalo dělat skoro všechno, po tomhle druhém bolí skoro při každém pohybu. A někdy tedy tak, že málem bolestí nadskočím. Proto tentokrát ctím klid a nicnedělání ale je to děsný. Ještě že alespoň můžu psát na kompu, zušlechťovat si mozek hraním různých druhů křížovkových her a dokonce mám dovolené fotit. Pokud ovšem unesu foťák. Jenže já, liška podšitá, mám pro tenhle případ svého malého lehkého nexíka. Jen bohužel nevím jak dlouho bude trvat bezbolestný úchop ....

05 února 2023

A jedééém ....

 


.... do tramtramtramtárie (pardon, sledovala 
jsem teď po pár odpolední dokumenty Dana Přibáně o cestách žlutého cirkusu po světě) ale dnešní a příští, už poslední černobílý článek, je s fotkami z cest. Po Čechách i v zahraničí. Takže ono Jedééém se k tomu tak nějak vztahuje. Protože se jelo autobusem, autem ale chodilo se i pěšky. A nebojte se do žádné Tramtárie vás nepotáhnu, jen a pouze po místech civilizovaných 😉 .....

04 února 2023

Co vás dneska čeká? ....

 


.... no samozřejmě zas čb fotky. Tentokrát z rostlinné
říše. A přesněji, hlavně to bude o pampeliškách kterým stejně jako městu ta čb velmi sluší. Tentokrát jsem ty pampelišky nefotila na jaře, ale zcela nezvykle na podzim, mezi spadaným listím jsem jich pár našla, jednu si vzala domů a trochu si s ní pohrála ....

02 února 2023

Možná to má co do činění .....

 

.... se situací posledních měsíců i let, možná
díky oné známé havlovské "blbé náladě" (u mě tedy fakt je) baví mne čím dál tím víc černobílá fotografie. Obzvlášť když fotím různé  uličky starých měst. A tak letošní letní toulky po Praze jsem fotila už s touhle vizí, že prostě budou čb byť svítilo sluníčko a Praha je ták krásně barevná. Navíc i s určitým úmyslem pro něco co by snad mohlo dopadnout, ale co zatím stále beru jako částečně se plnící sen a jestli se splní úplně, budu vědět až v okamžiku kdy budu stát před hotovou věcí. Zatím to vypadá dobře, ale stále ještě tři měsíce jsou dlouhá doba za kterou se může stát spoustu věcí. Jen se obávám, že té čb tu teď bude mnohem víc, protože bych ráda konečně uzavřela loňský rok. Přece jen už začal druhý měsíc nového roku, mnoho blogerů psalo a píše bilanční články a já se ještě nedokopala k tomu, abych skončila s rokem starým ....

17 ledna 2023

Ačkoli dnes tady svítí ....

 


.... sluníčko a zpoza oken to vypadá na jaro
tak se dnes zase podíváme na Kozlovský kopec jak vypadal když tady v půlce prosince nasněžilo. Protože při první cestě jsem neměla foťák, a litovala jsem, při druhé, v neděli kdy jsme jeli k dceři do Litomyšle jsem si ho už vzala. Ovšem nahoře jsem udělala jen dva nebo tři záběry, abych se zas pokorně vrátila k mobilu. Vzala jsem si nexíka a starosklíčko ale ti dva si s dost silnou mlhou nerozuměli. Fotila jsem jak cestou tam z auta, tak cestou zpět, ale to už jsem si nechala zastavit. Nicméně i při ní jsem tu a tam něco za jízdy zkusila. Protože od pátka do neděle byla stále mlha, ale také mrzlo, nahoře na kopci to vypadalo ještě pohádkověji než v pátek. Byla jsem moc ráda, že mi ten sníh ještě vydržel. Fotek bylo víc a tak jsem je rozdělila do dvou článků ....

09 dubna 2022

Měla bych ....

 


.... dělat spoustu práce. Na zahradě stříhat stromy,
objednat kontejner na větve, psát článek na téma výzvy u Trvalky, vybrat několik fotek a dodat k nim moje básničky abych zas mohla pár nechat vytisknout a zahájit 2. ročník výstavy Za sklem. No zní to honosně, a to já schválně, ale vloni byla paní vedoucí obchodu na náměstí z téhle akce nadšená, že mi nabídla možnost této prezentace i letos. Takže aby to bylo pro potěchu oka i duše, tentokrát budou ty fotky doplněné některou z mých básniček. Už jsem jí to ukazovala protože jsem si to nechala udělat jako fotoknihu, a moc se jí to líbilo. Takže jen vybrat fotky a nechat udělat kontrolní tisk kvůli velikosti písma. Měla bych zajít do jedné restaurace kde jsou nakloněni také takovým věcem a domluvit si možnost výstavy u nich. Ve zdejším KC to tenhle rok vůbec nepřipadá v úvahu, a kdoví jak příští rok. Nebyla jsem totiž schopná z člověka, který má tohle na starost vydolovat krom toho že je plno, vůbec nic z toho co jsem potřebovala. Tohle všechno bych měla dělat, jenže místo toho všeho smrdím buď v práci jako náhradník za nemocné, nebo chcípám únavou (zřejmě jarní, i když u mě je spíš celoroční) anebo čumím z okna na déšť, stromy které se ohýbají pod poryvy větru nebo na sníh. Takže ani nechodím nefotit, nic .... takhle si tedy jaro na které se rok od roku stále víc a víc těším moc nepředstavuju ....

19 prosince 2021

Dnes bez barev ....

 


.... protože jsem udělala to nejtěžší rozhodnutí
v životě toho, kdo kdy měl nějakého chlupatého mazlíčka. Nechat ho odejít v klidu za Duhový most. Dokud nemá bolesti. Dokud se natrápí jinak. Zítra zavolám veta aby Bobího uspal. Za třináct let se z narozeného človíčka stane puberťák který má před sebou celý dlouhý život. Za třináct let vám malá slepá chlupatá kulička stihne projít pubertou, dospělým životem a dojde až ke stáří a nakonec k tomu nevyhnutelnému. Nikdy vás nezklame (což se mnohdy o dětech říct nedá) vždy vás bezmezně a oddaně miluje a přináší vám do života radost. Někdy vám do života jako bonus přihraje dávno ztracenou lásku, ale i mnoho dalších, stejně postižených lidí kteří dokáží hodiny a hodiny prostát u výstavních kruhů. A přes ty kruhy se zas seznámíte i s jinými lidmi kteří se někdy stanou pevnou součástí vašeho života. Stanete se členem celé velké mezinárodní rodiny, rodiny, která si zamilovala ty nádherné obrovské čokoládové oči a hedvábnou čupřinu nad nimi.
Třináct let se strachujete, v noci se nevyspíte protože vám u hlavy kníká štěndo které chce ven. Někdy si tak užíváte plnými doušky ranní koncerty ptactva, nebo naopak ty nejostřejší mrazy. U veterináře necháte tři luxusní dovolené za léčbu, ale ani na vteřinu nezapochybujete a nenapadne vás že by jste tohle měli vyměnit za bezstarostný a klidný život bez chlupatého parťáka. A on to ví, on se vám to všechno snaží vynahradit svým širokým úsměvem, ranním vyprávěním jaká byla právě uplynulá noc, mohutným vítáním, byť jste odešli jen na deset minut z domu. Snaží se vám být nablízku jak jen to jde a hlavně se vás snaží nezklamat. Ale zklame, právě tím, že od vás odejde a nechá vás v slzách. Jenž vy víte, že někde na obloze se objeví nová hvězda a ta vás bude provázet věrně dál ....


04 dubna 2021

I bez barev to jde ....

 

.... nebo spíš musí, neb nemám nafoceno nic 
barevného jelikož sasanky dneska stávkují, a krokusům ty teplé dny moc na kráse nepřidaly. Takže jsem musela hrábnout do složky archivní, kam jsem si dávala fotky, které mi přišly jako dobrý nápad převézt do čb. A nebyly ani k vidění na galerii ....