Robert Vano - Příběh člověka ....

 

.... je retrospektivní výstava více než 150 barevných

i černobílých fotografií zahrnujících 70 let života a 50 let uměleckého působení na poli portrétní fotografie. Expozice vás provede New Yorkem, Milánem, Paříží až do Prahy, tedy do měst kde Robert Vano postupně působil a přes třicet let byly a jsou jeho domovem.

Na výstavě jsou k vidění i dosud nepublikované fotografie ze 70. a 80. let a nové projekty. Ke shlédnutí je i filmový portrét autora, kde se divák dozví mnoho z jeho profesního i soukromého života.

Výstava je výjímečná i tím, že se jedná o poslední výstavu a symbolicky uzavírá jeho celoživotní tvůrčí kariéru.

Robert Vano se narodil v Nových Zámcích v roce 1948 maďarským rodičům. V osmnácti letech po maturitě emigroval do USA, kde začínal v úplně jiném oboru než fotografie. Pracoval totiž jako vizážista a kadeřník. Později začal pracovat i jako asistent významných módních fotografů. Na radu jednoho z nich začal s focením i on sám, a hlavně podle jeho slov s tím co měl rád. Čili s mužskými modely. Tak začaly vznikat jeho celosvětově známé akty.

Od 80. let začal již pracovat jako samostatný fotograf pro módní časopisy Vogue, Cosmopolitan, Harper's Bazaar nebo Seventeen.

V devadesátých letech se vrátil do České republiky a od roku 1994 do roku 2003 působil na pozici kreativního ředitele pro českou mutaci magazínu ELLE. Zde skončil za nevyjasněných okolností a od roku 2009 je na volné noze a potkat ho je možné hlavně v Praze kde žije a fotí. Na svém kontě má 40 výstav v Čechách i zahraničí.

Já osobně mám moc ráda jeho vtipná vyprávění ze života, kdy s nadhledem a laskavým humorem umí svou měkkou českoslovenštinou glosovat i věci které zrovna moc humorné nejsou. O tom je právě dokument na výstavě promítaný ....

Výstava jako taková je významná, ale na významnosti téhle mé pražské road dodalo i to, že tentokrát jsme na ní nebyly jen dvě s Padesátkou jako vždy, ale tentokrát se k nám přidala i Janinka, kterou znáte z blogu Moje mozkovna. Ano, je stejně suše humorná a vtipná jako na blogu, a jsem ráda, že jsem jí mohla osobně poznat. A navíc, že byla po celý den tak nadšená a okouzlená Prahou a místy kam jsme jí zavedly, že jí ani nevadilo chvílemi nevlídné počasí a při loučení nás ubezpečovala, že tohle musíme dát určitě znovu ....

Měla jsem zakázáno obě dvě blogerky fotit, sice jsem zákaz porušila, ale neuvědomila jsem si, že nemám zoom ale starosklíčko, takže stejně fotky kdy jsem je načapala při výstupu z metra na místě setkání jsem stejně musela pro absolutní neostrost vymazat. A než dorazily, tak jsem si tak nějak nanečisto zkoušela fotit street

Ani tentokrát jsme nevynechaly náplavku a farmářské trhy. Něco dobrého na hlad a jen tak se nechat unášet davem ....

Tihle dva si nějak nepadli do oka, labuťák syčel ....

.... a pes na něj štěkal. Ovšem pokud by došlo ke konfrontaci, vsadila bych na labuťáka, vím co tyhle potvory umí s křídly i zobákem

Na jedné lodní "tržnici" stojí tohle dílko. Původně jsem tipovala Davida Černého, ale nebylo jeho. Les jeřábů v pozadí patří kompletní rekonstrukci Smíchovského nádraží

Z náplavky jsme pak zamířily k Tančícímu domu, kde se výstava nachází, jenže jsme se nějak zapovídaly až jsme ho minuly a najednou jsme stály u Národního divadla. Takže zpět bočními uličkami. Mimo jiné Vojtěšskou, a okolo kostela sv. Vojtěcha

Vojtěšská růže 

Nakonec jsme dorazily ...

Výstava je umístěná ve dvou suterénních podlažích. U schodiště vás přivítá tato fotografie

V prvním podlaží jsou většinou fotografie anonymních portrétů z New Yorku, Milána nebo Paříže

Ale také známých českých osobností jak hereckých tak pěveckých. Mě zaujaly dva portréty bohužel již nežijících Hany Maciuchové a Jiřího Bartošky. Ono vlastně v této sekci je z focených naživu už jen Lucie Bílá

Druhé suterénní podlaží je věnováno povětšinou mužským aktům a portrétům. Nutno podotknout, že jsou velmi decentní

Z Tančícího domu hupky na tramvaj k Tyršovu domu, odsud výstup na Petřínské terasy, z nich zase sešup na Újezd na tramvaj na Národní, konečně aspoň na jedno vyfocení motýl na Máji, průběh okolo Kafkovy hlavy do Františkánské zahrady, přes ní do Ovocného Světozoru na obložený chlebíček, další průlet přes Václavák do Obecního domu za Padesátčiným Prvorozeným a na pivko a pak už jen metro a rozloučení. 

Je jasné, že ačkoliv dnes je tu fotek dost, víc jich bylo nafocených a ty jsou tady