Klidné ale i veselé Velikonoce všem ......

 

První kdo se představí v různých ....

 

.... podobách loňského roku je samozřejmě

ten, kdo dává jméno celému mému blogu. Pravda, je to už dandík č.2, takže on úplně nemá onu zásluhu, ale i tak prostě tady má své pevné místo. Pozorným návštěvníkům neujdou jeho proměny ze zarostlého útulkáře do elegantního psího šlechtice ....

Dá se dnes ještě .....

 

.... něco prodat, aniž by se na vás neslétlo

hejno internetových šmejdů a podvodníků? Nebo dnes už vážně nefrčí nákup a prodej přes různé bazarové aplikace, či se koupěchtiví zájemci bojí cokoli koupit? Zmizeli a přenechali svá místa podvodným robotům? Alespoň mě to tak připadá.

 K sepsání tohoto článku mne nakoplo dění minulých týdnů. Na úvod musím přiznat, že já jsem nadšený návštěvník těchto bazarů, ať už je to Marketplace na FB, Bazoš, Aukro nebo E- bay. To všechno díky mé posedlosti starosklíčky a vlastně focení vůbec. Zde se totiž dají sehnat vcelku za slušné ceny i ve slušném stavu jak objektivy tak i fotoaparáty.  Ostatně za minulé dva měsíce jsem si tu nějaká sklíčka i ten aparát pořídila. Jestli jsem udělala radost prodávajícímu netuším, ale zřejmě ano. A proč? Tím se totiž dostáváme k jádru pudla. Já sama jsem se po delší době stala prodávajícím a byla jsem tedy nemile překvapená.

Potřebuji prodat manželův motorkářský kožený komplet z kterého jaksi přetekl a nevejde se do něj. A tím začala má anabáze která vyústila v tento článek.

Nejdřív jsem dala inzerát na Marketplace kde jsem už v minulosti prodala vcelku bez problémů nějaké nepotřebné věci. Neuplynulo ani dvacet minut od zveřejnění a už se kupující jen hrnuli. Pomalu jsem ani nestíhala odepisovat že zboží je k mání. Sice bylo trochu asi divné, že se ozývaly samé ženy, většinou se slovanskými jmény a nechtěly se ani na vlastní oči přesvědčit v jakém stavu zboží je. Tak říkala jsem si, že velikosti jsem tam napsala, stav zboží taky, fotky byly také a zřejmě chtějí překvapit manžela dárkem. Překvapený nebyl manžel, a kdo ví jestli nějaký byl, ale já. A to nemile. Odpověděla jsem paní, která v té záplavě Nin, In, Táň a podobných jmen se honosila stejným jménem jak já. Když jsem jí napsala že by bylo opravdu dobré kdyby si zboží prohlédla, případně přeměřila, napsala že je zdaleka a cesta by se jí nevyplatila, ale že má eminentní zájem. A tak jsem souhlasila. Dokonce i že zařídí odvoz, jelikož má prý kupon na jeden odvoz zdarma od Zásilkovny. No já nerada něco posílám poštou a proto Zásilkovnu a její služby vítám, navíc máme box i tady na vsi, takže mi stále ještě nic nerozeznělo varovný zvonek. Domluvily jsme se, já jí poslala adresu, telefon a mejl, a za chvíli mi přišel od Zásilkovny mejl aby se všechno dokončilo. A v tu chvíli jsem se já, kdo se holedbal tím, že na nějaké takové triky šmejdů nikdy nenaletí, stala obětí takového podvodu. Musím říct, že jsou tak dokonale přesvědčiví a vše mají tak dokonale připravené a zrežírované, že pokud neprohlížíte adresu z které vám mejl došel, nic v prvních okamžicích nepoznáte. Kdo to naštěstí poznal, byla banka která akci po naskenování mé karty v aplikaci která přišla, všechno okamžitě stopla a nepustila dál.

Samozřejmě že začala podvodnice, nebo možná i robot který tohle má na starost intenzivně naléhat abych transakci dokončila. Když jsem odepsala že mi to nejde, nátlak se zvyšoval s tím že už peníze pro mne odešly z jejího účtu, dokonce přišel i printsreen obrazovky kde transakce byla vidět, a že vše musím okamžitě odsouhlasit jinak ona o peníze přijde. Chtěla jsem tedy znovu vše odsouhlasit a opět banka zaúřadovala v podobě hlídacího psa a nic nepustila. Dotyčné jsme napsala sorry, ale budete muset u své banky transakci stornovat.

Už se neozvala. Ale kdo se ozval, byly ty ostatní. A co se nestalo? Stejný scénář, jsem zdaleka, pošlu kurýra, peníze převedu okamžitě, přijde mejl z Balíkovny. Těch odpovědí bylo neuvěřitelných patnáct za dvacet minut! Patnáct podvodů. Patnáct pokusů jak ze mě dostat údaje mé karty.... Celou noc jsem přemýšlela a ráno volala do banky a všechno jim povyprávěla. Bylo mi doporučeno abych kartu zablokovala a požádala o jinou. Mě to naštěstí stálo jen týden bez karty, mnohé, pokud jejich banka není tak připravená by to mohlo stát ale mnohem víc.

Sofistikovanost těchto šmejdů se ukázala naposledy včera, když mi z Bazoše, kde mám inzerát taky přišel mejl od jisté paní doktorky z Jeseníku a dotazem na to kdy že byl komplet zakoupen, jak vypadá apod. Dotazy které má opravdu vážný zájemce. Dokonce i adresa a jméno. Napadlo mne, najít si tuto kliniku a domluvit se s paní doktorkou osobně přes telefon. Zjistila jsem si, že opravdu na dané adrese je daná klinika, ale že v pátek mají zavřeno. No nechám to na pondělí, zavolám jí a domluvíme se. Odepsala jsem tedy na její dotaz, a vzápětí přišel mejl. A hádejte s čím.... jistě, se stejným zněním jak těch předchozích šestnáct. Stejný scénář, stejné gramatické chyby, stejný divný pravopis. Tak nevím. 

Dá se ještě dneska něco prodat aniž by se člověk stal obětí podvodníků a šmejdů????

P.S. Už se nedivím nadšení prodávajícího od kterého jsem si koupila jiný foťák. Že se konečně ozval někdo kdo není ani robot ani podvodník....

A máme tu poslední ....

 

.... den loňského roku. Již několikrát nám na

terasu nebo strom zavítal dravec. A vždy když jsem ho vyfotila a při neznalosti těchto druhů jsem ho vyhodnotila jako poštolku. To je taky asi jediný druh o kterém jsem si myslela že poznám. Ovšem chyba lávky. Z těch zhruba pěti návštěv jsem se do poštolky trefila jen jednou. Ještě že se našli odborníci kteří mě opravili. Takže krom poštolek nás navštívil i moták pochop a teď naposledy krahujec. 

Co mě překvapilo je to, že krahujec je de facto náš nejmenší dravec. (Pokud ovšem nebereme celou sortu dravců, tedy i sovy. Ty ovšem k nám na terasu nelétají .... Tam drží primát v "maličkosti" kulíšek) . To jsem si myslela že je poštolka, ale ne. No ještě že má člověk kamaráda myslivce .....

O další čtyři dny později ....

 

.... kdy vznikly sněhové fotky, bylo opět

jaro. Ostatně takhle to bylo poslední měsíce velmi často. Tak jsem šla trochu vyvětrat zas jedno starosklíčko. Sluníčka bylo poskrovnu, ale bylo teplo a provětrat se už bylo zas nutné. Mám teď na to většinou víkendy, chodím z práce utahaná a na nějaké procházení většinou není ani nálada. Začínám chápat co myslela jedna kolegyně tím, že po šedesátce je najednou každý rok na hrbu víc znát než před dní. Mám tři a někdy jsem utahaná jak kdyby mi bylo sto ....

Když není co fotit ....

.... a jsou svátky a vy jste pěkně nabaštění

a vůbec, ale vůbec se vám nechce nic dělat, natož vylézt ven, kde je stejně pořád hnusno, tak vás napadají různé věci. Mě tedy dalo by se říct blbosti. Mám tu na poličce už od podzimu rozpadlé květenství kozí brady kterou jsem měla v plánu vyfotit. Jenže jsem do ní nechtě drcla a ona se mi rozložila na prvočinitele. A já na ně pořád koukala a koukala, až mne napadlo strčit pod ně jeden tmavý papír a za ně druhý, vzít sprej s vodou, postříkat je a zkoušet si na nich různá starosklíčka. Co vzniklo můžete vidět dnes. Použila jsem Pentacon 50/1,8 a Helios 44-2 50/2 plus použila výřezy ....

A co kdyby náhodou ....

 

.... zase přišla. Kdo? No přece sněhová

zima! Tak ať jste připravení .... minulé kapkové fotky byly z 19.12. kdy to vypadalo na jaro. O čtyři dny později, na přelomu 23. a 24.12. to tu zas vypadalo na to, že alespoň Štědrý den by mohl svítit nejen světýlky ale i bílým sněhem. Jak všichni víme, dopadlo to úplně jinak.

Nějaké vňuknutí mi řeklo v jedenáct večer Vem telefon a jdi si tu krásu nafotit! Ráno už taky nemusí být po sněhu ani památka. Poslechla jsem, sbalila telefon, nazula holiny a šla. Jaké bylo překvapení, že sněhu bylo mnohem víc než jsem myslela a než vypadalo z okna, takže po pár krocích jsem měla své kotníkové zahradní holiny plné sněhu, a za druhé že bylo mnohem tepleji než se mohlo podle neustávajícího celodenního sněžení zdát. Ono to ale bylo znamením velmi brzké změny .....

Jelikož se prý má ....

 

.... zas ochladit, ba přímo má i mrznout,

tak si připomeneme co všechno bylo vidět a co by zas mohlo být. Pokaždé když je trochu zimavo, obcházím po zahradě a na ozdobných travách vyhlížím a lovím kapky. Na sluníčku většinou ve stavu kapalném, ovšem jen o kousíček dál ve stínu ve stavu pevném, přímo ledovém. To je pak o čekání kdy zasvítí na ní sluníčko, ale hned jí nerozpustí a ona vám neskápne v okamžiku kdy konečně zaostříte .....

Venku začíná vládnout ....

 

.... jaro, mám už nafoceno něco mými dárky 

k narozeninám, a já se stále plácám s příspěvky v loňské zimě. Tedy spíš v loňském zimopodzimu. Těch pár dnů se sněhem byla taková výjimka v počasí, jinak se celá zima táhla ve znamení plískanic a dešťů. Však taky potok okolo kterého jsem chodila do práce párkrát hrozil vylitím. Občas ale ráno ( náhodou o víkendu) byla teplota pod bodíkem mrazu a tak se když ne sníh, dala fotit námraza. Jako tentokrát ....