.... výlet, když počasí a práce dovolily byl, jak jinak,
do Prahy a jak jinak opět s Míšou - Padesátkou. Na mojí oblíbenou náplavku. Miluju její atmosféru, která díky malým, větším i velkým kavárničkám a kavárnám připomíná náplavky ve světových metropolích. Nejdříve si vždycky projdeme farmářské trhy, protože tu mají výborný rybízák, a na najezení je tu stánek se skvělou pljeskavicí. Jenže tentokrát tu nebylo k mání ani jedno. Ale přece jen jsem si tu něco koupila. Už delší dobu jsem pokukovala po náramcích z minerálů, první jsem si koupila na Lázních ducha v Litomyšli, druhý na náměstí tamtéž a teď jsem si koupila třetí na prodejní lodi. Ano, na lodi, i tam se totiž prodává. Různé šmuky, oblečení (stejně sis měla Míšo tu bílou blůzku koupit, fakt ti moc slušela i když se ti to nezdálo) apod.
Když jsme si prošly co jsme chtěly, přišel čas zahájit naší klasickou Aperol tour. A kde jinde než v jedné stylové kavárničce která vznikla ze zdejších skladových kobek. No sice ještě nebylo ani jedenáct, a angličtí lordi by nad námi lkali, ale co. Když si chce člověk hezky posedět, nasát atmosféru a připravit se na další cesty, tak se k tomu hodí káva a něco k ní, o tom žádná! Co mi tedy celou dobu kazilo požitek, byly různé náhražky plastových brček a proklínala jsem tu evropskou posedlost spasit svět jejich zákazem. Plastové kelímky ano? A plastová brčka ne?? Tak kde je pak logika .... sorry ale musím. V řiti! V téhle kavárničce recyklovali sklínky na marmelády a pilo se makarónem. No pořád lepší než papírové brčka na jedné z dalších zastávek
Sedět, povídat si, nechat plynout čas, pozorovat cvrkot kolem. Hlavní náplň návštěvy náplavky....
Jsou malé, jsou různé, jsou zajímavé a neotřelé a jsou útulné. Kavárničky ze skladových kobek
I výtvarno zde najdete
Pod mostem .... se můžete octnout jedna dvě, a v dnešní situaci ještě rychleji. Tady dokonce i dobrovolně
Dvojloď - dvojkavárna - botel ve středomořském stylu jménem Matylda. A dokonce i psi zde mají svou osvěžovnu. Ostatně těch na sobotní náplavce najdete s pánečky opravdu hodně. Jen si říkám, co ti malí jorkové v tom velkém množství nohou okolo nich vlastně z takové procházky mají
" Vyfoť mi prosím to roští, je takový pěkný" ..... ano Míšo, už fotím 😉
Jenže po drinku a kávě jednomu vyhládne, a tak jsme se začaly zajímat i o uspokojení bříška, neb jak jsme jedna druhé pravily, Hladová jsem děsně protivná! Takže jsme to vzaly kolem Mánesa na roh Národní do Slavie. Je to až ostudné, ale já jako Pražák jsem ve Slavii nikdy nebyla! Asi jsem neměla nikdy ty správné partnery kteří by mne tam pozvali. Takže tenhle telecí tatarák byla moje premiéra ve Slávii. Byl výborný, byli v něm lískové oříšky a bylo ho hodně. Dvě topinky byly málo ....
Kdo z našich literárních či divadelních nebo hudebních velikánů u tohoto okna sedával. Byli to Š + G, nebo V + W + J? nebo která z prvorepublikových filmových hvězd odsud pozorovala co se děje okolo Zlaté kapličky? Pohled kavárenského povaleče na ruch města nikdy neomrzí ....
Když jsme se nadlábly a zahnaly žízeň, pokračovaly jsme dál po Palackého mostu směrem ke Kampě. Plán byl vyjet lanovkou na Nebozízek, tady se napojit na cestu k Petřínským terasám a dál ke Strahovskému klášteru, a odsud na Pohořelec a do zahrady u Černínského paláce, kterou Míša ještě neznala. K lanovce jsme došly, leč nejely. Změna pravidel v nákupu lístků.... Míša sice s lítačkou jet mohla, ale nakonec jsme to vzaly pěkně po svých. Bylo krásně, teplo, až vedro a tak jsme s povděkem zasedly ve stínu na Petřínských terasách. Tady už náš oblíbený rybízák měli takže volba byla decka rybízáku a půllitr domácí bezinkové limonády s kupou ledu. Přiznávám, oboje bylo strašně sladké. Ale aspoň led a citron trochu osvěžil. Bohužel brčko papírové, po chvíli v limonádě měknoucí
Našli jsme se, pokecali, nechaly mistra fotit a vydaly se do zdejší zrekonstruované a o víkendech a svátcích lidu přístupné zahrady. Tady jsme se ještě jednou s Čerfem potkaly abychom se definitivně každý vydal svou cestou. Ta naše vedla přes Nový Svět, do Jeleního příkopu, přes Hradčany po Zámeckých schodech dolů ke stanici metra Malostranská kde jsme svou Aperol tour zakončily posledním drinkem toho dne ....
Když jsem objevila v době kdy jsem jezdila za maminkou do LDN čistě náhodou, že u Černínského paláce je otevřená zahrada, nemohla jsem samozřejmě zahradu nenavštívit. Z mé první návštěvy byl na blogu rozsáhlý report, takže tentokrát jen pár obrázků
Na Novém Světě je rozkošná malá kavárnička okolo které neustále při procházkách tady chodím a která vypadá jak kdyby sem byla přenesená z Francie. Chtěly jsme si tam dát kávu, jenže jako na potvoru po všech těch cestách kolem kdy bylo otevřeno jsme se trefily do dovolené. Tak aspoň pohled na krásné zákoutíčko u okna
Domy na Novém Světě mají svou úžasnou historii a skoro každý jeden z nich pod svou střechou hostil nějakého výtvarníka, spisovatele nebo herce. A mají nejen krásná domovní znamení ale i kliky a klepadla ....
Asi nejznámnější je dům U Zlatého beránka
A jsme v Horním jelením příkopu a trochu netradiční pohled na součást Pražského hradu
Protože cestu od Hradčan dolů k Malostranské jsem dokumentovala na blogu několikrát z jiných mých toulek ať s Padesátkou, Čerfem nebo jen když jsem tu byla sama, tak už jsem další snímky nedělala. Jen mne trochu vyvedl z míry tristní stav části ulice Thunovská která byla pro průchod uzavřená a zarůstá plevelem. Za chvíli ten pohled který jsem tam nafotila před pár lety a byl součástí výstavy Za sklem už bude minulostí, protože přes vysoký plevel nebude ani dolů do uličky vidět. Dorazily jsme, už docela uondané na stanici Malostranská kde jsme naší tour ukončily. Konečně s plastovým brčkem! Ještě že nám nebyla nabídnutá poslední varianta neplastových a to brčko kovové....
