pondělí 25. září 2017

Českým středohořím ....




Po návratu z týdenního poustevničení na chatě
(tentokrát tedy sakra pracovním) jsem musela dohánět resty i tady doma.
Co mám povídat, když je mužskej tejden doma sám ...
Nevšímá si věcí, který nás dohánějí k šílenství pokud je máme na očích,
úklid je natolik cizí slovo, že ani nepátrá po jeho významu, oblečení zůstává na
místech kde z něj vylezl a nosit věci do špíny? Zbytečnost.

Druhým bordelovým elementem jsou samozřejmě papoušci, takže po delší
nepřítomnosti to chce komplet vygruntovat obývák. Zahrada, praní a kytky
to už jsou záležitosti okrajové. Díky všem těmhle pracem mi týden
utekl jak voda a přišla sobota 16.9. Den odjezdu do Německa. Tentokrát jsem
nenáročné pochody a přechody po památkách vyměnila za trochu víc
náročnější výstupy na stolové hory a skalní města. Jela jsem se totiž podívat
do NP a CHKO Labské pískovce, jmenovitě do Saského Švýcarska. Co by mne tak
nějak mohlo čekat, jsem si už ozkoušela před lety při návštěvě Krásné Lípy
a jejího okolí, což je druhá, česká část téhož národního parku zvaná České Švýcarsko.
Nicméně to nebylo tak náročné jako to bylo tady. Když to tak vezmu, za celý
den jsem vystoupala asi tak po dobré tisícovce, možná i víc, různých schodů. Od
kořenových, přes prkenné, kamenné, betonové až po železné. Vyšla, sešla a obešla
dvě stolové hory a jedno skalní město s bývalím skalním hradem, pokochala se mnoha
nádhernými výhledy do kraje a samozřejmě nafotila mnoho fotek ...

I když už tentokrát mi dalo sluníčko vale, a po deštivém týdnu jsem měla nahnáno
jak to bude, musím říct, že i tentokrát nás měl sv. Petr rád. I když byla předpověď
všelijaká, jen ne zrovna přívětivá, nepršelo a teplota plus mínus patnáct stupňů
na plahočení se do kopců velmi přiměřená. Jen bohužel ta modrá obloha tentokrát
chyběla. A na fotkách to je taky hodně znát. Ostatně jak bylo, když jsme projížděli
Českým středohořím uvidíte v následujích obrázcích. Jen podotýkám, že stavět autobus
jsem si z pochopitelných důvodů nemohla,tak je celá série je focená z autobusu
což je na snímcích víc než patrné a proto jsou kvality chatrné ...


Takže tu máme tři ikonické hory naší republiky

Říp ...


... Lovoš ...


.... Milešovka ...


A v údolích se nám začíná vařit mlha. Nejdřív jen tak pomálu ...


... ale za pár kilometrů už víc ...


... a ještě víc ...





Až u velmi kontroverzní a stále nestabilní Prackovické estakády to vypadalo, že celý den
ztrávíme v mlze






Naštěstí jak jsme vyjížděli výš, mlha začala pomalu zas ubývat a dokonce bylo vidět i Ústí




A když už jsme Středohoří opouštěli, bylo po mlze


Před námi byla cesta na první plánovanou zastávku a to na stolovou horu
jejíž temeno korunuje pevnost Königstein, ležící nad stejnojmenným městečkem ...