Po návratu z týdenního poustevničení na chatě
(tentokrát tedy sakra pracovním) jsem musela dohánět resty i tady doma.
Co mám povídat, když je mužskej tejden doma sám ...
Nevšímá si věcí, který nás dohánějí k šílenství pokud je máme na očích,
úklid je natolik cizí slovo, že ani nepátrá po jeho významu, oblečení zůstává na
místech kde z něj vylezl a nosit věci do špíny? Zbytečnost.
Druhým bordelovým elementem jsou samozřejmě papoušci, takže po delší
nepřítomnosti to chce komplet vygruntovat obývák. Zahrada, praní a kytky
to už jsou záležitosti okrajové. Díky všem těmhle pracem mi týden
utekl jak voda a přišla sobota 16.9. Den odjezdu do Německa. Tentokrát jsem
nenáročné pochody a přechody po památkách vyměnila za trochu víc
náročnější výstupy na stolové hory a skalní města. Jela jsem se totiž podívat
do NP a CHKO Labské pískovce, jmenovitě do Saského Švýcarska. Co by mne tak
nějak mohlo čekat, jsem si už ozkoušela před lety při návštěvě Krásné Lípy
a jejího okolí, což je druhá, česká část téhož národního parku zvaná České Švýcarsko.
Nicméně to nebylo tak náročné jako to bylo tady. Když to tak vezmu, za celý
den jsem vystoupala asi tak po dobré tisícovce, možná i víc, různých schodů. Od
kořenových, přes prkenné, kamenné, betonové až po železné. Vyšla, sešla a obešla
dvě stolové hory a jedno skalní město s bývalím skalním hradem, pokochala se mnoha
nádhernými výhledy do kraje a samozřejmě nafotila mnoho fotek ...
I když už tentokrát mi dalo sluníčko vale, a po deštivém týdnu jsem měla nahnáno
jak to bude, musím říct, že i tentokrát nás měl sv. Petr rád. I když byla předpověď
všelijaká, jen ne zrovna přívětivá, nepršelo a teplota plus mínus patnáct stupňů
na plahočení se do kopců velmi přiměřená. Jen bohužel ta modrá obloha tentokrát
chyběla. A na fotkách to je taky hodně znát. Ostatně jak bylo, když jsme projížděli
Českým středohořím uvidíte v následujích obrázcích. Jen podotýkám, že stavět autobus
jsem si z pochopitelných důvodů nemohla,tak je celá série je focená z autobusu
což je na snímcích víc než patrné a proto jsou kvality chatrné ...
Takže tu máme tři ikonické hory naší republiky
Říp ...
... Lovoš ...
.... Milešovka ...
A v údolích se nám začíná vařit mlha. Nejdřív jen tak pomálu ...
... ale za pár kilometrů už víc ...
... a ještě víc ...
Až u velmi kontroverzní a stále nestabilní Prackovické estakády to vypadalo, že celý den
ztrávíme v mlze
Naštěstí jak jsme vyjížděli výš, mlha začala pomalu zas ubývat a dokonce bylo vidět i Ústí
A když už jsme Středohoří opouštěli, bylo po mlze
Před námi byla cesta na první plánovanou zastávku a to na stolovou horu
jejíž temeno korunuje pevnost Königstein, ležící nad stejnojmenným městečkem ...
Vendy, ačkoliv jsou fotky pořízené v autobusu, i tak jsou boží! Miluju, když se takhle v přírodě válí mlha a vykukují z ní jen vrcholky hor, kopců nebo kostelíčků, je to úžasná podívaná. Projížděli jste přes moc hezká místa, která já jsem bohužel nikdy nenavštívila ale doufám, že se na ně také někdy dostanu. :) Saské Švýcarsko jsme navštívili o Velikonocích, ale pevnost Konigstein jsme jen míjeli cestou na Bastei, tak se těším, až nám z pevnosti příště ukážeš fotky!
OdpovědětVymazat[1]:Vis Lucko, ja tam taky jela poprve proto to nadseny foceni. A takhle videt mlhu v udoli tady u nas sanci nemam. Musela bych se nejak dopravit na nejblizsi vrchol kopce(7km) a bez auta to jaksi nejde. A to nemam k dispozici... takze jsem byla vdecna aspon za tuhle bidu.
OdpovědětVymazatKrásně mlhavé fotky! Hodně podobně bylo u nás včera, akorát to mlíko bylo úplně všude .
OdpovědětVymazatTam v té oblasti je mlha na podzim pokaždé, a někdy umí opravdu potrápit. Těším se na další foto.
OdpovědětVymazatFotky s kopci vystupujícími z mlh jsou krásné. Milešovka má přímo ideální tvar kužele.
OdpovědětVymazat[5]: A přitom je zajímavé že sice je středohoří sopečného původu, ale nejsou to sopky. Jsou to nějaké boční výduchy při tektonické činnosti v pravěku. Máš pravdu, bylo to tam moc pěkné. Já mám ráda skály a výhledy z vrchů, méně však už mám ráda ty výstupy
OdpovědětVymazat[4]: Říkal to průvodce. Ony jsou tam ta údolí dost hluboká a tím pádem tam jsou velmi vhodné podmínky pro výskyt mlhy.
OdpovědětVymazat[3]: Je pravda že včera tady taky bylo po celý den tak divně zamlženo, nicméně takovou mlhu jsem tady u nás zažila jen párkrát.
OdpovědětVymazat"V údolí se mlhy válí jipí jipí jou...." Také fotím z autobusu, když jedeme na delší zájezd. Jsou to dokumenty, nejde o uměleckou hodnotu. Těším se na další pokračování. Ty všelijaké druhy schodů jsou mi známé z mnoha tůr. Já mám nejraději ty kořenové. Jsou sice kolikrát všelijak křivé, ale s měkkým došlapem. Nejhorší pro mne byly kamenné na Bezděs, ale zase horské kamenné chodníčky v Tatrách miluju a tam mi ty kamenné schody nějak tak nevadí. I když uvidíme. Koncem října jedu do Roháčů a chtěla bych zvládnout vše, co je v plánu. Troufla jsem si na to jen díky tomu, že nemusím v případě nouze dojít až do vrcholového cíle, ale trasa se dá rozdělit dle sil. Návrat je stejnou cestou.
OdpovědětVymazatJo a ještě k tomu tvému manželovi. Ten můj je pravý opak a věř, že i tento puntíčkářský extrém je k naštvání.
OdpovědětVymazat[9]: Tak mě ta mlha prostě nedala, tady nikdy nic takového nenachytám tak jsem si to prostě musela vyfotit. Kamenné schody v případě výstupu na Lilienstein byly důlky vyšlapané nebo vytesané v pískovci. Dřevěné byly vlastně prkna které držely železné hřeby a bylo to vysypané tím pískovcovým jemňoučkým pískem.
OdpovědětVymazat[11]: Aha, takže také vlastně měkký došlap. Já tu mlhu vidím díky tomu, že bydlíme na kopci a vidím do údolí. Věřím tomu, že lid, co bydlí v těch údolích to nevidí. A nemysli, když přijdu ráno na zahradu a proti mně v dálce je údolí do Vsetína zalito bílou mlhou, fotím vždycky. Jen se stále nemohu dopracovat k dokonalosti, jakou vidí mé oko.
OdpovědětVymazatVaření mlh!
OdpovědětVymazat[13]: Ano, velmi intenzivní varna...
OdpovědětVymazat[12]: Na ten písek určitě je měkký došlap, to si nohy přímo rochnily, ale ty ve skále tesaný byly asi nejnepříjemnější.
OdpovědětVymazatČeské středohoří je kouzelný kraj. Mám Kousek od Lovosic setřenici a občas tam jezdíme. Pokaždé je krajina jiná, ale pokaždé stejně kouzelná.
OdpovědětVymazat[16]: V téhle části republiky jsem byla asi tak třikrát za život. Ale je velmi zajímavá. Už tím jak z Polabské nížiny najednou ty kopce vyskočí do relativně velké výšky.
OdpovědětVymazatPamatuji na krásné skály má německé stane...i když výstup na Mariinu skálu v Cechach také stojí za to.
OdpovědětVymazat