středa 21. prosince 2016

Loučí se sluníčko a loučím se s Dolním Rakouskem ....




Stejně jako se sluníčko ukládá ke spánku
a loučí se s námi den, já se dnešním článkem loučím s Dolním Rakouskem.
Byl to výlet krásný, počasí mi už podruhé neskutečně přálo a poznala
jsem zas krásná místa i zajímavou tradici a zajímavý a památkami
oplývající region Wachau.

A když bych měla udělat nějaké shrnutí toho co mne zaujalo, tak to
bude určitě to, že Rakousko je hodně zelené, nejen přírodou ale hlavně myšlením.
Najdete zde spousty solárních panelů, ale nikdy ne ve volné krajině, nýbrž jen
a jen na střechách. Ať už rodinných domů, průmyslových objektů, či střechách
těch pár paneláků které každé město i tady prostě má. Prostě kde je vhodná střecha,
tam jsou panely. Kde nejsou panely jsou větrníky a kde nejsou větrníky, jsou vodní
elektrárny. Jediná atomová elektrárna která v Rakousku stojí nikdy nebyla
spuštěná.

Rakouští obyvatelé evidentně milují výhledy. Protože jinak by nebyly jejich
rodinné domy z jedné třetiny prosklené. Ovšem já se tedy vůbec nedivím. Na takové
krásné výhledy je prostě potřeba vidět. A když už mám dům starší, tak si prostě
před nějakou jeho stěnu přistavím patrovou zimní zahradu. A když ani tohle nejde, tak
si alespoň osadím dva pokoje velikánskými okny. Přece na ten hrad, zámek, kostel, klášter
zříceninu či vinice před domem nebudu koukat nějakým malým oknem!

Rakušané jsou také národem dobrovolných hasičů. Každé město a městečko
musí mít svůj sbor a můžete si být jistí tím, že hasičárna
bude tím nejhezčím a nejudržovanějším objektem.







Tady je právě jeden přímo ukázkový případ toho prosklení a nádherných výhledů.
Jedná se sice o vinařství, ale tímto způsobem jsou stavěny i nové rodinné domy. Za pozornost
tady stojí i to, jak je řešené zastínění či určitá míra soukromí Mrkající. Ve většině případů
je ale řešené předokenními žaluziemi.