sobota 15. března 2014

Smutný osud jedné vily....


Bylo, nebylo, v jedné pražské čtvrti stála krásná velká stará vila...
Měla krásnou zahradu s velkými ovocnými stromy, a měla historii a zajímavé obyvatele. Dokonce by se dalo říct
že přitahovala kumštýře všeho druhu. I když dvakrát se stalo že do ní na nějaký čas zavítala i politika. Jenže postupem doby se její obyvatelé rozutíkávali do světa nebo jejich politická éra skončila, své vykonával i čas a stáří obyvatel, ale asi nejhorší pro ní byl čas vrácení potomkům původních majitelů. Ti dali vše jejím obyvatelům výpovědi a od té doby už se její zašlá sláva nikdy nevrátila. Ta vila patřila nerozlučně k mému dětství, chození do školy a když jsem se odstěhovala tak byla vždycky první kdo mne vítal při návštěvách rodičů...měla jsem v ní kamarády, dokonce i dva spolužáky. Chodila jsem si s nimi na tu krásnou zahradu hrát a okukovala vždycky tu zajímavou desku na fasádě. Bylo na ní napsáno, že tam kdysi měl jeden český spisovatel redakci svého časopisu.
Ten spisovatel se jmenoval Jaroslav Hašek a jeho časopis se jmenoval Svět zvířat. Kumštýře filmové zastupoval před svou emigrací Pan Režisér Vojtěch Jasný. Kumštýře výtvarné sklář a výtvarník Karel Jelínek. Hudbu zastupoval trumpetista Petr Lom. A politiku? Tak to byla zajímavá kapitola. V šedesátých letech zde žil uklizený americký spící a později i činný manželský pár špionů. No a otec mého spolužáka ve své době šéf Kanceláře prezidenta republiky....

Když jsem teď naposledy byla za maminkou
a přicházeli jsme s dcerou blíž a blíž slyšely jsme zvuk pil a padání kácených stromů. Říkala jsem si co že asi kde kdo kácí, protože tu je spousty zahrad a zahrádek a zeleně vůbec. Jenže jaké bylo naše a podotýkám velice nemilé překvapení, když jsme zjistily že okolo je vše vykácené, ty ohromné ořechy, krásné břízy i stříbrnné smrky. A na plotě visel ohromný bilbord nového bytového domu který se tu bude stavět. Takže tahle vila s historií bude zbouraná a bude tu stát panelák! I když dnes jsou stavěné tak že to nejsou ony staré známé krabice, nicméně prostě je to podle mne barbarství nejvyššího levelu....

V podkroví bydlíval s rodinou pan Lom. Hrál na trumpetu tuším v Pražské filharmoii. Měl dvě děti, jeho dcera Gábina byla o rok starší než já a bráška Petr zase o tři roky mladší.


V prvním patře bydleli nejdřív oni američtí špioni (zjistila jsem to v jednom televizním pořadu, a když jsem to říkala mojí mamině tak byla hodně překvapená, i když ona znala její obyvatele ještě déle než já) a po nich pan režisér Jasný s rodinou. Po něm pak pan Pudlák. Nejmladší jeho syn chodil se mnou do stejné třídy, a i na ně se nějak ten genius loci podepsal protože všichni tři synové se upíchli v hudbě, a i spolužákovi obě děti se jí věnují. Dcera dokonce studuje hudbu v Paříži.


No a v přízemí, tam co je to velké okno bydle druhý spolužák, jeho maminka měla domovnictví a hned vedle bydlel pan Jelínek v bytě kde dřív měl Jaroslav Hašek svou redakci. I Jelínkovi měli dvě děti s kterými jsem si chodila hrát a i tam jablko nepadlo daleko od stromu . Dcera Bára se také dala na výtvarničinu. Bohužel její bráška Filip zemřel hodně mladý na rakovinu. Jen o Martinovi, spolužákovi s přízemí nevím nic. Když jsme dávali dohromady třídní srazy nevěděl nikdo nic o tom kde by mohl být a jestli vůbec žije.....


Počítám že tohle už je fotka minulosti, že vila už je zbouraná....