15 března 2014

Smutný osud jedné vily....


Bylo, nebylo, v jedné pražské čtvrti stála krásná velká stará vila...
Měla krásnou zahradu s velkými ovocnými stromy, a měla historii a zajímavé obyvatele. Dokonce by se dalo říct
že přitahovala kumštýře všeho druhu. I když dvakrát se stalo že do ní na nějaký čas zavítala i politika. Jenže postupem doby se její obyvatelé rozutíkávali do světa nebo jejich politická éra skončila, své vykonával i čas a stáří obyvatel, ale asi nejhorší pro ní byl čas vrácení potomkům původních majitelů. Ti dali vše jejím obyvatelům výpovědi a od té doby už se její zašlá sláva nikdy nevrátila. Ta vila patřila nerozlučně k mému dětství, chození do školy a když jsem se odstěhovala tak byla vždycky první kdo mne vítal při návštěvách rodičů...měla jsem v ní kamarády, dokonce i dva spolužáky. Chodila jsem si s nimi na tu krásnou zahradu hrát a okukovala vždycky tu zajímavou desku na fasádě. Bylo na ní napsáno, že tam kdysi měl jeden český spisovatel redakci svého časopisu.
Ten spisovatel se jmenoval Jaroslav Hašek a jeho časopis se jmenoval Svět zvířat. Kumštýře filmové zastupoval před svou emigrací Pan Režisér Vojtěch Jasný. Kumštýře výtvarné sklář a výtvarník Karel Jelínek. Hudbu zastupoval trumpetista Petr Lom. A politiku? Tak to byla zajímavá kapitola. V šedesátých letech zde žil uklizený americký spící a později i činný manželský pár špionů. No a otec mého spolužáka ve své době šéf Kanceláře prezidenta republiky....

Když jsem teď naposledy byla za maminkou
a přicházeli jsme s dcerou blíž a blíž slyšely jsme zvuk pil a padání kácených stromů. Říkala jsem si co že asi kde kdo kácí, protože tu je spousty zahrad a zahrádek a zeleně vůbec. Jenže jaké bylo naše a podotýkám velice nemilé překvapení, když jsme zjistily že okolo je vše vykácené, ty ohromné ořechy, krásné břízy i stříbrnné smrky. A na plotě visel ohromný bilbord nového bytového domu který se tu bude stavět. Takže tahle vila s historií bude zbouraná a bude tu stát panelák! I když dnes jsou stavěné tak že to nejsou ony staré známé krabice, nicméně prostě je to podle mne barbarství nejvyššího levelu....

V podkroví bydlíval s rodinou pan Lom. Hrál na trumpetu tuším v Pražské filharmoii. Měl dvě děti, jeho dcera Gábina byla o rok starší než já a bráška Petr zase o tři roky mladší.


V prvním patře bydleli nejdřív oni američtí špioni (zjistila jsem to v jednom televizním pořadu, a když jsem to říkala mojí mamině tak byla hodně překvapená, i když ona znala její obyvatele ještě déle než já) a po nich pan režisér Jasný s rodinou. Po něm pak pan Pudlák. Nejmladší jeho syn chodil se mnou do stejné třídy, a i na ně se nějak ten genius loci podepsal protože všichni tři synové se upíchli v hudbě, a i spolužákovi obě děti se jí věnují. Dcera dokonce studuje hudbu v Paříži.


No a v přízemí, tam co je to velké okno bydle druhý spolužák, jeho maminka měla domovnictví a hned vedle bydlel pan Jelínek v bytě kde dřív měl Jaroslav Hašek svou redakci. I Jelínkovi měli dvě děti s kterými jsem si chodila hrát a i tam jablko nepadlo daleko od stromu . Dcera Bára se také dala na výtvarničinu. Bohužel její bráška Filip zemřel hodně mladý na rakovinu. Jen o Martinovi, spolužákovi s přízemí nevím nic. Když jsme dávali dohromady třídní srazy nevěděl nikdo nic o tom kde by mohl být a jestli vůbec žije.....


Počítám že tohle už je fotka minulosti, že vila už je zbouraná....

26 komentářů:

  1. Barbaři, jsme prostě barbaři, nemáme úctu k dědictví z dob minulých. Škoda krásné vily, škoda .

    OdpovědětVymazat
  2. To je hodně smutný příběh jednoho domu s mnoha lidskými osudy. Ve všem jsou peníze a zase jen peníze. Vždyť vila není ještě tak oprýskaná, dala by se zvelebit, ale to by se muselo chtít.  Já mám také takové vzpomínky na jednu vilu, kam jsem jezdila za babičkou (mamka byla její schovanka) do Králova Pole. Když babička umřela, její příbuzní, kteří vilu záhadným způsobem získali se k mé mamince zachovali strašně, ale to je na celou knihu. Mamce se ozval vnuk babíiččina bratra, že píše rodinnou kroniku a má na netu tu knihu rozepsanou. Soukromě psal, že bychom se divili, co s vilou strýc nechal udělal, a jak dopadla. Dívala jsem se na mapy.cz, zatím tam vila stojí, ale jaký je teda její osud netuším a docela se bojím se ptát.

    OdpovědětVymazat
  3. Ještě dodám, že když se chce, tak jde všechno. U nás je jedna stará krásná vila, kterou její obyvatelé tmavší pleti a s nižšími příjmy totálně vybydleli. nedávno byla dokončena její kompletní rekonstrukce na pěkný hotel. Také o ní napíšu, jen škoda. že nemám ty původní fotky. To byl takový dům hrůzy, že jsem se mu s foťákem vyhýbala. myslela jsem, že to zboří, ale....

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: A to je stará víc jak sto let! Hašek ten časopis vydával v roce 1910.....snažila jsem se k ní něco sehnat víc ale nic jsem nenašla.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak trochu mi to připomíná osud další krásné vily, která stála na Ořechovce a kterou nechala načerno zbourat Blanka Matragi. Ono to asi vyjde levněji něco krásného zbourat, než to udržovat a renovovat.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Tahle doplatila na to že po vystěhování všech nájemníků byla nejdřív dlouho prázdná a konečnou ránu jí zasadilo to, že z ní byla černá ubytovna pro ukrajinské dělníky.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Ono se tam podařilo developerům na takový malý kousek hned v sousedství (ostatně na těch fotkách ty baráky jsou kouskem vidět) tři čtyřpatrové činžáky....nevím jak jezdíš za dcerou ale pokud náhodou jezdíš po Podbělohorské tak je to v té zatáčce než se sjede ke stanici autobusu Klamovka. A ostatně hned vedle domu jkde bydlí mamina stála taky krásná vila kde dřív bydlel Zdeněk Kopal, náš přední astronom než emigroval do Anglie, pak tam žil leta sám jeho syn tak yvědec takže vila vcelku dostala na prdel a navíc on ji nechtěl za žádnou cenu prodat. Pak zemřel a jelikož nebyli žádní příbuzní MÚ ji dalo do dražby. Tam ji někdo koupil a vilu zboural a chtěl taky místo toho postavit šestipatrovou obludnost. Jenže lidé se proti tomu postavili sepsali petici a MÚ zauvažoval moudře a zatrhnul mu to.Takže teď to tam zase pomalu zarůstá křovím....a jsem silně zvědavá co se teď vyvrbí na místě sochy Jožky Jabůrkové když už tam zase po letech kutaj.

    OdpovědětVymazat
  8. Zahrady se vzrostlými stromy a tajuplnými zelenými zákoutími mě fascinují. Je vždycky škoda, když je narušený přirozený vývoj. A kácení stromů? Čechov ve Višňovém sadu tohle téma kdysi zpracoval precizně.

    OdpovědětVymazat
  9. Ten dům má svou bohatou historii a navíc vypadá i hezky a jestli kolem byla krásná zahrada...

    OdpovědětVymazat
  10. Smutné...skutočne barbarske konanie. Rovnako ako u nás. Stratili sme už úplne cit pre mieru? Ide len o peniaze? Nič iné nemá hodnotu? Vila mohla byť šperkom prostredia... mohla

    OdpovědětVymazat
  11. [7]: Jezdím z Vypicha dolů k Motolské nemocnici, nad ní odbočuji na Homolku a pak Weberovou dolů až na Plzeňskou a odtud na Cibulku. Podbělohorská by byla zajížd'ka, musela bych se vracet.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: To ano, ale ona byla asi hlavně zdevastovaná zevnitř....

    OdpovědětVymazat
  13. Život jde dál. Moje krásná vila, kde jsem se narodil, už taky není. Kam mi pak dají pamětní desku?

    OdpovědětVymazat
  14. Téměř každá vila má svůj příběh.

    OdpovědětVymazat
  15. Jelikož mám blízký vztah k starým domům, tak mě tyhle věci nebetyčně nasírají. Každý takový dům má svůj příběh, ti obyvatelé, kteří v něm bydleli tam něco zanechali. Stačí jen kouknout, jak byly tyto domy postaveny, s jakou řemeslnou dokonalostí, co všechno přestály. Ach jo!

    OdpovědětVymazat
  16. Smutné jsou osudy vil a někdy i víl. Taková je hold realita života!

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Tajemná zahrada je pro mne synonymem Trnkovi Zahrady. Ostatně i jeho krásná vila právě s tou zahradou která ho inspirovala k napsání toho příběhu na Smíchově je taky v dezolátním stavu a počítám že i postihne (pokud už nepostihl) stejný osud....

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: Tady byla zajímavá ta koncentrace lidí od kumštu. I to že se i jejich potomci na ten kumšt dali.....

    OdpovědětVymazat
  19. [17]: A nedej bože když se taková víla zamiluje do někoho do koho nemá.... . Vílu to zničí stejně jako zničej jiní tu vilu....

    OdpovědětVymazat
  20. Super zaujimavy text! Dusa (anima) domu, osud, nostalgia a zurivost nad ludskou (developerskou) blbostou. Pekne, smutne (melancholicke) citanie.

    OdpovědětVymazat
  21. [22]: Víš štve mě že každej blbej kopálista dostane svou pamětní desku a tn barák je chráněnej jak oko v hlavě a tady dům, který má takovou historii, místo kde působil Hašek (kterýho tak českej národ miluje), že tu žil vynikající filmový režisér ani to nedokáže ten dům před těma developerskejma žralokama ochránit. Myslím že to dokonale ilustruje vztah který od doby kdy se dostal bolševik k moci má stát a jeho úředníci k historii....

    OdpovědětVymazat
  22. To je příšerné. Zkrátka peníze a zase peníze.....

    OdpovědětVymazat
  23. [24]: No, jo, no....tahle lokalita se stává velmi zajímavou pro bydlení ale míst na stavění tu je velmi málo. Tak se to řeší takhle....za chvíli vymizej všechny vily a vilky a budou tu jen samé činžáky....já tedy doufám že v tomhle bude městské zastupitelstvo přece jen rozumné....i když....přijde tam nějakej druhej Jančík a bude to v háji.

    OdpovědětVymazat
  24. U nás padla celá stará třída Čs. armády na výstavbu paneláků, kulturního domu, jen kousek směrem k trati zůstal a dokonce se to opravilo. Není to už ale ono, ty domky byly sice každý jiný, ale měly svoji historii. Je ale fakt, že bydlení tam našlo hodně lidí. Celé naše sídliště Kosmonautů stojí na bývalé soukromé zahradě, původně dokonce to byl rybník, který byl zavezen. Historické vily by měly být zachovány a pokud možno spraveny pro budoucí pokolení.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....