Dneska je to rok, co jsem se zdravě naštvala
a řekla si: "Ženská, musíš se sebou něco začít dělat, vypadáš jak almara!"
A začala bojovat sama se sebou. Víc se hýbala a změnila jsem jídelníček. První měsíce byly naprosto úžasné.
Váha svištěla dolů rychlostí dvě kila za měsíc, i centimetry ubývaly jedna báseň. Tak to šlo z devadesátky až
na nějakých 83 kilo. Pak se to tak nějak začalo houpat nahoru, dolů a zase nahoru a zase dolů.
Ale jen v rozmezi tak jednoho kila. Prostě zřejmě jsem se dostala na maximum toho co tělo dovolilo lehce shazovat.
Říkala jsem si že to snad do konce roku dostanu na těch osmdesát, že přece ta tři kila dám.
Možná bych to i dala, nepropadnout ovšem jistému rukodělnému šílenství, které mne na dlouhé hodiny
přikovalo k židli a já zapomínala na všechno. Na pohyb, na pravidelné jídlo, prostě na všechny ty návyky které jsem si do té
doby pracně osvojila. Do toho ještě přišly vánoce a všechna jejich lákadla a přišel výbuch. Každý měsíc pěkně kilčo nahoru.
A navíc nezabraly ani rozpouštěče tuků, s čímž jsem tak nějak počítala, protože mi nezabral v minulosti ani tolik opěvovaný lék Adipex, který se normálně předepisuje lidem obézním. Ještě že jsem za ně nic nedávala protože mi je přenechala dcera.....
Takže co říct? Bojovala jsem, ale ani moc nevyhrála, ale ani neprohrála. Jen nedokázala dovést do zdárného konce to co jsem si předsevzala. Je to dneska přesně rok a já si řekla že zkusím s tím bojem pokračovat, třeba to zase teď od jara půjde líp stejně tak jak před rokem. A pak budu mít ke splnění mého snu už o něco kratší cestu přepočteme - li na kila. Už to nebude deset ale "jen" šest. I když to tak nemuselo být. Nicméně mne těší to, že se už celé čtyři měsíce váha drží a neleze nahoru. Veselejší by sice bylo kdyby alespoň každý ten měsíc o něco slezla dolů.....
Takže výsledek je takový:
14.3. 2013
váha 90,2 kg
14.3. 2014
váha 85,9 kg
Hele Vendičko, koukám, že přecejen šlo dolů nějaké to kilíčko. Hubnout se má pomalu, aby to mělo trvalejší efekt. nyní v létě budeš mít určitě více pohybu s foťákem a když nepolevíčšš v návicích stravovacích, tak to zase půjde. Já to mám tak, že to, co v létě shodím, od podzimu do jara zase přiberu. Ale u mne ve vyšším věku a po přechodě se hubne stále hůř a hůř. Hlavně by to chtělo ze zdravotních důvodů. Doufám, že pravidelným docházením na zahradu a koupí a používáním kola něco dolů půjde.
OdpovědětVymazatJak já tohle důběrně znám, mohla bych o tom psát dlouhé a ještě delší články. Boj s kily navíc. Já už od svého dětství nebyla nikdy žádné vyžle, byla jsem oplácaná, i když jsem se věnovala sportu a dálkově plavala. Největší potupu jsem zažila, když v osmé třídě přišla to třídy doktorka. Holky a kluci zvlášt'. Hezky do půl těla, jen v kalhotkách na váhu, kde nás i setřička změřila a pak obé nahlásila doktorce. 50, 54, 58, 52, 63 - tady už třída zašuměla a zbystřila. Ozvalo se 72! Stála jsem na váze já. Hrůza a děs. To není možný, ozvala se doktorka a šla se přesvědčit. Opravdu!
OdpovědětVymazat[2]: Tak neříkám že by vtom nebyl kus ješitnosti, to byl a velký, ale hlavně jsem s tím začala kvůlivá zádům....abych jim alespoň trochu ulevila. Tak ono až přejdou velikonoce přejde i ten fofr se špendlíkováním a budu se věnovat zase jinejm věcem při kterejch se člověk víc hýbá, už vloni jsem si řekla že letos budu muset o něco víc vytahovat kolo tak se uvidí jak to půjde dál. No potěšilo mne že když jsem se vážila v lednu zjistila jsem po vánocích jen desetidekovej přírůstek. To se mi snad nidy ještě nepovedlo. Ale holt celkově prostě nejsem úplně spokojená, ale moje blbost...
OdpovědětVymazat[1]: Šlo, to ano, věci jsou mi o něco volnější, ale chtěla jsem si prostě dokázat že to dám.....
OdpovědětVymazatNáhodou jsi dobrá!! Se k tomu boji k tobě přidám. Když vlezu na váhu, už se neukazujou čísla, ale psaný text - váha je určená pouze pro jednu osobu
OdpovědětVymazatVendyW, stejně Tě chválím. shodila jsi a držíš se. Má váha oproti loňsku je plus čtyři kila, to není důvod k veselí.
OdpovědětVymazatDošla mi baterka ve váze
OdpovědětVymazatI těch 5 kilo stálo za to.
OdpovědětVymazat[8]:Pavle - na nikoho to nesváděj!!!
OdpovědětVymazat[8]:Mně žádná Maruška nevyvařuje, ale kila jdou také nějak nahoru. Budu s tím muset také něco dělat....uvidíme...
OdpovědětVymazatWendy - to určitě "vyběháš", pejsani Tě nenechají zahálet.
OdpovědětVymazat[11]: Zatím to spíš vypadá že je nechávám zahálet já.....moc procházek není. Bud bylo ta šeredně že se mi nikam nechtělo, nebo jako v poslení době, furt sedím u mužových papírů a připravuju mu na daně. Akdyž nedělám ani to ani ono tak jsem na zahradě nebo tvořím. Takže pohyb tedy zase dost flákám.
OdpovědětVymazat[8]: A to je zajímavé!!!!Vždyť podle toho co říkáš jseš vegetarián takže bys měl chroustat a papkat zeleninku a po té se přece netloustne? Tak kde je chyba?
OdpovědětVymazat[7]: Ta se dá koupit!
OdpovědětVymazat[6]: Tak to že se to drží je takjediné co mne těší. CHtěla jsem to zvládnout ale líp.
OdpovědětVymazatShazování zdar.
OdpovědětVymazatjo, já taky taky, shodila jsem 14 kilo, ale něco mám zas navrch, jde to pomalu a těžce.....
OdpovědětVymazatNemám asi co povídat, na 174cm mám 59 kilo, ale rozhodně to není moje zásluha. Podařilo se mi nějak záhadně po druhém porodu před mnoha a mnoha lety shodit 10kg a už nikdy jsem je nenabrala. Myslím si, že určité věci jsou nám dány od přírody a hlavně rodovými dospozicemi. Pokud máš v genech, že nikdy nebudeš jako chvístek, tak to tak prostě je. Rozhodně nejsi tlustá, máš prostě fortelnější postavu, jak by řekla moje babička. A co si budeme povídat, od určitého věku se kila blbě shazují. Vím to podle své kamarádky Jarušky. Ta byla vždycky diblík. 152 cm, váha dost pod padesát. Pak po druhém dítěti nakynula a i kdyby se zbláznila, kila prostě neshodí. Dnes váží 80 kilo, vzteká se, drží různé diety, ale vždycky sundá jen 2-3 kila a pak je zase nabere. Sama už se tomu občas směje a říká, že když z ní chtěl Pán Bůh mít kuličku, tak holt bude kulička
OdpovědětVymazat[16]: A to jsem tebe a Petra chtěla pozvat až budu na chatě na focení a hlavně do cukrárny na ty skvělé větrníky....no ale nebudu ti kazit předsevzetí....
OdpovědětVymazat[17]: No jo....čokoládičky, dortíčky....toho se taky nedokážu vzdát. No a pak to má nějak dopadnout
OdpovědětVymazat[18]: I takový to může mít efekt. Jen jsem si z hrůzou vzpoměla na varování toho doktora co mne operoval....Kniha dorazila v pořádku.
OdpovědětVymazat[14]:Radši ještě né
OdpovědětVymazatNa isté schudnutie mám stopercentný recept!" Cica nežer!" je to kruté, ale je tomu tak. ( Ja som touto, nie cielenou dietou, schudla za necelé dva roky 18 kil a to keď som dostala na meniny krabičku rumových praliniek aj študentskú pečať, nepodelila som sa s nikým! Taká som bola pažravá. Ale vážne. Máme to mnohé aj v genetickej výbave. Ja som ako mladá tancovala v ľudovom súbore- denné tréningy po dve hodiny a na výšku 161 cm som mala stále 62 kíl. Počas štúdia na VŠ som dokázala zjesť za noc pri učení aj celú bonbonieru a s mojou váhou to tiež nepohlo.To bolo dobre. Po skončení školy som krátko po sebe porodila dvoch vyše štvorkilových chlapov. A mala som 12 kil navyše, iba v priebehu dvoch rokov. A začala som chudnúť ... O dietach a zdravom stravovaní o rôznych prípravkoch na chudnutie môžem napísať knihu. Za tých 30 rokov chudnutia som bola tak úspešná , že som pribrala " iba " 30 kil. Keď som požiadala priateľa lekára o nejaký účinný liek na chudnutie, tak ma poslal do čerta : " Si zdravá, chceš si rozhodiť hormóny a bude z Teba hysterka na zabitie! " Tak dobre, povedala som si... budem sa teda viac hýbať ako za mladi, hoci pri mojej práci to veľmi nejde. Kupila som si bicykel a začala jazdiť. 30 km denne, pol roka ... nevážila som sa, aby som nebola z toho čísla zúfala. Schudla som, zdalo sa mi že citeľne, musela som prejsť na nižšie číslo oblečenia. Nabrala som odvahu stupnuť si u syna na váhu. " To nie je možné!!! Veď som schudla iba 4 kg!!!Skoro som sa rozplakala. Veď mám už prdel odratú od sedadla bicykla! Bol to smutný návrat domov. Doma ma čakal od syna mail. Poslal mi fotku aké množstvo je kilo tuku a kilo svaloviny, s komentárom: " Mami, si trénovaná,máš pevné kosti, si zdravá, dobre vyzeráš, si veselá, máš na sebe viac svaloviny ako tuku, tak sa netráp. To bol balzám na moju ubolenú dušu. Potom sa ale v mojej rodine , teda so mnou, niečo nemilé stalo. Jedla som iba jedlá z ražnej múky ... obyčajné placky na platni upečené, palacinky iba na vode bez vajíčka so šípkovým džemom bez cukru natreté ... kapustu, cviklu, mrkvu , tekvicu upravenou na tisíc spôsobov...jablká hrozno, slivky...všetko iba to, čo som na svojej záhrade našla . Váhu som vôbec nesledovala, mala som iné problémy. Nedávno som sa odvážila, aj to iba zo zištných dôvodov- syn mi sľúbil kúpu jedných krásnych červených šiat. Milujem červenu. Tá jeho hrozná váha mi ukázala úbytok 18 kil. Mala by som sa tešiť, ale nejako mi zamŕza úsmev na tvári. Radosť mi kazí strach. Zoslabla som a stále sa mi lepí smola na päty. Vidím čerta v každom okne, nemá to moje "nešťastie" konca. Kašlite na váhu, ak nemáte zdravotné problémy. Ešte by som chcela 10 kil dole ... ak budem jesť iba to čo doteraz, tak sa mi to aj podarí. Len dúfam, že potom to chudnutie už zastavím.
OdpovědětVymazat[23]: Prosím pěkně, co je to cvikla? Slovenština mi problémy nedělá, za totáče většina dobrých knížek vycházela ve slovenštině, tak mám výcvik. Ale tohle fakt nevím
OdpovědětVymazatčervená repa ..veľmi dobrá s chrenom, alebo len tak v kyslom náleve. Dá sa jesť aj surová, ale tak ja iba v kombinácií s jablkom.Ale aj s mrkvou sa dá. v kombinácií s jablčkom a mrkvou je to výborný antioxydnt. Vraj preberie aj mŕtveho. Chystám sa jej nasadiť raz toľko ako minulý rok. Budem mať čo jesť a keď sa ma budú chcieť zbaviť, budú ma musieť zastreliť!
OdpovědětVymazat[24]: Cvikla je prosím červená řepa
OdpovědětVymazat[25]: Na základě konzumace červené řepy, mrkve, jablek a ořechů (tedy mimo jiné) je jedna detox kůra. Psala o ní Ilča Pižlík. Tady je kraj kde se tedy vůbec nejí,alespoň dle nabídky místních super i hyper marketů. Díky nim vychcípaly malé obchody se zeleninou takže si jí koupit syrovou je kumšt. Já záhony na zeleninu dávno zlikvidovala takže ani samo pěstování nepčichází do úvahy....já osobně jí zbožňuju nakládanou s tím křenem...
OdpovědětVymazat[25]:+[26]: Děkuju, dámy Červenou řepu mám docela ráda - takovou tu naloženou. Syrovou jsem nikdy nejedla a ani nevím, jestli jsem ji vůbec kdy viděla
OdpovědětVymazat[27]:Musíš se pořádně dívat....červenou řepu mají v TESCU,Lidlu i "Kaufu"....je většinou někde "zastrčená" - není holt tak dekorativní....
OdpovědětVymazatTaky s tím zápasím, přestala jsem jíst večeře,letos chci ujet na kole 500km,a to samé ujít pěšky.Přes zimu mi přibyly dvě kila, ale chtěla bych zhodit čtyři.
OdpovědětVymazatUrčitě se ti bude hubnout líp, teď zjara. A jak psaly holky, není to lehké, když jsou i dědičné dispozice, a taky od určitého věku se metabolismus prostě zpomalí a můžeš se rozčtverečkovat, stejně to nepomůže.
OdpovědětVymazatP.S. k tvému dotazu, myšlenka na brakovou poštu se mi líbí, proti brakové literetuře nic nemám, jen se do toho asi nepustím. Ta moje zatracená prokrastinace. Už jsem dostala od Mengano jednu knížečku, poměrně útlou, a víš co, nebyla jsem schopna ji zatím přečíst, natož přeposlat. Nezvládla bych to. Takže, zůstanu asi mimo... Možná časem, až budu mít víc elánu. Ale tu, co mám od Mengano, bych ti ráda přeposlala. Teda jestli chceš.
OdpovědětVymazat[32]: Tak od ní jsem teď dostala další v řadě. Ale potřebuju někam upíchnout tu první co tu mám
OdpovědětVymazat[31]: Tak zatím uvidím, zase znova to vezmu od začátku a ono se to nějak poddá
OdpovědětVymazatVendíku, je to úspěch a ty jsi borec! Snaž se pokračovat, držím ti všechny palce!!
OdpovědětVymazatMusím tě povzbudit, je to velký úspěch! Bojuj dál a vydrž.
OdpovědětVymazatUž to, že jsi těch pár kilek sundala, je úspěch. A že je víceméně držíš ještě větší. Asi je to už váha tvého tělíčka, tak se drž a nic nevzdávej. Každý kilko dolů dobrý a ty jsi to dala. Jo, život ve vyšším věku je už boj na stále delší trať. O tom něco vím a proto tě chválím. Jsi dobrá, dobrá, dobrá
OdpovědětVymazatVendy, držím palce a obdivuji tě! Pár kilo jsi shodila a věřím, že se ti podaří shodit i další. Taky bych to potřebovala, pokouším se, jenže mi chybí pevná vůle.
OdpovědětVymazatSom tu relativne neskoro, ale aj tak viem zkazit optimisticke nalady bojovnikov s vahou.
OdpovědětVymazatPritom sa musim aj pochvalit: Vdaka pravidelnemu dvojfazovemu "nordic-walking" som raz zhodil neuveritelnych 22 kilo. Z tych sa ale postupne vratlo desat naspät, tak sa pytam, kde to sme!
OdpovědětVymazat[39]: Viem, ďalej tělo odmieta bez drastických omezení a diét ďalej chudnuť. Ja som tiež nebola žiaden jemný kvietok, moja najnichšia váha v dospelosti bola 76 kíl. No pri výške 175 centi. Teraz už to ale bolo privela tých 90 kíl. No aj zrkadlo ukazovalo nič moc pekného, tak som sa do toho dala....a tých niečo pres osemdesiat bude aj môj konečný stav.....
OdpovědětVymazat[41]:Drzim palce!
OdpovědětVymazatTak koukám, že jsi na tom byla podobně jako já, měla jsem 89 kilo když jsem začala, teď mám teda 79, což je ale pořád hodně na moji výšku 165 cm a ač se snažím, vždycky mi do hubnutí vleze nějaká neodolatelná překážka . Taky jako ty jsem předsevzetí nedotáhla, ale stejně jsme obě něco dokázaly v tom boji se sebou, no né?
OdpovědětVymazat[43]: No jo, jenže jsem nevydržela a je to zas všechno zpátky......
OdpovědětVymazat