Zobrazují se příspěvky se štítkemOBRÁZKOVÉ ÚLOVKY. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOBRÁZKOVÉ ÚLOVKY. Zobrazit všechny příspěvky

05 října 2023

Přestože tedy mám ....

 


.... časově v archívu hodně velký skluz,
dnešní fotky budou z doby zcela nedávné, a to ze svátečního čtvrtka. Letos se mi podařil vzdušný dvojboj. Let balónem který jsem si nadělila k narozeninám a let letadlem který jsem si nadělila k svátku. Jak vidíte, dobrodružné dárky si kupuju zásadně sama. Balón mi vyšel až skoro po dvou letech takže byl k šedesátinám trochu opožděně, za to vyhlídkový let nad Brdy mi vyšel tip ťop na svátek 28.9.
I když původně se měl konat 2.10. jenže Káně s kterým jsem měla letět šlo 29.9. na technickou a tak to vyšlo nejlíp jak mohlo. Nádherné počasí, ochotný pilot který mne cestou z Prahy do Příbrami na letiště vyzvedl na chatě, a zase mě u ní vysadil a zážitek jak hrom! Obzvlášť v okamžiku kdy jsem měla možnost si letadlo i chvíli pilotovat sama. S pochvalou od pilota jak mi to jde a zjištěním, že by mě tohle asi sakra hodně bavilo. Jelikož po mě měl ještě jeden let, tak jsem si po kávě a neskutečně dobrém borůvkovém koláči z letištní velice pěkné restaurace ještě měla možnost nafotit nejen letadla která tedy lítala jak divá, tak i tandemové seskoky. Navíc jsem si i dobře popovídala s pánem který obsluhoval protože i on fotí. Suma sumárum krásně strávené sváteční dopoledne, spousta fotek a příslib dalšího možného letu na jaře, tentokrát směr Orlík....

26 června 2023

Říká se, že sedmička .....

 


.... je šťastné číslo. Nevím, protože numerologie
mě nějak nebere. Mám životní číslo 8, což by podle numerologie mělo být něco extra buřt, jenže zatím celý dosavadní život tedy nějak nic moc. Ale tentokrát mi sedmý pokus konečně přihrál rok a půl odříkaný let balónem. Ale nesměla bych to být já, abych to neměla s komplikací. V ten samý den měla Bobule oslavu šestých narozenin. Sice start byl časován na 18.30, leč museli jsme se přesunout přes kopec k nám. Já si pro jistotu vzala věci sebou, i když tedy foťák bych měla stejně, ale ještě nám bylo v propozicích připomenuto, že si máme vzít pokrývku hlavy. Při odjezdu se se mnou šla rozloučit celá široká rodina, možná doufající že se vidíme naposled.
Ve čtvrt na sedm jsme dojeli na místní letiště a až teprve přítomnost automobilu který tak dobře znám z těch mnoha odletů před kovidem mě definitivně utvrdila v tom, že opravdu LETÍM!!!!! 
Bylo nás pět velkých pasažérů a jeden malý pilot. Když jsme se nasoukali o něco později do koše, bylo jasné při proporcích nás pasažérů, že prostě velký pilot by se už nevešel! Obsazení bylo dva manželské páry a já. Moje polovice to jistila ze země a pořizovala snímky odletu. Zatímco já měla v sobě pro jistotu dvě skleničky vína a jednoho plameňáka a bylo mi tak nějak všechno jedno, jiná paní chudák střídavě bledla a klepala se jak drahej pes protože měla šílenou hrůzu z toho co jí čeká. Do balónu ještě lezla celá rozklepaná, a v něm se držela křečovitě všeho čeho mohla, z balónu už celá nadšená a beze strachu křepce vykročila. Zatímco pánové se tužili při rozkládání balónu, my dámy jsme pořizovaly dokumentaci. Rozložit balon, složit co složit potřeba je a nafouknutí (to je naprosto blesková záležitost pěti minut) toho 25 m vysokého monstra trvalo zhruba třičtvrtě hodiny a v sedm jsme byli ve vzduchu. Ale tam se ukázala další komplikace, nefoukalo. Tedy něco jak vítr se občas ukázalo, ale minimálně, takže jsme se za hodinu letu, která tedy utekla strašně rychle, sotva dokodrcali kousek za centrum Třebové, a pak aby jsme se mohli vrátit k nějakému místu možného přistání vystoupali jsme až na 1150 m.n.m. kde trochu foukalo a vrátili se zas přes město zhruba  půl kilometru vzdušnou čarou na přistání od místa startu. Je to neuvěřitelné, ale i při té bídě bez větru jsme uletěli 8 kilometrů. 
Škoda že jsme nedoletěli dál, aspoň přes kopec směrem k Litomyšli, ale můžu být ráda, že se vůbec zadařilo a já se konečně proletěla. Po krásném přistání kdy jsme udělali jen tři žabičky po louce a ani se nepřevrátili, jsme zas pomohli sbalit a nasoukat to monstrum zpátky do balíčku a podstoupili slavnostní ceremoniál povýšení do šlechtického stavu balonářů. Jde o ceremoniál na počest prvního člověčího pasažéra v balónu bratří Montoglfiérů. Na počest čtyř živlů nám nejdřív pilot nasypal na hlavu něco lupení, to na počest země, foukl do vlasů, to na počest vzduchu, upálil půl hlavy, to na počest ohně a jako vrchol nalil na hlavu (taková škoda!) šampaňské, to na počest vody z které vše pochází. Tím šampaňským
 (mimochodem opravdu velmi dobrým) jsme si nakonec s pilotem přiťukli. Chudák řidič jen smutně stál opodál. Poté jsme obdrželi křestní list vzduchoplavce a svůj nový šlechtický predikát. Ten se odvíjí od místa přistání. Ještě že tedy jsme nepřistáli v místním Bronxu, protože to by byl predikát za trest. Takhle se od soboty pyšním titulem baronka Vendy ze Semanína! 
Ještě tedy musím říct, že z vrchu je Třebová vcelku malebné město. Ale vážně jen z vrchu .....

26 května 2021

Sitatunga, vydra a lední medvědi .....

 


.... nejsou nějakou šifrou, ale jsou to první zvířátka 
která jsme potkaly po příchodu do ZOO. Nešly jsme totiž hlavním vchodem, protože auto jsme zaparkovaly nahoře na parkovišti, které zřejmě už patří k botanické zahradě, ale bylo poloprázdné a navíc ještě o stovku levnější, než ty patřící k ZOO, ale vchodem druhým, kde jsou hlavní atrakcí Údolí slonů a Africká savana na jedné straně a na druhé lední medvědi. To že nemusíme až dolů k hlavnímu vchodu nám doporučil pán hlídající parkoviště. I když.... kdyby jsme to udělaly tak jak jsme chtěly, viděly by jsme toho víc. 

12 dubna 2021

Studie ne v ......

 

.... v šarlatové
 (na Sherlocka Holmese vždycky vzpomenu pokaždé když slyším slovo studie) nýbrž skoková. Zatímco si Bobule užívala na klouzačce, já si užívala krásu koní při tréninku na parkur. Totiž tam kam chodíme na koníčky, je velký jezdecký oddíl specializující se právě na parkurové ježdění a má velkou cvičnou a závodní plochu jak krytou, tak venkovní. No a zrovna probíhal trénink. Tak jsem si trochu zahrála na špióna a učila se zachycení pohybu. Jak se to (ne)podařilo můžete posoudit z následujících fotek sami ....

31 ledna 2020

Pozor na rozzlobenou domovnici! ...





Nezastírám, že k hledání obrázků v kůře mne přivedl Čerf s jeho dnes již výstavním cyklem Fantaskní příběhy ze světa kůry. Narozdíl od jeho příběhů, které vznikají jen v maličké ploše stromové kůry, tenhle nemůže přehlédnout nikdo, kdo má fantazii a jde okolo, zabírá totiž půl kmenu.... a proto jsem ho viděla okamžitě i já. Jak bude strom a jeho kmen mohutnět, bude mohutnět i rozlobená paní domovnice ... Takže kdo se někdy vypravíte do Litomyšle a půjdete od zámku dolů do města, dívejte se tam po vysazených platanech a hlídejte si záda, aby vám na ně náhodou nedopadla hůl rozzlobené domovnice!

05 května 2019

Hvězdníky ....





.... byly po dlouhou dobu pro mne kytkou, kterou jsem nedokázala ani za boha dopěstovat znovu ke květu. Zkoušela jsem všechny možné způsoby, které mi kdo doporučil, zkoušela jsem co bylo psané v chytrých knihách a nic. Hlízy se zmenšovaly, každý rok mi vyrostly jen listy a květy nikde. Nakonec jsem rezignovala a další pokusy o pěstování vzdala. Před třemi roky mi ale sousedka darovala jednu dokvétající s tím, že jich má spousty a potřebuje nějak zredukovat jejich množství. Poptala jsem se jí, co pro to dělá, aby jí kvetly a dozvěděla jsem se zas a opět to samé. 
Hned mne napadlo, že zas budu bojovat s nakonec to vzdám. Jenže pak jsem si vzpomněla na jednu věc která se mi kdysi stala. Uklízela jsem na podzim květiny domů, mezi jinými i hvězdník a najednou koukám jak péro z gauče, protože mezi listy rostl stvol s poupětem. Přemýšlela jsem co bylo jinak, že se najednou rozhodl kvést. A došlo mi, že pár týdnů před tím byl v počasí takový hup. Z tepla najednou do dost velké zimy a znovu do tepla. A to byl ten důvod který tu rostlinu zmátl a ona začala kvést. Napadlo mne tedy, že chybou je příliš teplé přezimování, jenže kam dát cibule, když mám teplý sklep i půdu. Pak mi proběhla hlavou lednice. Prostě zkusím dát cibuli do šuplíku v lednici a uvidí se. A vidělo! Na jaře mne sice trochu poškádlila tím že zas nejdřív začaly růst listy, ale po pár dnech se ukázal i květní stvol.  Že to nebyla náhoda se ukázalo i letos po stejném způsobu přezimování a tak jsem se dala do nákupů dalších cibulí ....

04 května 2019

Labutě z pražské náplavky ...





.... jsou posledním pozdravem z předvelikonoční Prahy. Vždy jich tu bývalo spousty a jsou stále velkou atrakcí pro Pražany i turisty. A to nemluvím o dětech pro něž je krmení těchto krásných ptáků velkým zážitkem. Vidím to u naší Bobulky, ta když vidí kačeny je v sedmém nebi. Dřív ještě odlétaly před zimou a na jaře se vracely, ale už jsou tak navyklé že se o ně lidé starají, že zůstávají celoročně. A když jsou na náplavce farmářské trhy, mají se jak v ráji ....

14 ledna 2019

Zima v modré hodince ....




Pro fotografy existují dvě doby, kdy vznikají fotky s kouzelným světlem. Zlatá a modrá hodinka. Ta hodinka je opravdu správný časový údaj, protože to světlo trvá opravdu jen onu krátkou hodinu. Zlatá je braná hodinu po východu slunce a hodinu před jeho západem. Kdo je tady z blogerů machr na focení v této době je
Ji Hei. Její fotky květů konikleců nebo šafránů se zlatým světlem jsou  naprosto skvělou ukázkou.
Modrá hodinka se počítá hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Určitě si vybavíte to zvláštní modré světlo, kdy ještě není úplně tma, ale už také není denní světlo. Rozsvěcují se pouliční lampy, ale stále je vidět i bez nich...

Využila jsem tedy k zimním fotkám druhé varianty a než jsem na Tři krále odpojila světýlka které jsem měla letos venku, pár fotek jsem si udělala...


12 prosince 2018

Slunečná Praha ....




Další pražská zastavení na vás čekají právě teď. Odpoledne 
bylo krásně slunečný a já si to cestou na nádraží užívala.
 Tu a tam jsem se zastavila, podívala, pokochala, a samozřejmě nafotila. ..
Hlavně díky všednímu, byť už dost předvánočnímu dni, bylo všude celkem tak akorát lidí, nemusela jsem se prodírat neprostupnou hradbou. Já už několikrát říkala, že ten pražskej frmol a rumrajch mi hodně chybí a když tu jsem, užívám si to, ale co je moc, to je moc i na mě. 


29 listopadu 2017

Kolejové hrátky ...






Při druhé procházce ze dvou, na které jsem se vypravila jsem si
chtěla zajít opět jednou k nádraží, ale cesty byly i v okolí chaty
stejně blátivé jak tady u nás doma, a tak jsem zvolila jen kratší
cestu k trati kde se kříží několik lesních cest. Navíc tu trať tvoří dva
oblouky, jeden větší ve směru na Dobříš a jeden menší směrem k nádraží.
Už několikrát jsem tu fotila, v létě i na podzim, nicméně vždy je ten pohled
trochu jiný. Začala jsem se tedy všelijak na kolejích štelovat a posedávat
a v duchu si říkala, že by byla sranda kdyby tak jel vlak. Než jsem pomalu
domyslela, ozvalo se za mnou zahoukání. Vystřelila jsem z kolejnice
jak když do mě střelí a za chviličku se objevil vláček jedoucí do Dobříše.
Stát metr od něj bylo docela zajímavé. A co víc, zvuk který vydávají
kolejnice když okolo vás projede je hodně zvláštní. Takové
zvonění kombinované s hučením.
Další posedávání jsem už moc neriskovala, navíc se začalo víc
a víc zatahovat a k tomu foukat docela studený vítr a tak jsem se dál nechtěla
moc zdržovat. Nechám si to na léto až bude teplo.







No, a aby se to nepletlo, zítra zas musím do Prahy, protože je mamina
v nemocnici. Včera z toho byla po domě velká aféra neb si nechala v zámku klíče,
upadla a nemohla vstát. A tak mi večer volala sousedka, že se obyvatelé domu
usnesli aby mi zavolala a já si maminku okamžitě vzala k sobě protože je nebezpečná
pro celý dům. Hodně rychle zapomněli jak jim se vším pomáhala,
hlídala děti a řemeslníky při přestavbě jejich bytů, přebírala za ně poštu a žehlila prádlo.
Asi i vím o koho se jedná a ani mne to u nich nepřekvapuje, jsou to lidé
kteří si myslí že mají právo na všechno, ovšem bez toho, že by i oni poskytli
ostatním nějakou službu či pomoc. Nevím co bude, vzít si jí okamžitě domů
opravdu nemůžu protože by se nejdřív musely udělat úpravy koupelny, pořídit
něco na spaní, protože volný pokoj je v patře a ona by už v žádném případě schody
(nemám z nich dobrý pocit problém ani já) nezvládala takže by se musel přizpůsobit obývák.
A při její dezorientovanosti v bytě, kde žije přes osmdesát let jí převézt
někam kde to vůbec nezná by byl pro ní velký stres. Takže budu obcházet doktory a zjišťovat
možnosti, budu už mít snad i neurologickou diagnózu a podle toho se
ukáže co nás vlastně čeká .... takže veškerá předvánoční nálada (té nikdy moc nemám)
a příprava na výzdobu na kterou jsem se docela letos i těšila je v háji.

15 listopadu 2017

Prostě podzimní ....


Nazdárek všichni! Už strašně dlouho jsem nedostal
šanci vyštěkat se tady na blogu, panička si ho dokonale okupovala
pro sebe a tak jsem se rozhodl, že dneska je to prostě můj článek.
Po hodně dlouhé době (naposledy to bylo když tu byla kamarádka
Lucka s něčím co tak divně vrnělo a krásně vonělo, ale nenechala mne to
olíznout ani si s tím hrát, prej až na vánoce) mne milostivě panička vzala
na procházku. Sice jsem pospával v křesle, ale na to když panička řekne
"Jdeme ven" slyším a jsem okamžitě připravený v pozoru u dveří.

Krásně svítilo sluníčko takže panička měla i dobrou náladu
nechala mne rejdit na louce jak jsem chtěl, ovšem mě se vůbec
nelíbilo kolik tam bylo bláta které mi nepříjemně klouzalo pod packami.
Já proti blátu nic nemám když se v něm můžu válet, ale chodit po něm
celou dobu mne moc nebavilo. Navíc po pár minutách začalo sluníčko
které jinak svítilo skoro celý den rychle mizet za hradbou mraků
a jak postupně mizelo, mizela i dobrá nálada, kterou panička
hýřila a tím pádem si mne začala víc všímat a víc mne napomínat.
To bylo samé Bobeši tam ne, Bobeši zpátky, Bobeši tohle a Bobeši tamto...
Do toho ještě pořád brblala a nadávala protože jí foťák nemakal
jak měl, takže jsem byl docela rád že jsme se pomalu začali vracet domů.

A to jsem ještě doma byl potupně zahnaný do domečku a tam musel
čekat až ze mne opadá to bláto kterého jsem měl všude spoustu.
Pěkná nespravedlnost to byla, vždyť já za to vůbec nemohl! Jo, kdybych se
v něm vyválel, to bych se vůbec nedivil, ale tohle? Kdo mohl za to, že bylo
všude po cestách mokro a blátivo .... já určitě ne!!!

Asi něco nafotila, protože si po návratu sedla k počítači a něco
na něm kutila, konzultovala s pánečkem, pořád něco řešila
s foťákem, přestavovala, nastavovala a vzdychala ...

Bláto, bláto. Všude na cestách. Pohybovat se po cestách ujíždějícíh pod nohama
i s náhonem 4x4 byla fuška




Konečně! Konečně byla hladina přehrady byla jak sklo










Dneska už si zas pěkně lebedím v posteli u pánečka, to že by dneska
nějaká procházka proběhla nehrozí a nebude hrozit ani v příštích dnech, protože
panička odjíždí pryč a vrátí se až někdy příští týden.

20 října 2016

Zářijoví motýli ....



Ač jsem se snažila, ať jsem koukala jak jsem koukala,
v září jsem už motýlů moc nenafotila. Tedy, ne takových, které jsem
fotila v některém z předcházejících měsíců. Nicméně pár kousků se
našlo ..... tedy ještě přesněji, čtyři kousky a jeden pavouk.


Babočka admirál



Tenhle se předemnou stále schovával, takže jsem nebyla schopná nějak poznat o kterou
z baboček šlo. Já se domnívám že by mohlo jít o babočku bodlákovou.



Pavouk pochází z brdských lesů, číhal tam v trávě na cestě


Tímhle končí asi veškeré entomologické focení, je mokro a zima a všichni
motýli se už někam poschovávali.

19 října 2016

Máme rádi zvířata ....



....zvířata, zvířata. Protože jsou chlupatá, mají hebkou srst ....
Ať už mají či nemají, vždycky jsou svým způsobem milá a stojí za to se u nich
zastavit. Takže dneska je to trochu o zvířátkách a o nedostatku nových fotek.
Pořád se chci vydat nafotit něco k TT, ale déšť mi to neustále hatí. Do toho zas DPH
což mne neskonale vytáčí. Obzvlášť když vidím v televizi tu silně propagandistickou
reklamu na EET. Ti kterých by se to mělo hlavně týkat a u kterých jsou daňové úniky
nejvyšší, využívají povětšinou imunity, různých zákonných výjimek a kliček, a ti
kdo poctivě platí jsou tím jen poškozováni, šikanováni a otravováni.
Navíc v našem státě se určitě ty očekávané peníze okamžitě utopí v něčem naprosto jiném
než k čemu by měli sloužit.

To už raději ta zvířátka ...


Zvědavá kozénka na mne jukala ze zahrady statku v Černolicích, před kterým jsem si povídala
s milou paní která byla kočičí mámou pro všechna opuštěná koťata z širokého okolí
a která jsem tu na blogu už měla.



Kačka z místní přehrady


A kozenky podruhé. Tentokrát z výběhu tady na vsi.
mají tam i ovčí kamarádky



Zvědavý a velmi přítulný beránek


Tolik malý zookoutek ....



28 září 2016

Odrazové zrcadloví.....



Trošku si od módy odpočineme, navíc vám dám trochu času na
to rozmyslet si trochu mou otázku na určení toho, které šaty z posledního
článku jsou nejstrší dobou zhotovení a které jsou zcela novou inspirací a
prací dnešních návrhářů. A k tomu odpočinku a odbočení jsem zvolila pár
fotek odrazových. Výstava se koná, jak už jsem psala na začátku, v budově bývalého
Federálního shromáždění a její prosklená část přímo svádí k tomu fotit a fotit....





Ještě jednou v čb. Odpovídá víc tomu so na obrázku je Mrkající


I když tahle nevypadá na to, že by to měl být odraz, ale věřte nebo ne, je.
O tom svědčí ten slunečník v rohu....









04 září 2016

Portréty ......



Portrét, to bylo téma měsíce na fotografii na měsíc srpen.
Trochu jsem si naběhla, protože já jsem do téhle kategorie zabrousila
jen párkrát, když jsem fotila dceru. Nemám na lidské portréty nějak buňky.
Zato zvířata, to je jiná. A tak jsem si při jednom výletu na tohle téma vzpomněla
a vznikly následující snímky. Dvě fotky z těch následujících jsem v TM i použila.
Navíc, těmhle ksichtíkům se prostě ndá odolat. Fotila jsem při povídání
s takovou kočičí mámou, ale i při toulkách po vísce než mi jel
zpáteční autobus.


Jeden sameťáček, odrostlé kotě. Zíral na mne přes plot, a pak se najednou vydal za mnou.
Občas se uráčil zapózovat




Později se k němu přidal i tenhle bílý kočičón. Ta druhá bílá micka je focená
na Mníšku u jednoho domu, který byl totálně zavalen neskutečným bordelem....


Malá černá micinka je už víc jak tříletá, jenže se narodila s postižením nožky a jak
říkala paní majitelka, tak byla vůbec taková marodná, tudíž skoro vůbec nenarostla.




Duo zrzáčků - brášků. Odchytili je v opuštěném domě a paní je přinesli. Jak jsem vyrozuměla, nosí jí koťata
z širého okolí a ona jim dává láskyplný domov.







I tenhle kocourek přišel jako opuštěné koťátko. Má i svoje jméno, Jan Kotyza, podle
pána kterému chata, kde ho našel, patří