01 června 2020

Půl roku v pr...





.... čicích a nějak mi připadá, že rok mi pořádně začal až teď. Jak už jsem párkrát psala v komentech, ta divná koronomorová situace mi pocitově někam zašantročila čtvrt roku. Jelikož jsme byli zahlcováni neustálým přívalem zpráv ze světa i od nás, chaotickými příkazy a zákazy, odvoláváním toho co jsem řekl a nařizováním toho co říkám, nějak mi utekl čtvrt rok kdy se vlastně venku dělo to nejhezčí na co člověk celou zimu čeká. Jaro. A jeho úžasné proměny z nebarevného a smutného v gejzír barev. Jako by i sluníčko mělo nějakou karanténu či co, stále se schovávalo a jen občas vykouklo na ten náš najednou úplně jiný svět. Zmražený, vylidněný, plný smutku. Dokonce i zima se nějak nechtěla vzdát a stále se připomínala svými mrazivými drápky. Dnes tedy začala druhá půlka roku. Začala sluníčkem a konečně! i teplem. Byť zřejmě ne na dlouho. Já doufám, že ta druhá půlka aspoň částečně vylepší bilanci té první, že se konečně budeme moct opravdu svobodně a bez příkazů a omezení nadechnout a rozletět, že bude sluníčko, že bude teplo, že se nějak už konečně vrátíme k úplnému normálu. I když.... možná že by nevadilo kdyby nám z té korony zůstala ta nesobecká chuť pomáhat druhým, určitá semknutost národa, částečně i slušnost mezi lidmi. To, že někteří možná zjistili že sice peníze jsou nutnost, ale být víc s rodinou, naslouchat dětem a pomáhat jim, je mnohem víc. Takže dnes tak nějak symbolicky připíjím na šťastný nový půlrok! ....