31 srpna 2013

Život pro kočku....


Kolikrát už jsme si tak
povzdychli: "To je život pro kočku!" v okamžicích kdy nám nebylo vůbec dobře. Jenže....má kočka opravdu tak špatný život? Tedy pokud zrovna neskončí v rukou nějakého úchyla kterého baví zvířata týrat nebo se nestávájí vděčným terčem na odstřel band zelených brigádníků. Teď mám na mysli micky ze dvorků venkovských domů, ty které se volně pohybují po zahradách čili jak já říkám kočky venkovní. Tak schválně....


Když si taková micka, v tomhle případě parádní don Kočičón užívá páteční odpoledne...

.....slušně vás pozdraví...



....způsobně si sedne....


....prohlídne si vás....


.....zalaškuje...



.....když zjistí že stále ještě fotíte, zapózuje....


......předvede své dokonalé tělo a zaposiluje si....



....a jelikož už toho bylo dost čím vás oblažil, uloží se na sluníčku ke slastnému spánku....


Jiná si zase pro odpočinek vybrala vyhřáté dřevěné schůdky mezi voňavou mateřídouškou...


A pak ty naše, domácí. O nic se nastarají, pěkne dostanou mňamku až pod čumáček, pořád si s nimi někdo hraje nebo je hladí, mají teplé pelíšky, výhledy z oken na všechny strany, mohou si spát jak dlouho chtějí, nemusí si lámat hlavu s úklidem, protože po nich uklízíme my....občas zfackují psy, občas je oni na oplátku trochu proženou domem...a když jsme na zahradě jsou tam s námi. Vědí že jsou bezmezně milovány a s láskou to vracejí...







Takže nakonec si říkám, jestli by nebylo lepší být kočkou. Co myslíte?