Kolikrát už jsme si tak
povzdychli: "To je život pro kočku!" v okamžicích kdy nám nebylo vůbec dobře. Jenže....má kočka opravdu tak špatný život? Tedy pokud zrovna neskončí v rukou nějakého úchyla kterého baví zvířata týrat nebo se nestávájí vděčným terčem na odstřel band zelených brigádníků. Teď mám na mysli micky ze dvorků venkovských domů, ty které se volně pohybují po zahradách čili jak já říkám kočky venkovní. Tak schválně....
Když si taková micka, v tomhle případě parádní don Kočičón užívá páteční odpoledne...
.....slušně vás pozdraví...
....způsobně si sedne....
....prohlídne si vás....
.....zalaškuje...
.....když zjistí že stále ještě fotíte, zapózuje....
......předvede své dokonalé tělo a zaposiluje si....
....a jelikož už toho bylo dost čím vás oblažil, uloží se na sluníčku ke slastnému spánku....
Jiná si zase pro odpočinek vybrala vyhřáté dřevěné schůdky mezi voňavou mateřídouškou...
A pak ty naše, domácí. O nic se nastarají, pěkne dostanou mňamku až pod čumáček, pořád si s nimi někdo hraje nebo je hladí, mají teplé pelíšky, výhledy z oken na všechny strany, mohou si spát jak dlouho chtějí, nemusí si lámat hlavu s úklidem, protože po nich uklízíme my....občas zfackují psy, občas je oni na oplátku trochu proženou domem...a když jsme na zahradě jsou tam s námi. Vědí že jsou bezmezně milovány a s láskou to vracejí...
Takže nakonec si říkám, jestli by nebylo lepší být kočkou. Co myslíte?
Jsem ve spamu.
OdpovědětVymazatJá myslím,že člověk je člověk a kočka je kočka.Kočičí život má taky své zádrhele.Fotky máš prostě překrásné,a že ti takhle pózoval kočičák jeden.Tam,kde se protahuje,vypadá jak lev. A ten na posledním snímku - to je nový přírůstek?
OdpovědětVymazatJá po přečtení názvu, než jsem otevřela článek přemýšlela, zda to myslíš tak, že se ti něco nepříjemného děje nebo zda to bude o číčách.
OdpovědětVymazat[1]: Kdepak, to je osmiletá kočinka. Taky jsme se jí, jako skoro všech, ujali jako tuláčka. Jen díky tomu strádání kterým si prošla nevyrostla a zůstala velká jak odrostlé koťátko. jinak se až teď začíná pomalu měnit z nevyzpytatelné prskavky a sekavky v celkem přítulnou micku.Dávám sem většinou jen Baldricka a Jutýska a na ty dva Elvise s Majdou docela zapomínám...
OdpovědětVymazatTa první kočička je podobná Sisince u našich mladých. Ačkoliv je možné, že jí vidím jinak, když jí vídám jen někdy a nežiju s ní. Ale roztomilé stvořeníčko. Pěkný víkend.
OdpovědětVymazatKlidně bych mohl být i Bércounem.
OdpovědětVymazatMyslím, že kočky si umí život užívat.
OdpovědětVymazatParádní kočinky a užívají si
OdpovědětVymazatTaky si někdy říkám, že až se podruhé narodím, chci být naše kočka (nebo náš pes). I když tu zvířenu občas vypeskuji a občas je seřvu, nikdy nestrádají a dovolí si to, co by jim jinde třeba netrpěli... mají se moc dobře.
OdpovědětVymazatKočky jsou prostě osobnosti a pohodářky. Já na ně nedám dopustit.
OdpovědětVymazat[10]:Taky jsme měli takovýhhodle zrzounka. Už je dávno za duhovým mostem. Byl to smolař ale oromnej pohodář a mazel. Nemáš zač děkovat, já už si někdy připadám saa sobě protivná tím neustálým opravováním a razením, ale nějak i kdž si říkám ne nedá mi to a zase radím a poučuju....
OdpovědětVymazat[9]:Ty naše jsou celkem v pohodě, a ten cizí kočičón taky bral focení naprosto v klidu a pohodičce....dneska jsem zrovna seřvala Baldricka protože mi ukradnu kus žemlovky k snídani. Zrovna ten nejlepší kousek z vrchu, s opečeným sněhem!!!
OdpovědětVymazat[6]:Počítám, že to je jméno, i když zvláštní, nějakého tvého zvířete. Počítám ža asi nikdo by nechtěl být bércovým vředem!
OdpovědětVymazaturčitě bylo, já se chci taky jen tak válet
OdpovědětVymazatskvělý kočičinec! mám raději kočky, než psy...jojo, jsou falešné, svobodné a svoje. snad právě proto. a pro eleganci jejich těla....
OdpovědětVymazat[15]: To že jsou falešné je hnusná pomluva. Ano jsou své a nedají se koupit kusem žvance jako psi . Ale jsou i věrné a hlavně krásné...
OdpovědětVymazat[11]: Klidně raď a poučuj, Vendy, já to stejně většinou zapomenu, ale pro danou chvíli jsem ráda, když se dozvím něco nového.
OdpovědětVymazatPěkné říkání. Já jsem většinou ale slyšela a možná i párkrát řekla: "To je psí život." Nebo "Mám náladu pod psa" A ne vždycky tě kočka pozdraví a zapózuje. ?mě jednou kočka přímo odsekla: " Di někam a neruš", když jsem se nehla a fotila dál, tak se normálně ohnala a vztekle po mně koukla a trhla packou a soustředěně něco pozorovala v křoví. Asi nějakého ptáka.
OdpovědětVymazat[18]: Tak to jsi měla smůlu. Asi neměla dobrej den .U nás se říkalo když šlo něco v životě šejdrem "Je to pro kočku..."
OdpovědětVymazatToho zrzavého fešáka jsi krásně zachytila, vím, jak je to těžké. Jinak kočky, když nestrádají, dokážou si života pěkně užívat. Znám jeden hezký citát na toto téma. Snad to moc nepopletu: Kočky žijí tak, jak bychom my lidé chtěli žít, kdybychom mohli.
OdpovědětVymazat[20]: To je bezvadný citát!
OdpovědětVymazat[20]: Velice pravdivé. Mít těch 300 mega co je ve sportce jsem kočka hned!
OdpovědětVymazatTo je překrásný kočičí článek! Teda ten bílo-zrzavý model je nedostižný, někteří jsou prostě modely odjakživa...A krabicové foto znám velmi důvěrně, krabice jsou velmi oblíbený pelíšek. Vidíš, ty máš v sobotu tak krásný kočičí článek a já v sobotu o svoji modrou krásku přišla...Vždycky říkáme, že v příštím životě chceme být kočkami v naší rodině, protože se u nás mají jak v ráji, ale když pak odejdou moc nám chybí - však to znáš. Vůbec si nedovedu představit život bez koček a květin...Moc jsem se u Tebe pokochala kočičími krasavci i zasmála tomu, jak občas profackovávají pejsky, moc milé čtení a skvělé fotky!
OdpovědětVymazat[23]: Kdybych šla k tobě dřív než jsem to napsala tak bych zjistila že jste o Ešu přišli a počkala s tím článkem, jenže jsem brouzdala po okolí až potom....
OdpovědětVymazatMůj život se teda odehrává převážně ve jménu Číči, sice jsem se bránila, ale pomalu si mě fakt omotává kolem packy... Povídání u fotek je povedený, stejně jako fotky, každá z těch kočiček je krásná..
OdpovědětVymazat