.... jsem měla naprosto jasno koho nebudu
dávat, a teď došlo na M a tady mám naprosto jasno koho dát. Svého času se sympatie posluchačů populární hudby u nás dělily na příznivce božského Gotta a démonického Matušky. Oba špičkoví zpěváci, o tom žádná, u Matušky plus v tom, že byl i vcelku dobrý herec. V jeho filmografii jsou takové perly jako Všichni dobří rodáci, Kdyby tisíc klarinetů, Fantom Morrisvillu, Limonádový Joe, Píseň pro Rudolfa III, Noc na Karlštejně... Já patřila tedy k těm obdivovatelkám kterým se líbily ostře řezané rysy tváře s černým plnovousem a uhrančivýma tmavýma očima. Tedy ke straně Matuškovské.... a tak samozřejmě že před Maroon 5, Madonou, Modern Talking či skvělým Vladimírem Mišíkem (ten byl na řadě pokud bych nenašla tu píseň, kterou mám v plánu představit) a neméně dobrým Jaromírem Majerem, jímž zpívaný text o hospůdce známé na na návsi za můstkem do písmene seděl na naší hospůdku na chalupě, kam sice nechodil táta na trumpetu hrát, nýbrž naše parta na kytary a kde jsme si nejen zahráli na kytary, ale i ping pong a chodili na filmová představení prostě dostal přednost Waldemar Matuška. A jak je mým dobrým zvykem že představuji písničky a podoby vybraných zpěváků v méně známých dílech, nebude tomu jinak ani u Waldemara Matušky. Na jeho písničkách z let šedesátých a částečně sedmdesátých jsem vyrůstala, a myslím, že to byly doby nejlepších textařů a skladatelů české popmusic vůbec. Z té doby je i písnička o které si troufám říct, že jí možná ani neznáte, neboť jako jednu z mála ji v rádiu po revoluci vůbec nehrají, narozdíl od jiných "trezorových" jako Modlitba pro Martu, Přejdi Jordán nebo Hej páni konšelé či Má malá zem.
Waldemar Matuška
Volám déšť
No a mě nezbývá než si povzdechnout.... bože to byl hlas!
