Při první podvečerní procházce, která vyšla tak
akorát časově na dobu kdy už se slunko chystalo do hajan. Díky mrakům
bylo nebe velmi pohledné. Rozhodně víc, než když jsem o dva dny později
šla znovu fotit zapadající sluníčko. Díky masivnímu kácení mi teď stačí jen
vyjít ze zahrady přes silnici a po pár desítkách metrů mám krásný výhled na
protější hřeben kde sluníčko zapadá ......
Jak jsem se pohybovala po cestě měnila se trochu i scenérie
a stromy dodávaly obloze důstojný rámec.
Zoomovala jsem tentokrát jen vyjímečně, aby vynikly paprsky jdoucí přes mraky.
Spíš jsem si hrála víc s laděním barev které program pro focení zapadajícího slunce umožňuje.
Zkusila jsem i jak by to moho vypadat v čb
Tahle tu byla minule v čb podobě, tak teď v barvě
