neděle 7. dubna 2013

Vánoční kontra velikonoční.....

V souvislosti z různou
dobou kvetení vašich "vánočních" kaktusů jsem se párkrát ptala, zda náhodou nemáte kaktus "velikonoční".
No ale jak se pozná jestli je kaktus takový nebo onaký, čili vánoční nebo velikonoční. Pozná, ale jen v květu. Pokud nekvete je malá šance poznat který je který. Tak zkušený kaktusář možná na první pohled rozezná oba druhy, ale to většina z nás prostě není. A jelikož jsem si včera udělala radost jedním takovým krásným velikonočním kaktusem ten rozdíl vám nyní ukážu.....

VÁNOČNÍ KAKTUS
čili
SCHLUMBERGERA nebo také ZYGOCACTUS

Kvete v zimě nebo velmi brzy z jara. Novější odrůdy mají stonky složené ze článků s ostře zubatými kraji. To by se ještě dalo rozpoznat, jenže starší odrůdy které většinou doma jsou tyto ostré zuby nemají a tady už se opravdu pozná jen podle květu kterou odrůdu máte.Květy má trubkovité, dlouhé tvořené několika řadami nazpět ohnutých květních lístků z kterých vyčnívají dlouhé tyčinky. Nejčastější barva je červená nebo růžovočervená, ale jsou již vyšlechtěny odrůdy bílé, světle růžové, fialové nebo dvoubarevné.

Tohle je můj vánoční kaktus starší odrůdy, který ony výrazné zuby na článcích nemá.



Detail "zubatého" listu novější odrůdy.


VELIKONOČNÍ KAKTUS
čili
RHIPSALIDOPSIS nebo též nově HATIORA GAERTNERI

Je blízkým příbuzným vánočního kaktusu, kvete na jaře. Články stonku jsou okrouhlejší a méně vykrojené než na Schlumbergii. Na rozdíl od ní není zvláštností že má dva až tři květy vedle sebe. Jsou tvořeny několika řadami nazpět ohnutými korunními a kališními lístky. Na rozdíl od vánočního, jsou ale květy ploché v barvách červená, růžová nebo oranžová.





Detail stonkového článku Rhipsalidopsis


Doufám, že jsem vám takto pomohla určit jaký že kaktus doma vlastně máte. V jejich pěstování není moc rozdílů, oba v létě milují letnění které napomáhá dobré a bohaté násadě květů a přes léto hnojení ob týden.
A vydatnější zálivku, která se ale po uklizení domů nebo pokud je nemáte možnost dát ven tak od září sníží na cyklus jednou po pěti týdnech. Přeji vám mnoho radosti z vašimi zelenými miláčky....

No to jsou mi změny paní Müllerová!....

Přiznávám se, jsem ženská ješitná
pro kterou je vzhled dost důležitý. No jo, nemá co na práci tak se zabejvá blbostma....tak nějak by mohly znít určité komentáře. Měly by i trochu pravdu, ale dámy, ruku na srdce, která taková alespoň trochu není. A kterou by nepotěšilo když jí i o dost mladší muži skládají komplimenty jak dobře vypadá. Jeden dokonce pro zvýšení mého dost uťápnutého ega mi napsal stokrát! Jsi pěkná baba....(je to miláček :) ) jenže také nevidí každý den v zrcadle to co vy...
Jenže vypadat dobře ve dvaceti není zásluha ale normál, za to od kulaté pětačtyřicítky to začne jít rapidně dolů a je to v háji. Sebevědomí klesá, za to váha utěšeně stoupá. A nepřidá vám na náladě ani komentář vaší milé maminky která vás vidí po čtvrt roce a ne že by vám řekla: "Jsem tak ráda že tě vidím", nýbrž vás sjede ostrým pohledem a řekne: " Ty seš teda tlustá! "....nutno podotknout že po ní nejsem, protože ona je malá drobná ženička.
V okamžiku kdy jste někde s dcerou a obdivujete nějaké pěkné hadříky ona se k vám otočí a jen tak mimochodem prohodí : " Regál s věcmi na tebe je na druhém konci "....ovšem, je tam regál ale s věcmi pytlovitými, nebarevnými a beztvarými.
Pak není divu, že se ve vás něco vzpříčí a řeknete si DOST!!!! Nejsem tu od toho, aby si ze mne všichni dělali legraci, házeli mne do starého železa, utvrzovali v přesvědčení že ženská po padesátce má mít na sobě tepláky, zástěru a svetr, na hlavě vrabčí hnízdo z deseticentimetrovými odrosty.
Kdepak, takhle hluboko by neměla žádná z nás klesnout. Ovšem musí se přihlédnout i k tomu, že nadměrná kila vedou k určitým problémům. Nějak se nám hůř navlékají ponožky, boty jsou někdy bez dlouhatánské lžíce dost špatně obouvatelné a velmi často se ozývají protestující záda. A pokud jste po jakémkoli operačním zákroku na páteři, je to ještě horší. Hlavou vám začnou kroužit slova vašeho operátora a jeho přísné upozornění: " V žádném případě, a to zdůrazňuji, v žádném nesmíte jít s váhou nahoru!!! Naopak, vy musíte o pěkných pár kilo zhubnout, jinak Vás tu máme za chvíli zase...."
Z hrůzou zjistíte že od té doby sice uplynul nějaký ten pátek ale také že jste ale vůbec těch pár kilo nezhubly, ale naopak vám přibylo 10 kilo. Ona představa toho, že zase po případném zákroku nebudete smět měsíc sedět ovšem zafunguje jako poslední spouštěč a vy začnete uvažovat o tom, že - by - přece - jen stálo za to začít něco se sebou dělat. Posilovnu sice nerada, ale musíte zavrhnout, po předešlé hubnoucí akci si s ní záda po sice úspěšném a dobře se rozjíždějícím snižováním váhy přestaly rozumět. Takže co jiného. Chození se psy provozujete, doma ač se to nezdá také naběháte spousty metrů, myjete okna, žehlíte, věšíte prádlo což jsou podle odborníků práce kdy se pálí hodně kalorií, nicméně kýžený výsledek se nedostavuje. Jednou ovšem narazíte na dobrou duši, která se s vámi podělí o redukční jídelníček který jí pomohl, z půdy snesete polozapomenutý orbitrek a konečně vyhlásíte válku váze.
A tak si začnete v určité časové ose připravovat a konzumovat jídla, nakupovat zeleninu a ovoce,
šunku a kuřecí prsa, jogurty a netučné sýry, vlezete na onen ne zrovna oblíbený přístroj a pěkně šlapete. A šlapete a šlapete. U otevřeného okna pěkně na čerstvém vzduchu a postupně zjišťujete že z prvních deseti minut po kterých jste z přístroje nelezla ale pomalu padala z podlamujícími se koleny je najednou dvacet pak třicet a hele! ono to jde i pětačtyřicet minut....
A pak přijde okamžik pravdy a vy vlezete poprvé na váhu a opatrně nejdřív jedním a pak i druhým očkem kontrolujete displej co vám ukáže....Chvíle napětí vystřídá vítězný pocit. Leze to dolů!!!!!
Takže začnete ještě s větším úsilím vymýšlet nové a nové zdravé recepty, v okamžiku kdy si říkáte "Dneska se na to šlapání vykašlu, jsem utahaná" vám začnou před očima naskakovat ty doposud vám zakázané regály s hadříky a vy si pustíte hudbu a jdete na to, vytáhnete navíc i manželovi desetiletí nepoužívané činky a ve finále zjistíte, že vás to jako člověka dřív nesnášejícího jakoukoli aktivitu u které se potíte začíná opravdu BAVIT! A vaše proměna z člověka nesnášejícího jakýkoli rychlejší pohyb, z člověka který si při cvičení doma připadal jako naprostý idiot v člověka kterého tohle všechno najednou začne bavit je hotová....

Hádej, hádej, hadači.....

Dneska to máte opravdu
jednoduché. Ale jestli najdu to co potřebuji, tak si na vás smlsnu....Usmívající se