pátek 7. července 2017

Nejkrasší kousky z repertoiru ......




.... tak se jmenoval středeční koncert tady na zámku
v Mníšku. Jak napovídá archaická čeština, je jasné kdo tu hrál.
Jak jsem zjistila z kalendáře akcí, opět měl na zámek po dvou letech
dorazit Ondřej Havelka a tak jsem zahájila akci Dovolená a hudba. Tentokrát
jsem ale musela poprvé za ta léta co se známe, poprosit kamaráda, jestli by mi
nemohl přes jejich manažera zabukovat jeden lístek. O akci jsem se dozvěděla
v půlce května, ale nevěděla jsem jestli vůbec budu moci jet. A kupovat
si lístek takhle dlouho dopředu se mi nechtělo. Na zámku se také rezervace nedá
tak dlouho dopředu udělat a nechtěla jsem skončit jako předloni, kdy jsem naháněla
lístek na poslední chvíli.

Když jsme se viděli na pár minut v Ústí na koncertu, řekl mi kamarád, že lístek je
zamluvený a tudíž ještě zbývalo domluvit se se šéfovou. Naštěstí to vyšlo tak, že
byl penzion na celý týden obsazený, takže se nemuselo každý den převlíkat
a navíc ani oni nikam nejeli. Čáru přes rozpočet mi sice udělala Emule
která si usmyslela přiít na svět dřív než měla, protože i kvůli ní jsem
si ten první červencový týden plánovala, abych pak byla k dispozici,
a strach dcery jestli to bude zvládat. Nakonec jak vím z informací to jde jak po másle
a tak mé služby nejsou naštěstí potřeba. Všechno tedy dobře dopadlo a já mohla
vyrazit. Jak na týden který mám jen sama pro sebe, tak i na koncert.

Naštěstí počasí vyšlo, i když se hned při začátku rozfoukal studený
vítr a já tedy pěkně trpěla zimou, protože na místě kde jsem seděla byl
dost velký průvan. Protentokrát jsem se vzdala aparátu abych si konečně
užila koncert bez přemýšlení o dobrém záběru. A díky tomu, že se koncertovalo jen kousek za
Prahou, jeli všichni svými auty, což byla pro mne skvělá zpráva, protože mne
za a) mohl kamarád odvézt zpátky a já nemusela ve tmě pěšky a za b)
měl i čas si dát kafe a tak jsme mohli zas po letech posedět a probrat vše
co se za ty roky co jsme se vídali jen na skok událo ... bylo fajn,
vzpomněla jsem si na dobu kdy jsme takhle krafali o životě buď u něj nebo
u nás doma když jsme ještě bydleli na Lužinách a přišlo mi líto, že mi vlastně
všichni kamarádi zůstali tak daleko a že se vídáme tak málo.

A co tedy s těmi nejkrásšími kousky z repertoairu?
Tak ty jsou z díla paní přírody! A že jich pár bude. I když
jsem se zatím dostala do přírody velmi málo. Dneska tu jsem poslední
den, zítra jedu k mamince a v neděli už zas musím zpátky a do lesa a na výlet
jsem se dostala zatím jen jednou. Celou dobu od pondělního příjezdu se motám
kolem zahrady. Posekat mi jí trvalo dva dny, další celkově tři dny mi zabralo
dát dohromady zarostlý záhon a tak už jsem si včera řekla dost a jela se
podívat zas na zámek do Dobříše. Fotit se tam ale moc nedalo, díky svátku bylo
v parku spousta lidí a to mě nebavilo. Ale objevila jsem dvě nová místa
která tu v zámeckém parku vznikla a ještě se na jednom pracuje, potkala
zajímavého člověka, z kterého se nakonec vyklubal farář, což pro mne, ateistu
a zarytého nepřítele veškerého církevna byl trochu šok, a dokonce se mi od
něj dostalo i požehnání. No uvidíme jestli jeho přímluva u Boha bude k něčemu.
Asi jsem mu měla říct, že jsem osoba silně hříšná což se asi jeho
nadřízenému moc líbit nebude ....

Dneska prší, tak doufám že se mi podaří v nějaké přestávce zasadit
ty kytky, které jsem v té trávové džungli našla a vyryla zpět do už čistého záhonu,
uklidit tu a zítra dopoledne hned nejbližším autobusem odjet do Prahy za maminkou.
A to jsem měla ještě tolik plánů kam se podívat. No doufám, že i v srpnu se najde týden
a já si to budu moci splnit.


Trochu se momentálně vrátím ještě zpátky k nám domů. Tam jsem při zalévání
kytek natrefila na čtyři mladé vlaštovky které se usadily na střeše kůlny kam je
létali rodiče krmit. Učili se létat a tak si tam udělaly občerstvovací stanici.
Když měly dost, opět začaly s výukou a já koukala jak jim to šlo. I přes silný vítr
dokázaly létat skoro stejně mrštně a neúnavně jako jejich rodiče.



Nesmí chybět, jak jinak, ani květinky, respektive některé detaily. Protože v té
době ještě nepršelo, pomohla jsem si opět sprejem s vodou








Řekla jsem si, že je načase začít s řádným učením zpracovávat fotky i v jiném editoru než
jsou ty online, a abych taky mohla fotit do RAW a neměla potíže
s velikostí fotek tak jsem začala se Zonerem. Než si všechno osahám, než najdu ta správnou
sílu všech úprav a všechny možnosti, budou asi některé fotky i přeostřené. Takže omluvte případné
nedostatky ....