Letadla létají pořád. Ale za takhle krásného počasí mi připadá, že jich létá nějak víc. Asi je to tím, že je nejsou žádné mraky a letadla čárají po obloze své čáry, máry.... Nejdřív letělo jedno, vzápětí druhé a to třetí mi ze záběru uteklo hodně rychle.....
....jen ty čáry po něm zůstaly.
Tiše jsem těm lidičkám v nich záviděla, a říkala si kolik z nich letí někam za teplem, a bílými písečnými plážemi Karibiku zatímco já tady budu mrznout.
Bobeš si kontroloval, jestli ještě s ním pořád jdu a jestli se k nám neblíží nějaké nebezpečí....
Po této cestě už jsem za těch dvacet let co tu bydlíme šla už mnohokrát, ale teprve dneska jsem si všimla téhle majestátní jedle. Je vidět že už toho hodně prožila, a když jsem šla pod ní a zadívala se nahoru do vršku, bylo to jak se dívat na panelák. Má úctyhodnou výšku a i její kmen tomu odpovídá.