31 května 2013

A není hudba jako hudba....

Když jsem chodila leta na klasickou kytaru
stala se pro mne nedostižným vzorem a vrcholem skladba, která se ne nadarmo považuje za jednu z nejkrásnějších, či vůbec nejkrásnější ale i hodně těžkou koncertní skladbu, Concierto de Aranjuez od Joaquina Rodriga...kytara v ní s doprovodem orchestru zní nádherně, hudba chvilkami skáče a běží jak voda přes kameny v bujném potoce, chvílemi těžce bouří jak příboj moře, nebo letí vpřed jak andaluzští koně, aby se nakonec zpomalila jak všechno v okamžiku kdy žhavé španělské slunce zapadá za obzor...
Celý Concierto má něco okolo hodiny, ale Adagio z něj je tou nejkrásnější částí. Nahráli jej, a specielně tuto větu, snad všichni nejlepší kytaroví koncertní mistři protože je opravdovou lahůdkou. Jak pro posluchače tak pro hráče, ale můj dojem je, že stejně nejlépe ji zahráli španělští kytaristé, však také z jejich země ten krásný zvuk kytary pochází a navíc i mají k tétu skladbě nejblíž.... Navíc se dočkala i verzí pro housle.

Jaké bylo moje překvapení když jsem zjistila že tatu skladbya se dočkala i nazpívané podoby. A to nikým menším než Andreou Bocelli a Sarou Brightman a i sdružením operních pěvců Il Divo.

Takže si pěkně sedněte, dejte si sklenku rudého Malaga, zavřete oči a přeneste se do Španělska dob hidalgů, Maurů, do dob kdy černovlasé doni upíraly své žhavé pohledy zpod krajkových mantil na pyšné šlechtice a nechte se unášet krásnou hudbou....

John Williams hraje Adagio....



Adagio v podání Sary Brightman....


....Andrey Bocelliho....


......a Il Divo....


Pro ukázku ještě Adagio v podání španělského kytaristy Paco de Lucií


Budu moc ráda, když mi napíšete svoje názory na to která z verzí se vám líbí nejvíc, a jestli se vám stává u hudby to samé co mě. Že když mi běhá po zádech a krku mráz, vím že je to ONO...že to je ta píseň či skladba jejíž provedení mi prostě stopro sedne a i po letech tam ten mráz pořád je....

Není hosta jako hosta....

Tuhle rostlinku jsem
zaregitrovala kdysi dávno, ještě když jsem bydlela u rodičů. Rostla v neudržovaném svahu vedle baráku a nejvíc z ní vždycky byly vidět květy. Když jsem si tady upravovala předzahrádku od jedné paní jsem si vyprosila pár listů s kořeny, měla tři druhy a já se naivně domnívala že to je vše co mi tahle kytka nabídne. Ó jak jsem se mýlila....když jsem narazila na jedno internetový zahradnictví a objednala si jejich katalog, spadla mi čelist. Protože oni nabízejí 158 variet této rostliny! Z listy obřími a malými, hladkými nebo kudrnatými jako kapusta, s květy bílými, růžovými a lila. Prostě výběr který mne uzemnil....nevydržela jsem a objednala si směs nejprodávanějších deseti druhů. Původně jsem měla v plánu je zasadit na chatě v lesíku, ale nakonec jsem si je zasadila na tady v té době nově budovaný trvalkový záhon. A ještě že jsem je tam nedala, po tom prasečím útoku by byly všechny v háji a já naštvaná ještě víc....

A tak tady předkládám jen zlomek toho co může tato krásná a nenáročná rostlina nabídnout. Přemýšlím o dalších druzích, uvidím jaká bude situace....

Ta je moje nejstarší ale taky největší odrůda, výška listů je víc jak půl metru a s květem to dá skoro metr.



Zatím můj poslední a nejnovější (tři dny) úlovek. Přesněji jen část, patří sousedce.









Tenhle "albínek" je jediný, který je trochu náročnější na půdu i světlo. Zatímco ostatní ač vlastně rostliny stínu prospívají i na záhonu celodenně osluněném, tato odrůda přeci jen preferuje buď bloudivý nebo celodenní stín a lehčí půdu. Každý rok se snažila ale něšlo jí to, tak jsem jí přesadila a letos nádherně vyrazila a krásně rostla. Jenže byla před domem a tak strašně nápadná tou barvou že jsem si raději řekla že když už je tak pěkná šoupnu jí do záhonu zpátky aby mě jí někdo nečajznul, s čímž tady mám neblahé zkušenosti. Jenže se zase ukázalo že tudy cesta nevede a začala chřadnout. Takže abych o ní nepřišla zasadila jsem jí zatím do velkého květináče a nechám si jí jako mobilní zeleň na okno od koupelny. Tam by měla mít své oblíbené světelné podmínky a mohla by se zas zmátořit.


Možná se někomu bude zdát, že jsou si hodně podobné, nebo že některé jsou stejné, ale při bližším pohledu zjistíte, že některé tvoří trsy přízemní, jiné narůstají od středu do "kopce", další mají listy šípovité, jiné zas kulaté. Rozdíly jsou i ve velikosti květů, což teď samozřejmě vidět není....a strašně chutnají těm šmejdům slimejšům bezdomovcům,....všechny bez rozdílu!!!