25 prosince 2012

Svět zamrzlý v ledu....

Když jsem se včera kolem třetí ráno vzbudila a šla se napít,
napadlo mne podívat se jak je venku. Od onoho střídavého sněžení a deště
předchozí den, se počasí ustálilo na dešti. A jelikož byla od meteorologů
hlášená ledovka, byla jsem zvědavá jak jim to vyšlo. Na sto procent.
Silnice naštěstí včasnému posolení byla mokrá, chodník rozčvachtaný, ale jinak
všechno všecičko bylo pod ledovou krustou. Každá jednotlivá větvička,
každý pupen, trn, list.... prostě všechno. Nemohla jsem pomalu ani dospat
jak jsem se těšila že budu mít co fotit, ale zároveň jsem měla strach, že mi to
do rána všechno odtaje... A tak hned jak jsem ráno šla pustit psy, tak jsem ještě v
pyžamu, v bundě a s foťákem vylítla na zahradu abych stihla ještě ten zvláštní zamrzlý
svět vyfotit. Je fakt, že už to dost odtávalo, kapky šustily na zmrzlém sněhu, ale
naštěstí jsem stihla dost z té krásy zachytit. Sice jsem pěkně vystydla, přeci jen teplo
nebylo zas až tak jak to vypadalo, a taky jsem si to pak pěkně odnesla tím, že místo
aby mne nachlazení a bolest v krku opouštěla, bylo mi hůř.
Některé větvičky, či listy zamrzly v polohách popírajících zemskou gravitaci. Jiné ve
spleti připomínající zamrzlá klubka.
A tak uznejte sami,
copak to šlo, tohle nefotit?














Snění...

V okamžicích mezi bděním a sněním
můžu být vším co je a není...
V okamžicích mezi bděním a sněním
můžu si hrát, ale i se bát...
V okamžicích mezi bděním a sněním
jsem tvá a ty jsi můj...
V okamžicích mezi bděním a sněním
osude, ty při mne stůj....
V okamžicích mezi bděním a sněním
je vše bez zbytečných řečí...
V okamžicích mezi bděním a sněním
mohu být sama sebou...
V okamžicích mezi bděním a sněním
mohu tam, kam za mnou jiní nemohou...
V okamžicích mezi bděním a sněním
je život hezčí...
V okamžicích mezi bděním a sněním
mám hvězdy nad hlavou,
pod nohami svět, louky za zády...
V okamžicích mezi bděním a sněním
bosá brouzdám travou...
V okamžicích mezi bděním a sněním..
.....je prostě jiný svět.