Jak jsme se tak šinuli do
vnitrozemí a já si pořád říkala že vlastně jen den po Katce která to s mužem absolvovala na kole a uvažovala o tom, jestli se jim to taky tak líbilo jak mě, dojeli jsme a už na mé přání k Zemské bráně. Zemská brána je přírodní rezervace zahrnující tok Divoké Orlice, která zde svým divokým vzezřením dělá čest svému jménu. Vyhloubila v rulových skalách ve sníženém hřbetu Orlických hor romantické údolí, které působí opravdu jako brána do Čech. K dojmu ještě přispívá krásně opravený kamenný most který byl postaven v letech 1901 - 3 italskými a českými kameníky a vede přes něj od Neratova silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic.
O něco dál je tzv. Pašerácká lávka, která spojovala břehy a sloužila ke stahování dřeva z panských lesů. Jelikož její druhý konec kočil v tehdejším Kladsku v noci sloužila k pašování různého zboží.Tam jsme se tedy už nevydali, přeci jen jsem viděla, že ač se muž snaží, je unavený a moc už se nebaví. Je zvyklý se všude dovézt autem nebo na skútru a pěšo se mu moc chodit nechce.
Řeka je opravdu krásná, jen možná škoda, že byl tak nízký stav vody. Když je vyšší peřeje které vznikají mezi ohromnými balvany musí být opravdu působivé.
Naučná stezka která začíná u mostu měří tři kilometry a zahrnuje Pašeráckou lávku, místo kde stával zámeček Lusthaus, jeden pěchotní bunkr z linie opevnění a tzv. Ledříčkovu skálu, kde se skrýval podle legend místní zbojník Ledříček.
Je to i oblíbené turistické místo a tak tyhle schody lesem vedou k Orlické chatě vzdálené 200 m. Vůbec je kolem dokola mnoho možností jak k ubytování tak k občerstvení což tuto část Orlických hor činí ještě přitažlivější.
Kamenný most přes Divokou Orlici, v roce 2004 prodělal důkladnou rekonstrukci, ovšem naprosto ve stylu původní stavby.
Kamenní mužíčci v řečišti. Tentokrát po velké vodě stály jen dva. A já si žádného nepostavila.....a tak se sem nevrátím....chjó, chjó....
....ale jindy jich je řečiště plné, jak ukazuje fotka z informační tabule. A navíc můžete posoudit jak vypadal mos a okolí před rekonstrukcí.
Skály kolem řeky...
Detail vrásnění a povrchu většiny balvanů.
Pohledy po proudu....
Peřejky....
a proti proudu....
Jedna zimní, opět z informační cedule
A tím se loučíme s Orlickými horami a jejich krásnou přírodou i památkami.
Ještě dva z mnoha kostelů po cestě které jsem cvakla za jízdy. Stavět u každého a fotit by vydalo nejmíň na dvě samostatné kapitoly protože v každé vsi i vísce stál jeden, někdy i dva nebo alespoň kaplička. Tak snad někdy příště...
P.S. Pokud se chcete o Orlických horách i místech zde popsaných vědět víc, najdete info na těchto stránkách
