čtvrtek 25. července 2013

Zemská brána....

Jak jsme se tak šinuli do
vnitrozemí a já si pořád říkala že vlastně jen den po Katce která to s mužem absolvovala na kole a uvažovala o tom, jestli se jim to taky tak líbilo jak mě, dojeli jsme a už na mé přání k Zemské bráně. Zemská brána je přírodní rezervace zahrnující tok Divoké Orlice, která zde svým divokým vzezřením dělá čest svému jménu. Vyhloubila v rulových skalách ve sníženém hřbetu Orlických hor romantické údolí, které působí opravdu jako brána do Čech. K dojmu ještě přispívá krásně opravený kamenný most který byl postaven v letech 1901 - 3 italskými a českými kameníky a vede přes něj od Neratova silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic.

O něco dál je tzv. Pašerácká lávka, která spojovala břehy a sloužila ke stahování dřeva z panských lesů. Jelikož její druhý konec kočil v tehdejším Kladsku v noci sloužila k pašování různého zboží.Tam jsme se tedy už nevydali, přeci jen jsem viděla, že ač se muž snaží, je unavený a moc už se nebaví. Je zvyklý se všude dovézt autem nebo na skútru a pěšo se mu moc chodit nechce.

Řeka je opravdu krásná, jen možná škoda, že byl tak nízký stav vody. Když je vyšší peřeje které vznikají mezi ohromnými balvany musí být opravdu působivé.
Naučná stezka která začíná u mostu měří tři kilometry a zahrnuje Pašeráckou lávku, místo kde stával zámeček Lusthaus, jeden pěchotní bunkr z linie opevnění a tzv. Ledříčkovu skálu, kde se skrýval podle legend místní zbojník Ledříček.
Je to i oblíbené turistické místo a tak tyhle schody lesem vedou k Orlické chatě vzdálené 200 m. Vůbec je kolem dokola mnoho možností jak k ubytování tak k občerstvení což tuto část Orlických hor činí ještě přitažlivější.




Kamenný most přes Divokou Orlici, v roce 2004 prodělal důkladnou rekonstrukci, ovšem naprosto ve stylu původní stavby.


Kamenní mužíčci v řečišti. Tentokrát po velké vodě stály jen dva. A já si žádného nepostavila.....a tak se sem nevrátím....chjó, chjó....


....ale jindy jich je řečiště plné, jak ukazuje fotka z informační tabule. A navíc můžete posoudit jak vypadal mos a okolí před rekonstrukcí.



Skály kolem řeky...








Detail vrásnění a povrchu většiny balvanů.


Pohledy po proudu....






Peřejky....







a proti proudu....




Jedna zimní, opět z informační cedule


A tím se loučíme s Orlickými horami a jejich krásnou přírodou i památkami.
Ještě dva z mnoha kostelů po cestě které jsem cvakla za jízdy. Stavět u každého a fotit by vydalo nejmíň na dvě samostatné kapitoly protože v každé vsi i vísce stál jeden, někdy i dva nebo alespoň kaplička. Tak snad někdy příště...



P.S. Pokud se chcete o Orlických horách i místech zde popsaných vědět víc, najdete info na těchto stránkách

21 / 52


1 - 2 / 19.7.- 20.7.13
Zkoušení focení na kytkách, mé oblíbené téma a nadšení převeliké z toho jaké možnosti přináší manuální ostření. Proti automatickému kterým jsem fotila ve středu na výletě je to ve výsledku něco úplně jiného.
Manžel mi objednal promptně hned druhou náhradní baterku takže si můžu zatím vesele fotit beze strachu že mi dojde. Tedy pokud si jí nezapomenu vzít sebou.
Dorazili jsme na chatu a já se od našeho příjezdu nemůžu zbavit dojmu že se všechna elektronika postavila proti mě. Internet mi nejde, jak si němu sede muž začne fungovat, ovšem v okamžiku kdy si sednu ke kompu já opět začne stávkovat nebo jde po chvilkách. Nová baterka mi, přesto že jsem jí úspěšně zkoušela hned po dodání, ve foťáku nechtěla pracovat , naopak foťák hlásil že není kompatibilní. Až po třetím vložení bylo najednou zase všechno O.K. a večer jsem zjistila že mi na telce zmizelo šest programů. Takže než mi je mužskej zase naladil uteklo mi z posledního dílu minisérie o Cyrilu (Konstantinovi) a Metoději (Michaelovi) větší část. A tak největší radostí pro mne bylo zachrout se pod peřinu a po dlouhé době zase moci spát bez špuntů v uších...

3 / 21.7.13
Jak jsme po včerejším se prodíráním davy lidí ve městě zjistili, na Mníšku je pouť. A že to je pouť jak se patří! Takže foťák a hurá než manžel nakoupí a než se naženou davy fotit. Stejně jsem ve finále skončila u mých milovaných koníků...Je zajímavé jak se s vámi lidé v okamžiku když vezmete do ruky foťák, začnou hned vybavovat. Možná se domnívají že jste z nějakého deníku či časopisu a snaží se prosadit. Jiní si zase myslí že jste kontrola a fotíte si nedostatky na jejich stáncích. Asi by se jich i pár našlo, ale já je ujistila, že rozhodně nejsem ani z ČOIky ani z veteriny....

4- 6 / 22 - 24.7.13
Horko, práce a občas něco vyfotit. Řezalo se dřevo(budu mít čím topit) naházely větve nahromadu (bude co drtit) a já vyplela všechno to co připomíná záhon. Poprvé jsem viděla v květu hvozdíky které jsem na zkoušku vysela na záhonek a ejhle, ono se jim už třetím rokem vcelku daří! Sami se pěkně vysemeňují a starají se tak o nevyhynutí. Přízemáci jsou hodní, dokonce ani nemají tendenci se přesunovat na vedlejší zahrady takže pohodové dny!

7 / 25.7.13
Úleva po těch pár horkých dnech. Normálně mi to nevadí, jenže když mám neomezený přístup k vodě. Ale ten na chatě nemám. I proto že hlásili ještě větší tepla jsem raději zvedla kotvy zároveň s mužem, protože se mi tam nechtělo se pařit. A jezdit v těch vedrech někam fotit mne také zrovna moc nelákalo. Ale dnešní ráno nás doma přivítalo zataženou oblohou a troškou deště. No uvítala bych ho tedy víc, ale už se zase začíná pomaloučku vyjasňovat a je jasné že dál už nic padat nebude....ale i tak si myslím že nejen já ale i tráva měla trochu z toho radost. Ještě že jsem se včera stačila vykoupat!