Jak jsme se tak šinuli do
vnitrozemí a já si pořád říkala že vlastně jen den po Katce která to s mužem absolvovala na kole a uvažovala o tom, jestli se jim to taky tak líbilo jak mě, dojeli jsme a už na mé přání k Zemské bráně. Zemská brána je přírodní rezervace zahrnující tok Divoké Orlice, která zde svým divokým vzezřením dělá čest svému jménu. Vyhloubila v rulových skalách ve sníženém hřbetu Orlických hor romantické údolí, které působí opravdu jako brána do Čech. K dojmu ještě přispívá krásně opravený kamenný most který byl postaven v letech 1901 - 3 italskými a českými kameníky a vede přes něj od Neratova silnice z Bartošovic v Orlických horách do Českých Petrovic.
O něco dál je tzv. Pašerácká lávka, která spojovala břehy a sloužila ke stahování dřeva z panských lesů. Jelikož její druhý konec kočil v tehdejším Kladsku v noci sloužila k pašování různého zboží.Tam jsme se tedy už nevydali, přeci jen jsem viděla, že ač se muž snaží, je unavený a moc už se nebaví. Je zvyklý se všude dovézt autem nebo na skútru a pěšo se mu moc chodit nechce.
Řeka je opravdu krásná, jen možná škoda, že byl tak nízký stav vody. Když je vyšší peřeje které vznikají mezi ohromnými balvany musí být opravdu působivé.
Naučná stezka která začíná u mostu měří tři kilometry a zahrnuje Pašeráckou lávku, místo kde stával zámeček Lusthaus, jeden pěchotní bunkr z linie opevnění a tzv. Ledříčkovu skálu, kde se skrýval podle legend místní zbojník Ledříček.
Je to i oblíbené turistické místo a tak tyhle schody lesem vedou k Orlické chatě vzdálené 200 m. Vůbec je kolem dokola mnoho možností jak k ubytování tak k občerstvení což tuto část Orlických hor činí ještě přitažlivější.
Kamenný most přes Divokou Orlici, v roce 2004 prodělal důkladnou rekonstrukci, ovšem naprosto ve stylu původní stavby.
Kamenní mužíčci v řečišti. Tentokrát po velké vodě stály jen dva. A já si žádného nepostavila.....a tak se sem nevrátím....chjó, chjó....
....ale jindy jich je řečiště plné, jak ukazuje fotka z informační tabule. A navíc můžete posoudit jak vypadal mos a okolí před rekonstrukcí.
Skály kolem řeky...
Detail vrásnění a povrchu většiny balvanů.
Pohledy po proudu....
Peřejky....
a proti proudu....
Jedna zimní, opět z informační cedule
A tím se loučíme s Orlickými horami a jejich krásnou přírodou i památkami.
Ještě dva z mnoha kostelů po cestě které jsem cvakla za jízdy. Stavět u každého a fotit by vydalo nejmíň na dvě samostatné kapitoly protože v každé vsi i vísce stál jeden, někdy i dva nebo alespoň kaplička. Tak snad někdy příště...
P.S. Pokud se chcete o Orlických horách i místech zde popsaných vědět víc, najdete info na těchto stránkách
Máš pěkné fotky! Ideální kombinace voda a kameny! Muselo tam být krásně.
OdpovědětVymazatÚdolí je romantické a plné krásných skal.
OdpovědětVymazatJá jsem, Vendy, byla úplně nadšená a hned bych se vrátila.
OdpovědětVymazat[3]: A ty vrásy na rulových balvanech se mi taky líbily. Jen jsem nevěděla, že je to rula :)
OdpovědětVymazat[4]:to jsem vyčetla na těch stránkách na které je odkaz
OdpovědětVymazat[3]:Já taky, moc se mi to líbilo, dala bych klidně tu naučnou stezku. Ty vesničky jsou opravdu dost dobře udržované, tak to víš, tady je region chudý na průmysl tudíž i na práci a tak se lidé snaží jinak se uživit a tak opravují a dělají penziony. Jen jsem neviděla nikde moc lidí, jo něco bylo asi možná to taky bylo tím že byl všední den, ale zas jsou prázdniny a dovolené tak bych čekala lidí víc. je pravdou že cyklistů jsme potkávali hodně. Jen mi běhal mráz po zádech a dělalo se mi mdlo když jsem viděla ty krpály kam se škrabali....
OdpovědětVymazatJe tam tak strašně krásně, i když, kde v té naší zemičce není, všude je něco krásné
OdpovědětVymazatJe tam moc krásně . Když jsme tam jednou byli s malými dětmi a kamarádkou taky s dětma, tak jsme si sedli blízko brány na břeh a svačili - přesně si pamatuji, co jsme jedli - chleba s Májkou a palačinky . Já jsem se jen tak podívala na skály a říkala jsem, co to tam na těch skalách roste ? A byly to babky Čerstvé, nečervivé, pevné a bylo jich několik kil To byla smaženice, omáčka, do polévky, pod maso a zmrazit .
OdpovědětVymazatKoukám,že jsme jeli stejnou trasu a dělali i stejné zastávky,jen s ročním zpožděním
OdpovědětVymazatPaseracka lavka vede!
OdpovědětVymazat[10]:Nicky, to není Pašerácká, na tu jsme nedošli, ale tohle je most ze začátku mnulého století. A víš že jseš první kdo mi řekl že jsem pro něj inspirace? To ti tedy děkuji a na Floridu se prosím velmi těším
OdpovědětVymazat[9]:Ono se ani ze Šerlichu jinak k nám nedá. Je to vlastně manželova trasa kterou jezdí na skútru. A nad Petrovicema má svoje místo kde si odpočívá dává dýmku. Ale jak už několikrt říkal je to místo motorkářů vůbec, vždycky tam většinou někdo ž je nebo zastaví po něm. Ale je pravdou že když jsme tam byli s tchýni jeli jsme rochu jinak a to přes Komáří vrch a tam jsme šmejdili po pěchotním bunkru který je hned u silnice. A pak přes Říčky zpět k nám.Počasí bylo oravdu tak akorát, žádné páivé sluníčko, tu a tam mrak pro atmosféru a tak se novej miláček činil.....
OdpovědětVymazat[8]:Ono nebejt chalupářů, tak jsou ty vesnice zdevastované a ty krásné roubenky rozpadlé. Oni je skvěle udržují.Ale ta neznámost tu pořád je, Orlické hory v tomhle jsou pořád taková Popelka. A co se mi právě moc líbí je to, že i novostavby jsou dřevěné krásné chalupy se vším komfortem ale bezvadně zapadající do krajiny. Vím jak jsou tyhle dřevbostavby teplé, kamarád má takovej sroubek na jihu Čech a je to opravdu luxus.
OdpovědětVymazat[11]: jo tak ja sem mylne za tu Paserackou lavku povazoval tu prvni fotku....ta se mi libi nejvic.
OdpovědětVymazat[14]:Hele a víš co? Tak to ti věřím! To se hned tak člověku nepodaří se s někým takovým setkat a když jo tak povyprávět a poslouchat co to obnáší. To ti dost závidím.
OdpovědětVymazat