21 srpna 2015

Jak nemyslet .... na dějiny



21.8. 1968

Jak nemyslet ....



Jak nemyslet na loučení, když nenasytný čas své zuby cení ….

Jak nemyslet na líbání, když dívám se na svítání ….

Jak nemyslet na hlazení, když je prázdné u stolu sezení ….

Jak nemyslet na tvé dlaně, když sedím sama u snídaně ….

Jak nemyslet na tvé oči, když po noci s tebou se mi hlava točí ….

Jak nemyslet na tvá ústa, když bez tebe je postel tak strašně pustá ….

Jak nemyslet na tvůj hlas, když pročesávám ráno svůj vlas ….

Jak nemyslet na tvá slova, když v uších mi znějí zas a znova ….


Jak nemyslet ….. ano jak, když bez tebe si připadám jak pustý vrak !

Dobříš v roce 2015 .....



Je známo, že je čas na práci a čas na odpočinek
a není nad aktivní odpočinek v podobě pěkné procházky.
Jediný z rodiny kdo ještě byl ušetřen mého nadšení pro
dobříšský zámek a jeho park a zahradu, byl synátor. Takže
co se logicky nabízelo pro sobotní odpočinkový den ? Ano!
Návštěva této lokality. Sice byl opět pekelně horký den a
tak jsem synovi dala možnost odmítnout, leč hrdinně prohlásil
že klidně pojedem, protože co by jinak asi celej den dělal
když je de facto hotovo. A tak jsme jeli. Měla jsem v plánu
propátrat druhou část anglického parku kde jsem ještě nebyla
a tak jsme vyrazili dle Mapy.cz v telefonu na pátrání. V lesních
partiích bylo dokonce velmi příjemně, a na plné sluníčko jsme
se dostávali jen zřídka, takže se to parno snášelo i dobře.
I když musím říct že jsem sakra záviděl kačenám že se
můžou šplouchat v Huťském rybníce. Já sice u něj trpěla
protože tam létalo velké množství různě barevných vážek
a dokonce jsme i při příchodu k břehu vyplašili ledňáčka
a já už si říkala jaké krásné by mohly být obrázky.....


V dolní části parku jsme narazili na pár takových docela pohledných soušek.
Byly celé jak ze stříbra a na plném slunci dopadla fotka tak jak dopadla ....


Druhá část parku je spíš lesopark, narozdíl od upravené části hned za zámkem
je zde přírodnímu růstu dán větší prostor. Na první křižovatce hned za mostkem
jsme podle map zvolili cestu k Čertovu mostu a jeskyni kousek od něho. Mostu
bude věnovaný samostatný článek. Je zde dost dubů, které této části parku
dávají zvláštní ráz svými někdy bizarními tvary. Navíc cesta vede nad korunami
stromů na protějším břehu a tak se nabízejí i zajímavé pohledy......
(focení na poledním slunci opravdu není nic moc)




Dostali jsme se k další bráně z parku která vede na místo zvané Na vyhlídce.
A jak vidíte je zde opravdu vyhlídka na další hřebeny Brd. Navíc se odtud dá
pěšky dojít do Staré Hutě k domu Karla Čapka Strž.




Jeskyni, která je na mapách jsme nějak nemohli najít. Sráz byl dost příkrý a
nebylo moc vidět ani z horní ani z dolní cesty kde by mohla být. Až mne v jednom
místě připadlo něco trochu jiného a tak jsem se po břidlicovém štěrku
vyškrabala nahoru a ejhle! ona tam vážně byla!! Byl v ní dost solidní borčus,
který svědčil o tom že tu asi chvíli pobývali bezdomovci. Na oficiálních
stránkách zámku se o ní píše jako o "skalním přístřešku". Tak když přístřešek ....
Já nafotila jen oba východy, protože bez stativu byly fotky zevnitř mázlé
a navíc ten bordel ......




Ó jak já jim záviděla ....


Najdete zde i partie skalní, ostatně břidlice je zde všude doma, i u těchto skal byla
nějaká sluj ale tam už jsem se nešplhala, protože byla ještě hůř přístupná
než ta první jeskyně.



Anglický park jsme tedy se synem prošli opravdu křížem krážem. Ještě se zde skrývají dva
prameny, bohužel oba byly vyschlé a jeden spadlý most přes který jsme se museli dostat
na druhou stranu pokud jsme se nechtěli vracet kus zpět k jinému. Přelezli a došli opět
druhou částí k východu. A pak hurá do francouzské zahrady. Ovšem to jsme si naběhli!
Bylo totiž 8.8. a na zámku se konala jedna svatba za druhou. Jak na běžícím pásu. Takže
se po parku potloukaly skupinky svbatebčanů, fotografů fotících právě oddané páry a
tak tu moc klidu nebylo. Na chvíli jsme si sedli u velké fontány a poslouchali o historii
zahrady a pár kytarových skladeb a já jen lačně koukala po nádherně čisté vodě ve
fontáně a potlačovala obrovskou chuť se zout a vlézt do té fontány. Jen neustálý tok
svatebčanů mi v tom tedy zabránil.....

Tohle je tedy moje? Něco takového jakoby říkalo nevěstino gesto


Tohle překvapení na mne čekalo když jsme došli k terase třetí úrovně zahrady.
Nově udělaná výsadba. Tedy spíš nově vytrhaná výsadba.




Když jsem ve fotkách hledala jak to vypadalo před tím, zjistila jsem že takový záběr
žádný nemám! Tak alespoň trochu jiný pro představu co všechno zmizelo. Musím říct že
ta nová varianta je o dost hezčí .... A až dorostou zase ty nově vysázené buxusy ....


Celá procházka nám trvala asi tři a půl hodiny, jen bohužel ani jeden jsme si nespustili pedometr
ani zaznamenávač trasy abychom si určili přesný počet nachozených kilometrů a trasu ....