pátek 30. prosince 2016

Za sluníčka posledních dní .....



Dalo by se říct, že moje nechuť k čemukoliv a to počínaje
ranním vykopáním se z tepla postele je už dlouhotrvající. Jediné co
mne trochu bavilo bylo v poslední době háčkování menších, ale i větších
andělíčků, na které mám návod stažený nejmíň dva roky. Jelikož poslední
předvánoční tvoření ozdob a jiných věcí za uplynulé tři nebo čtyři roky
skončilo, ale ruční práce mi chyběly, tak jsem si musela najít něco jiného.
Dnes ale andělíčky ještě neuvidíte, nemám je ještě všechny hotové a ani nafocené.
Ale určitě se s nimi brzy pochlubím.

Takže ona nechuť se nakonec projevila i v tom, že jsem ani nebrala foťák
do ruky a tak krom posledních uveřejněných fotek ze zkoušky nového
přídavku na objektiv, leží na poličce. Jenže od předvčera tu jsou krásné slunečné dny
a tak mne sluníčko vytáhlo na procházky. Jednu s Bobešem a druhou s ním i s dědulkou
Bačím. Bylo to po dlouhé době, na jednu zadní nožku už hůře našlapuje
a nemá v ní moc sílu. A tak na dlouhé procházky už nemůže a je tedy povětšinou
jen na zahradě. Ale pokaždé když připravuju Bobeše kouká na mne velmi vyčítavě
tak jsem to s ním včera zkusila. Šli jsme po rovině a pomalu, jelikož už je i hluchý
a mám podezření že ani očička mu už neslouží tak jak by měla, tak na vodítku.
Měla jsem sice v úmyslu s ním dojít až na přehradu a zpět, jenže po půlce už začal
dost těžce funět, raději jsem to obrátila, i když se mu moc nechtělo, a šla zpátky.
Ale mají slíbeno, že poud bude v neděli ještě hezky tak zas půjdeme.

Jít se dvěma psy, z toho s jedním na vodítku a po druhém stále házet okem
co tropí a při tom ještě fotit není úplně správná konstelace, tak je i fotek
poskrovnu. Ve středu jsem se stavila podívat na nový betlém který mají
v restauraci nad přehradou. Každý rok měli velké jesličky ze slaměných figur,
ale letos přišla změna. Na kryté terase je menší, dřevěný betlém, zřejmě práce někoho
z chatařů kteří rádi pracují se dřevem.


Po cestě takhle krásně vysvitlo sluníčko, ale víc se schovávalo.


A teď už nové jesličky .....




A když jsme se vraceli, domů, vyfotila jsem ještě tenhle krásně šťavnatě zelený
mech s kapičkami vody. Víc už jsem nestihla, protože v tom mrazíku se mi
dost rychle vybila baterka, která už moc nabitá nebyla....


Ve čtvrtek už jsem vyrazila s baterkou plně nabitou a s oběma
psími lumpy. Občas jsem musela trochu přišlápnout k zemi dálkové ovládání
na Baka, takže jsem vybírala co fotit.....

Oblíbený úsek potoka


Sluníčko sice svítilo seč mohlo, nicméně i na fotce je vidět jak byl
jeho svit chladný


Jeden z posledních "pohledných" šípků





A ještě jednou sluníčko. Nemělo ani sílu rozehřát jinovatku na keřích. Přitom jsme
vyrazili kolem poledne


Ostatně ta ani nerozmrzla tam kam svítilo jen trochu



Jediný list který uvíznul v dlouhém plotě okolo tenisových kurtů.
Pozdrav pro Majora Plota ve dvou vyhotoveních Mrkající



Tolik z posledních dnů týdne i roku. Zítra na focení čas nebude, jdeme na návštěvu k dceři
a v následujících dnech nového roku se budu těšit z posledních dní kdy bude syn
doma, protože se po bolestivém rozchodu rozhodl překopat svůj život a pronajal
si ve městě malý jednopokojový byt a zkusí se postavit úplně na svoje nohy.
Neříkám že mám radost, bojím se o něj, protože vím, že není pořád v dobrém psychickém
stavu a tak se dá velmi lehce sklouznout do nějaké závislosti, obzvlášť když bude sám.
Takže nevím co všechno mi ten nový rok chystá, ale zatím to vypadá že určitě všechno jiné
než klid.

úterý 27. prosince 2016

Už je to tu zas .... KVĚTEN



Jedním z nejkrásnějších měsíců je květen. Alespoň pro mne určitě.
Ta šťavnatost zeleně která je na svém vrcholu, květy azalek, rododendronů, šeříků
a ještě kvetoucích jarních cibulovin tvoří barevné celky které hýří
a štědře ještě rozdávají své barvy kolem dokola. A pak vůně. Ta nádherná směsice
vůní všeho kvetoucího, čerstvých listů a první posekané trávy, vody která
se definitivně osvobodila od zimy a svítí do ní sluníčko, ta už se během roku
víckrát neopakuje ..... to všechno je pro mne květen.







pondělí 26. prosince 2016

Začínáme hlasovat naposledy ......




Dnešní hlasování je jak posledním v tomto
druhém ročníku Sakrálních staveb, ale zřejmě i posledním vůbec.
Tenhle projekt na chvíli půjde k ledu, možná se ještě někdy vrátí a možná
už ne. Svou určitou specifičností asi není pro všechny a to se i v posledních
kolech ukazovalo v minimálním počtu příspěvků. A tak
je prostě čas to odpískat. Dva roky jsou myslím i tak dost .....
Ostatně své o tom ví jeho původní zakladatelka Daniela od
které jsem ho vlastně převzala, protože jsem měla za prvé, nafoceno dost
kostelů a za druhé mi totiž připadal hodně zajímavý na to, aby úplně zmizel.

A teď co se objevilo v tom posledním kole a z čeho se bude vybírat?

(VendyW)

(SignoraA)

(Frypat)




sobota 24. prosince 2016

Sněhově ledové ......



Ještě chvíli jsem si je chtěla syslit v archívu,
jenže tak nějak mi na dnešní den přišly takové skoro slavnostní
a tak vám posílám takový malý štědrovečerní pozdrav a přání všeho dobrého ...















čtvrtek 22. prosince 2016

Hrátky se světýlky .....


Na první adventní víkend se zadařilo
a napadl sníh. Letos jsem poprvé ozdobila túji
která už dorostla do takvé velikosti, že unese i trochu těžší
svítící hadice které normálně dávám jen na stromy s pevnými
větvemi. Jenže na nich to není zas tak úplně hezké.
Navíc jsem měa od loňska i venkovní světýlka která vyfasoval
synátor od kamaráda když uklízeli obchod a které nikdo nepoužil.
Jsou takové dost retro, žádné led ale klasické žárovky s klipsnami
které se na větvičky přicvakávají. Jen uzpůsobené venkovnímu
provozu. Těšila jsem se jak nacvakám právě na tu túji.
Akorát jsem na ně samozřejmě napoprvé zapomněla, takže jsem
je ještě druhý den hned přidala k už nazdobenému stromečku ....
No a nedalo mi to a trochu jsem si se světýlky pohrála.

Poprvé za celých dvacetpět let co tu bydlíme, mám ozdobený
vlastní jehličnan. Před tím jsme občas koupili na terasu nebo do zahrady
nějaké koště a ozdobili ho, pak jsem zdobila starou umělinu od maminy
Ono totiž když jsme se nastěhovali tady na zahradě nebyl ani jeden jehličnan.
Jen samé ovocné stromy. Takže jsem je teprve musela postupně dosazovat
jak se ty staré ovocné stromy likvidovali.








středa 21. prosince 2016

Loučí se sluníčko a loučím se s Dolním Rakouskem ....




Stejně jako se sluníčko ukládá ke spánku
a loučí se s námi den, já se dnešním článkem loučím s Dolním Rakouskem.
Byl to výlet krásný, počasí mi už podruhé neskutečně přálo a poznala
jsem zas krásná místa i zajímavou tradici a zajímavý a památkami
oplývající region Wachau.

A když bych měla udělat nějaké shrnutí toho co mne zaujalo, tak to
bude určitě to, že Rakousko je hodně zelené, nejen přírodou ale hlavně myšlením.
Najdete zde spousty solárních panelů, ale nikdy ne ve volné krajině, nýbrž jen
a jen na střechách. Ať už rodinných domů, průmyslových objektů, či střechách
těch pár paneláků které každé město i tady prostě má. Prostě kde je vhodná střecha,
tam jsou panely. Kde nejsou panely jsou větrníky a kde nejsou větrníky, jsou vodní
elektrárny. Jediná atomová elektrárna která v Rakousku stojí nikdy nebyla
spuštěná.

Rakouští obyvatelé evidentně milují výhledy. Protože jinak by nebyly jejich
rodinné domy z jedné třetiny prosklené. Ovšem já se tedy vůbec nedivím. Na takové
krásné výhledy je prostě potřeba vidět. A když už mám dům starší, tak si prostě
před nějakou jeho stěnu přistavím patrovou zimní zahradu. A když ani tohle nejde, tak
si alespoň osadím dva pokoje velikánskými okny. Přece na ten hrad, zámek, kostel, klášter
zříceninu či vinice před domem nebudu koukat nějakým malým oknem!

Rakušané jsou také národem dobrovolných hasičů. Každé město a městečko
musí mít svůj sbor a můžete si být jistí tím, že hasičárna
bude tím nejhezčím a nejudržovanějším objektem.







Tady je právě jeden přímo ukázkový případ toho prosklení a nádherných výhledů.
Jedná se sice o vinařství, ale tímto způsobem jsou stavěny i nové rodinné domy. Za pozornost
tady stojí i to, jak je řešené zastínění či určitá míra soukromí Mrkající. Ve většině případů
je ale řešené předokenními žaluziemi.


úterý 20. prosince 2016

Už je to tu zas ..... DUBEN




Čtvrtý týden nám nabízí čtvrtý měsíc roku.
Rozmarný co do počasí, ale okouzlující příslibem doby, kdy
se začne jaro probouzet plné krásy, kdy všechno opřekot bují a ukazuje
svou plně jarní tvář. Když svítí sluníčko, už se na něm parádně
ohřejeme ale občas ještě se stane, že zima odmítne kapitulovat
a občas se jí zachce ukázat že pořád ještě by i mohla trochu všem zavařit.....