...... vypadá zámecká magnólie když je v plném květu.
Jak já byla ráda, že se mi podařilo se dostat na místo právě v téhle době.
A tak v neděli, když jel manžel nakupovat, jela jsem s ním. Na zámku probíhala
velikonoční veselice a tak jsem nejdřív byla dost naštvaná, že mi bude v záběrech
courat spousty lidí, jenže naštěstí se všichni hnali za komercí a jídlem
a do parku zašlo jen pár jedinců. A patřil park většinou jen mě......
Jak víte, magnólie miluju a jak mne k sobě některá přitáhne, nemůžu
se od ní odtrhnout. A když je navíc v tak krásném místě jako tato, jsem
za chvíli v naprostém rauši a sosám tu nádheru jak včely nektar.
A i když byla sakra zima, a při focení mi docela pěkně a nejarně mrzly prsty
stsejně jsem zas a zas hledala další místa pro co nejlepší záběr
ať už zdálky, nebo zblízka, přehazovala objektivy a kochala se a kochala.
No a tak se pojďte kochat se mnou .....
Člověk by si nejraději do té růžové nádhery lehl, a rochnil se a rochnil.
Připadá mi to, jak moře růžové pěny ....
Abych vás nepřesladila, ještě něco nechám na zítra. Zjistla jsem, že oproti prvnímu
focení téhle krásky, jsem se tentokrát držela docela zkrátka 
