.... že je poslední. Ale nakonec se ukázalo, že
mne čeká ještě jeden. Ale mezitím jsem se zatoulala pár dní před koncem října do Vídně. Byla jsem tu už na adventním výletu, a tak jsem si říkala že by se hodil třeba i takový podzimní. Byť název byl Vídeň v barvách podzimu, byla to spíš Vídeň pozdně letní, protože sluníčko svítilo a hřálo ostošest. Co už nebylo tak příjemné bylo ranní vstávání ve čtvrt na tři. Nějak jsem nechápala proč, když vlastně jsme byly předposlední zastávka a pak už jen Hurá Vávro na Vídeň. Vysvětlení se nám dostalo od paní průvodkyně. Nejen že se musela ve Svitavách udělat přestávka řidičů kteří byli na cestě už od půlnoci, ale vzhledem k tomu, že byla zamluvená prohlídka v Schönbrunnu od devíti hodin tak prostě raději volili o něco dřívější odjezd. A nakonec se i vyplatil protože už za Hradcem Králové se dostali do kolony za bouračkou. Navíc pokud v Rakousku nejste v devět na značkách, máte smůlu a i když máte prohlídku rezervovanou tak vás při zpoždění už nevezmou. My dorazili na místo o půl deváté, takže jsme měli možnost se na půl hodiny ještě projít do parku. I když jen v jeho dolní partii, dojít až ke Glorietu by znamenalo sprint nahoru do kopce a zase dolů. Nějak mi to zas tak moc nevadilo protože u něj jsem byla při minulé návštěvě.
Bohužel ukázat vám pokoje nemohu protože nyní je zde zákaz focení. Dřív tedy nebýval, ale co naplat ....
