neděle 29. dubna 2018

Bledulkové hrátky ....



.... opět si zavzpomínáme (Simi, nelekej se, nezaspalas) na další bílé jarní krásky
a to na bledulky. Letos jsem se opět nevypravila do zdejší rezervace kde kvetou,
ale na příští rok už máme s dcerou domluveno, že tam zajedeme i s Bobulí a na nějakém
vhodném místě se pokusím o nějaké dětské portréty. Ale úplně bez bledulí jsem nezůstala,
nafotila jsem si zas ty svoje na zahradě. I když vlastně už taky za pět minut dvanáct
protože na sluných místech už byly odkvetlé, ale ty pod lískami, ve stínu, se ještě statečně
držely. Poučená z předchozích nezdarů zvolila jsem k focení až podvečerní sluníčko
aby na bílých květech nebylo moc přepalů. Ale
stejně se u některých nezadařilo ...








pátek 27. dubna 2018

Sněženkování .....



.... dnešním článkem začíná dlouhá série květinových fotografií. Tím, že jsem se teď moc
nikam dál od domu nedostávala, obíhala jsem zahradu a fotila to, co mi zrovna kvetlo nebo
se chystalo kvést. Naštěstí ale toho bylo docela dost a tak si užijete
květů až nad hlavu. Možná že na konci už na žádnou
kytku nebude chtít ani vidět Mrkající ....


Jelikož je chata dost ve stínu, čekalo na mne ještě překvapivě hodně květů sněženek.
Zatímco tady už byly dávno odkvetlé, na chatě byly teprve v plném květu, z čehož
jsem měla docela radost ...
Tenhle trs byl focený ještě v Praze, když jsem tam byla koncem března


Ale tyhle už jsou echt brdské






Tahle mi udělala ohromnou radost. Po plnokvětých toužím už hodně dlouho, ale nějak jsem je
ani ve školkách ani v květinářství nenašla. Jedna jediná, která rostla na skalce. Dneska už e
pěkně u mne doma a snad bude dělat příští rok parádu Matyldičce na hrůbku





čtvrtek 26. dubna 2018

Přesun ...



... na chatu se konal poslední březnový den. Po téměř čtyřměsíční nepřítomnosti
jsem si nebyla jistá, co mne kde čeká. Jestli zas někde nějaký strom při návalu
mokrého sněhu nepovolil, ale i jestli se do chaty nedostali nějací nezvaní návštěvníci.
Naštěstí až na dílo v chatě neplatících nájem myší, bylo všechno v pořádku. Se
zahradou taky nebylo zrovna potřeba nic dělat, což ovšem už v tuhle dobu nebude pravda,
a návštěva tam je zatím ve hvězdách, byť jsou před námi dva prodloužené víkendy.
Bohužel moje pracovní smlouva mi nedovoluje vzít si dovolenou a milý
pan šéf nám ještě navíc naordinoval v pondělí nástup do práce v šest ráno, a byť osazentstvo
kuchyně čítá pět lidí, sanitaci budeme dělat jen my dvě, které máme na starost večeře.
Takže budem šůrovat a šůrovat a ve středu večer přijdeme do stejného bordelu, jaký
byl před tím. Tak takhle jsem si rozhodně svou práci nepředstavovala, jenže bohužel
musím držet ústa a krok protože je to jediné co se mi podařilo za devět let vůbec
najít. Ale zpátky na Brdy. Když jsem vyvětrala, zatopila a uklidila, vyrazila jsem
na krátkou procházku do lesa. A jak už se mi tak v poslední době
stalo docela pravidlem, neušla jsem ani moc daleko
a začalo pršet. Naštěstí jen drobný déšť, žádný
slejvák, ale stejně jsem se musela vrátit .





A i když se zanedlouho po mém návratu opět vyjasnilo a svítilo sluníčko až do večera,
nikam už jsem znovu nešla. Druhý den, na Velikonoční pondělí jsem si říkala, udělám
si opravdu lenošný den. Projevila se totiž najednou fyzická i psychická únava z předešlého
velmi hektického týdne a venku taky nebylo nic moc počasí a tak jsem zcela na hulváta vylezla
z postele jen proto, abych si udělala ráno kafe a snídani, odskočila si, a udělala si kafe polední.
Kolem jedné hodiny se sluníčko rozhodlo pro definitivní návrat na oblohu a já si řekla, že
taková procházka na Mníšek spojená s dobrým dortíkem v cukrárně by bylo důstojné zakončení
pobytu. A tak jsem se vydala natěšená a s velkou chutí na něco dobrého. Jenže ve městě mne čekalo
nemilé překvapení. To že na svátky jsou zavřené velké obchody už jsem si zvykla, ale co jsem nečekala
bylo to, že budou ve městě zavřené VŠECHNY obchody a krom jedné i ostatní restaurace.
Dokonce i zámek, kam jsem si konečně chtěla zajít na prohlídku. Prostě totálně mrtvé
město, na náměstí jen čtyři lidi a já a to bylo vše. Po chvíli se ukázala ještě skupinka
stejně nemile překvapených lidí, kteří se rozhodli udělat si v krásné odpoledne příjemný
výlet spojený s posezením u vína, jenž jaksi nebylo kde. Nedalo se nic dělat
a tak jsem se otočila na patě a šla zpátky. Jediné další dveře
které byly otevřené patřili kostelu a tak jsem se
do něj zašla podívat. A opět jsem narazila
na to, že jen ty venkovní. Jinak
zavřeno ...



Náhrobek hraběte Josefa Unwerta, jehož otec Václav Josef z Unwertu se stal v roce 1743 novým
majitelem mníšeckého panství po Serváci Engelovi z Engelflussu. Autorem náhrobku je sochař
Václav Prachner a znázorňuje posmrtné setkání hraběte Josefa, jeho bratra Jana s manželkou Marií Annou
s rodiči, Václavem Josefem Unvertem a matkou Marií Teresií.


Hlavní oltář kde je uprostřed sv. Václav klečící před Palladiem země České a po stranách jsou sochy sv. Prokopa, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a ještě jednou sv. Václava.



Průhled na strop boční kapličky vedle vchodu


Díky neolistěným stromům trochu více viditelný klášter Na Skalce a kaple sv. Maří Magdalény


Zámek v pozadí s areálem Skalka


A ještě ohlédnutí při cestě zpět



Po návratu jsem si pobalila věci, umyla nádobí a připravila všechno na odjezd
domům abych ráno neměla hoňku a všechno v klidu zvládla, případně na nic nezapomněla...

středa 25. dubna 2018

Smutek ....




Smutno mi je tak, jak jen může být
když chtěla bych, ale s tebou nemohu být.
Jak tělo bez duše chodím dnem,
a stále bych za tebou letět chtěla jen....

Mé srdce letí tvému vstříc a nevěříc,
že na něj narazí...stále čeká na zázrak.
Volám tě do sna, volám tě do tmy,
přijď lásko ke mě, pusté jsou mé dny.

Nevím co jím, nevím co piji, co dělám,
jak žiji...jen smutek je můj druh...
Já s tebou tak moc chtěla bych být.
Těch chvil pár, jen stačilo rozdmýchat žár,
který neuhašen stále pálí....

Stravuje duši mou, stravuje srdce mé,
pálí vše co kolem je. Nespálí však smutek

ten trvá dál, to jen osud si zase se mnou divně hrál.

úterý 24. dubna 2018

Jarní kvetení ....




.... v Praze nebylo jen o těch mandloních. Už jsem zmínila, že jsem se na Újezdě cestou k lanovce
zašla podívat na sakury, které jsem už kvetoucí sporadickými květy, fotila v lednu. Zajímalo
mne, jestli tedy pokvetou i v dobu, kdy už čas na květy pomalu nastává. Docela mne překvapilo,
že v tom lednu měl strom víc květů než poslední březnový den! Pro tůristy jsem tam
asi vypadala jak exot, když jsem soustředěně fotila na stromě něco, co
skoro nebylo vidět....




Těchto keřů jsem si na Petříně všimla už v minulosti, kvetly hodně brzy ale nevěděla jsem
co by to mohlo bát zač. Vilín určitě ne, ten jsem zavrhla hned, má úplně jiné květy, ale
pak jsem něco hledala na gůglovi a tam na mne v jednom zahradnictví
vykoukl. A ejhle! on to dřín ...



Ani na chatě jsem s květinkami nezahálela. Přeci jen díky vysokým stromům okolo ní je tam víc stínu
a tím pádem i chladněji, takže narozdíl od zahrady tady, tam ještě kvetly sněženky
(ty budou mít svůj fotočlánek) a jaterníky podléšky
se teprve klubaly ze země ...


A na Mníšku samotném jsem za plotem narazila na krásně kvetoucí kalinu vonnou ...


.... nebo v trávě na náměstí na těchto pár ještě kvetoucích krokusů ...



... a u domu kde na mne tak soustředěně čumákovala ta černobílá kočina kvetly ladoničky ?


neděle 22. dubna 2018

Pražská panorama ...



Z různých míst Petřína jsem fotila výhledy na Prahu. Je pravdou že je odtud povětšinou
vidět hlavně na Pankrác a jeho minimrakodrapy. Ale i pohledy na jiné části se najdou.
Bohužel 360°pohled na Prahu je možný jen z rozhledny. Šla bych se zas podívat, ale ty
šílený fronty mě vždycky odradí. No uvidím, možná že si jí zkusím
při nějaké příležitosti vystát. Tak vás dneska zvu na pár:
" Táto, to sou panoramata, co? "




Všem těmto výškovým budovám dominuje V - tower. Měla to být odpověď na brněnský AZ - tower
ale památkáři jeho výšku stopli na stejnou jako mají ostatní budovy a tak Brnu zůstal
primát nejvyšší budovy. Ale měla jsem možnost vidět v nabídce realitní kanceláře
byty v něm, a musím říct mít ty prachy ..... ach jo.


Další zajímavou stavbou je na Pankráci rezidence Kavčí hory. Další zajímavý bytový komplex.
Dům s dírou uprostřed. Omluvte nekvalitu fotky, je to dost velký výřez. Velká budova nad Vltavou je
Podolská vodárna


A takhle je máme pěkně po kupě


Dvě věže na třikrát .... kostel sv. Gabriela v Holečkově ulici, Vyšehrad
a moderní věže výškových budov.



Posun na druhou stranu a pohled na Emauzy a Karlov


A co by bylo panorama Prahy bez Hradčan? Takový pohled se naskytne od dolní stanice lanovky ...


.... anebo z kopce nad Lobkovickou zahradou ...


Kostel Panny Marie Vítězné ( U pražského jezulátka) a v dálce Týnský chrám


V dálce Žižkovská televizní věž a věže kostela sv. Ludmily na náměstí Míru



Bylo parádně vidět a tak tady je pohled na část Smíchova, a na moje bývalé bydliště, sídliště
Nové Butovice a Lužiny. A v dálce Cukrák


A ještě jednou Pankrác ....


Že někdy se hodí mobil dokonce víc než foťák, zvlášť když nemáte hodně široký objektiv ...



Tady bych ráda poprosila Pražáky mezi blogery o určení dvou budov v pozadí. Tu jednu znám z televizního
seriálu Polda (ta kostkovaná) ale kde to je to si nedovedu určit. Tady je přesně vidět to co jsem říkala, že
ani Pražák nezná celou Prahu. Jinak uprostřed budova Národního muzea, nad ní kostel sv. Jiří na stejnojmenném
náměstí a je možné že by komín v pozadí patřil k Malešické teplárně? To mi aspoň tvrdí manžel ...


Fotek dnes trochu víc, ale potřebovala jsem už svůj pražský pobyt ukončit.
Příště už se přesuneme do prvního dubnového dne na Mníšek....