... na chatu se konal poslední březnový den. Po téměř čtyřměsíční nepřítomnosti
jsem si nebyla jistá, co mne kde čeká. Jestli zas někde nějaký strom při návalu
mokrého sněhu nepovolil, ale i jestli se do chaty nedostali nějací nezvaní návštěvníci.
Naštěstí až na dílo v chatě neplatících nájem myší, bylo všechno v pořádku. Se
zahradou taky nebylo zrovna potřeba nic dělat, což ovšem už v tuhle dobu nebude pravda,
a návštěva tam je zatím ve hvězdách, byť jsou před námi dva prodloužené víkendy.
Bohužel moje pracovní smlouva mi nedovoluje vzít si dovolenou a milý
pan šéf nám ještě navíc naordinoval v pondělí nástup do práce v šest ráno, a byť osazentstvo
kuchyně čítá pět lidí, sanitaci budeme dělat jen my dvě, které máme na starost večeře.
Takže budem šůrovat a šůrovat a ve středu večer přijdeme do stejného bordelu, jaký
byl před tím. Tak takhle jsem si rozhodně svou práci nepředstavovala, jenže bohužel
musím držet ústa a krok protože je to jediné co se mi podařilo za devět let vůbec
najít. Ale zpátky na Brdy. Když jsem vyvětrala, zatopila a uklidila, vyrazila jsem
na krátkou procházku do lesa. A jak už se mi tak v poslední době
stalo docela pravidlem, neušla jsem ani moc daleko
a začalo pršet. Naštěstí jen drobný déšť, žádný
slejvák, ale stejně jsem se musela vrátit .
A i když se zanedlouho po mém návratu opět vyjasnilo a svítilo sluníčko až do večera,
nikam už jsem znovu nešla. Druhý den, na Velikonoční pondělí jsem si říkala, udělám
si opravdu lenošný den. Projevila se totiž najednou fyzická i psychická únava z předešlého
velmi hektického týdne a venku taky nebylo nic moc počasí a tak jsem zcela na hulváta vylezla
z postele jen proto, abych si udělala ráno kafe a snídani, odskočila si, a udělala si kafe polední.
Kolem jedné hodiny se sluníčko rozhodlo pro definitivní návrat na oblohu a já si řekla, že
taková procházka na Mníšek spojená s dobrým dortíkem v cukrárně by bylo důstojné zakončení
pobytu. A tak jsem se vydala natěšená a s velkou chutí na něco dobrého. Jenže ve městě mne čekalo
nemilé překvapení. To že na svátky jsou zavřené velké obchody už jsem si zvykla, ale co jsem nečekala
bylo to, že budou ve městě zavřené VŠECHNY obchody a krom jedné i ostatní restaurace.
Dokonce i zámek, kam jsem si konečně chtěla zajít na prohlídku. Prostě totálně mrtvé
město, na náměstí jen čtyři lidi a já a to bylo vše. Po chvíli se ukázala ještě skupinka
stejně nemile překvapených lidí, kteří se rozhodli udělat si v krásné odpoledne příjemný
výlet spojený s posezením u vína, jenž jaksi nebylo kde. Nedalo se nic dělat
a tak jsem se otočila na patě a šla zpátky. Jediné další dveře
které byly otevřené patřili kostelu a tak jsem se
do něj zašla podívat. A opět jsem narazila
na to, že jen ty venkovní. Jinak
zavřeno ...
Náhrobek hraběte Josefa Unwerta, jehož otec Václav Josef z Unwertu se stal v roce 1743 novým
majitelem mníšeckého panství po Serváci Engelovi z Engelflussu. Autorem náhrobku je sochař
Václav Prachner a znázorňuje posmrtné setkání hraběte Josefa, jeho bratra Jana s manželkou Marií Annou
s rodiči, Václavem Josefem Unvertem a matkou Marií Teresií.
Hlavní oltář kde je uprostřed sv. Václav klečící před Palladiem země České a po stranách jsou sochy sv. Prokopa, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a ještě jednou sv. Václava.
Průhled na strop boční kapličky vedle vchodu
Díky neolistěným stromům trochu více viditelný klášter Na Skalce a kaple sv. Maří Magdalény
Zámek v pozadí s areálem Skalka
A ještě ohlédnutí při cestě zpět
Po návratu jsem si pobalila věci, umyla nádobí a připravila všechno na odjezd
domům abych ráno neměla hoňku a všechno v klidu zvládla, případně na nic nezapomněla...
Dneska by ta návětěva byla veselejší, když už jvetou stromy, ale i tak sis procházku užila. S prací je to opravdu všude zlé. Jak jsem ráda, že už jsem v důchodu. Sice je člověk pomalejší, ale je to fajn, když nemusím nic řešit a jsem svým vlastním pánem. No ještě mi vlastně poroučí syn, ale toho snadno pošlu někam. Vidíš, chatu bych mohla tké uklidit, alespoń umýt okna a podlahy. No však nyní se ještě nesklízí, tak se do toho někdy dám.
OdpovědětVymazat[1]: Ono by bylo všechno jednodušší kdybych měla vedle sebe člověka, který by mi byl oporou a pomocníkem. To nemám a tak jsem na všechno sama. Na radosti ale hlavně na smutky. Na ty jsem opravdu jen já, a můžu si výt a skučet jen v sobě...
OdpovědětVymazatObrázky z Mníšku jsou moc pěkné zejména se mi líbí interiér kostela. Když jsme tam byli, byl zavřený úplně. Ovšem cukrárna na náměstí otevřená byla, takže jsme se tu odměnili.
OdpovědětVymazat[3]: Jak si uvědomuju, tak ten kostel je většinou otevřený jen o svátcích a v neděli na mši. Jinak je taky zavřený. Na takový "komfort" si budu muset ještě nějaký čas počkat, a jelikož nemám žádné iluze o výši důchodu (pokud vůbec mi nějaký přiznají) počítám, že jestli budu chtít nějak vyžít tak stejně budu muset někde pracovat. Dřív mi alespoň pomáhal se zahradou syn, jenže ten zmizel do Třebové a navíc má holčinu od Jablonného, jezdí za ní každý víkend a vypadá to tak, že se nakonec možná uhnízdí tam, takže ani občasná pomoc od něj už nebude. A co můžu čekat od muže už vím moc dobře. Nic ....
OdpovědětVymazatZnáte? Kdo je venku chce dovnitř, kdo je uvnitř chce ven? Samotnému je smutno, někdy je to ale o nervy s tím druhým. Co znám ty samotné, nějak si zvykli, ale to je asi dáno věkem. Mladší jsou raději v páru.
OdpovědětVymazat[5]: Já ale nechci ven. Já bych jen byla ráda, kdyby si manžel uvědomil, že nemůžu být na všechno sama a že by hlavně měl začít řešit vážné problémy, a ne před tím strkat hlavu do písku a říkat si, že když se problém neřeší, neexistuje. Já začínám asi být v tomhle po babičce a víc se mi začíná líbit být sama. Než neustále s něčím bojovat když to je boj s větrnými mlýny.
OdpovědětVymazatVykukující kostelík nemá chybu .
OdpovědětVymazat[7]: Já jsem nikdy chatu nechtěla. Dokud byli kluci menší, jezdívali jsme k babičce o dovolené nebo někdy i na podnikovou chatu, v jarních prázdninách a pro mne by to byla druhá domácnost. Navíc bez auta něco tahat a pod. Tady je docela blízko les, řeka, rybník, chodili jsme do přírody, jezdili na kolech, prostě sem kdysi jezdívali na Bušínov (12 km od nás) i Pražáci-tradovalo se to.
OdpovědětVymazatJak se ta příroda za pár týdnů naladila do úplně jiných tónů, radostnějších
OdpovědětVymazat[9]: Na odpočinek není čas Všechno je tak překotné, že než se naděješ už zase máš vysokou trávu a sekáš, pak přijdeš konečně na místo kam chceš něco zasadit,takže musíš natahovat textílii, zasázet a zasypat mulčem, nasázet vyryté přerostlé trávy a taky pro ně musíš vymyslet místo, mezitím zjistíš že musíš před zprovozněním altánku ořezat a polikvidovat větve z jabloně a stále přemýšlíš kam zasadíš magnólii.... a najednou koukáš že je půl čtvrté a ty se musíš chystat do práce... a to všechno za dohledu absolutně nepoužitelného manžela.
OdpovědětVymazat[8]: Já bych řekla, že mít chatu nebo chalupu byla hlavně doména Pražáků. Já celé dětství jezdila na chalupu za Chrudim
OdpovědětVymazat[7]: Netušila jsem, když jsme se rozžehnali s Prahou, že ještě někdy nějakou takovou věc budu vlastnit. Dnes je to poslední moje pouto s ní, až odejde mamina, už nebude žádné jiné hmatatelné....
OdpovědětVymazatPráce sice na zabití, ale přece jen zaručuje stabilní příjem. Vyrovnáš to právě tímhle - zahrada, focení, čerstvý vzduch a tvoji mufánci. Tedy dandíci.
OdpovědětVymazat[13]: Sázela si dobře, ale ony ty cibule nebyly z největších a potřebují dopěstovat. příští rok už by to mělo být lepší.Ony si rok co rok tvoří dceřinné cibule, takže tam kam jsi zasadila jednu za dva roky budeš mít třeba čtyři. Jinak jsem totálně grogy. Ještě jsem se nějak nevzpamatovala. Opravdu od těch šesti do jedné jsem se zastavila asi jen na dvacet minut. A to jen vždycky po pár minutách.
OdpovědětVymazatTo soušoší je velmi povedené. Krásné ztvárnění.
OdpovědětVymazat[15]: Římská móda měla něco do sebe, i když tedy mi moc piliny neberou, proč se nechal český hrabě vysochat v římském stylu ....
OdpovědětVymazatKrásně nafocený kostel. Máš dobré světlo, nebo tvůj aparátek stíhá.Já když fotila v klášteře, už s tím Nikonem, tak byly fotky poměrně tmavé (ale fotila jsem bez blesku, nechtěla jsem moc upozorňovat).
OdpovědětVymazat[17]: No moc nechval, protože z deseti fotek, byly dobré jen tyhle, ostatní byly rozmazané až hrůza. Na Pustinu nedá dopustit dcera. Já jsem ráda, že stíhám aspoň zprávy a tu a tam nějaký seriál v telce. Takže ani není čas koukat na to co mám nebo bych mohla stáhnout.
OdpovědětVymazat