pondělí 15. července 2019

Den pro ....






.... děti se zvířátky. Tak se jmenovala akce, kterou jsem navštívila s dcerou, Bobulí a jejím tátou. Bylo to na poslední školní den, jako  příslib prázdnin. Jen tedy možná ten název je trochu zavádějící, nešlo o den pro děti které mají zvířátka, ale naopak. Pořádal ho litomyšlský svaz chovatelů a byl spojený s různými soutěžemi vědomostními i pohybovými. Když jsme dorazili zjistili jsme, že je tu vlastně spousta prcků ve věku Bobulky, a tak soutěžit za ní jsme museli všichni tři. Dcera nastoupila na jízdu s kolečkem, skákáním v pytli a hrabání sena, s Michalem pak  na válení balíku se senem, já na házení balónků na terč (Bobule shodila víc) a na hádání obilovin, a na šikovnostní disciplíny nastoupil Michal. A když den se zvířátky, tak se tu našla i nějaká ta zvířátka. A co bylo fajn, děti si je mohly pohladit, pochovat a prohlídnout. Nejvíc Bobuli zaujal ohromný kohout, a pak králíčci. Ze začátku to s ní šlo, zajímalo jí všechno, ale pak začala být čím dál tím protivnější, vzteklejší a zlobivější. Přičítali jsme to velkému teplu a cestě po sluníčku, a tak jsme se po krátkém osvěžení pivkem a klobáskou vydali na cestu domů. Jenže už doma, když jí dcera změřila teplotu se ukázalo, že to není tím teplem, ale že je tu nějaký problém. Navíc se jí ještě po těle začala objevovat vyrážka a dcera začala vyšilovat se spalničkami. No ve mě dost hrklo, ne ze strachu, že bych je dostala, v dětství jsem je absolvovala, ale to, že by kvůli mě museli všichni kdo se mnou přišli do styku do karantény, a to by bylo na odstavení celé fabriky! Naštěstí se tahle varianta nepotvrdila, ukázalo se , že šlo o nějaký druh virózy, ale pronásledovalo je to ještě i v prvních dnech dovolené ....