.... děti se zvířátky. Tak se jmenovala akce, kterou jsem navštívila s dcerou, Bobulí a jejím tátou. Bylo to na poslední školní den, jako příslib prázdnin. Jen tedy možná ten název je trochu zavádějící, nešlo o den pro děti které mají zvířátka, ale naopak. Pořádal ho litomyšlský svaz chovatelů a byl spojený s různými soutěžemi vědomostními i pohybovými. Když jsme dorazili zjistili jsme, že je tu vlastně spousta prcků ve věku Bobulky, a tak soutěžit za ní jsme museli všichni tři. Dcera nastoupila na jízdu s kolečkem, skákáním v pytli a hrabání sena, s Michalem pak na válení balíku se senem, já na házení balónků na terč (Bobule shodila víc) a na hádání obilovin, a na šikovnostní disciplíny nastoupil Michal. A když den se zvířátky, tak se tu našla i nějaká ta zvířátka. A co bylo fajn, děti si je mohly pohladit, pochovat a prohlídnout. Nejvíc Bobuli zaujal ohromný kohout, a pak králíčci. Ze začátku to s ní šlo, zajímalo jí všechno, ale pak začala být čím dál tím protivnější, vzteklejší a zlobivější. Přičítali jsme to velkému teplu a cestě po sluníčku, a tak jsme se po krátkém osvěžení pivkem a klobáskou vydali na cestu domů. Jenže už doma, když jí dcera změřila teplotu se ukázalo, že to není tím teplem, ale že je tu nějaký problém. Navíc se jí ještě po těle začala objevovat vyrážka a dcera začala vyšilovat se spalničkami. No ve mě dost hrklo, ne ze strachu, že bych je dostala, v dětství jsem je absolvovala, ale to, že by kvůli mě museli všichni kdo se mnou přišli do styku do karantény, a to by bylo na odstavení celé fabriky! Naštěstí se tahle varianta nepotvrdila, ukázalo se , že šlo o nějaký druh virózy, ale pronásledovalo je to ještě i v prvních dnech dovolené ....
Jak slepice jako takové fákt nemusím, hedvábničky jsou výjimka. Jsou celé plyšové a roztomilé a naučí se za vámi běhat jak pes. Měla jsem jednou možnost se s tímhle plemenem dostat na nějaký čas do styku, a to když jsme tady koupili kamarádovi do Prahy do chovu kohoutka. A je fakt, že opravdu byl strašně roztomilý. Až do doby, kdy jsme ho vezli majiteli. Zasmrděl nám neuvěřitelně za ty dvě a půl hodiny auto že jsme ho museli větrat celý víkend a stejně ještě hodně dlouho bylo v autě jeho přítomnost cítit
Asi nejpohlednějším plemenem mezi holuby je pávík. Může být v různých barevnostech ale nejznámější je asi sněhově bílý
A nesměl chybět ani koník poník pro svezení. I když tenhle byl pro Bobuli až moc velký
Tyhle chocholatý kachny mě hodně zaujaly a jala jsem se pátrat o jaké plemeno se jedná a našla jsem, že se jedná o kachnu selskou. Může, ale nemusí mít chocholku
Kohout Bobuli zaujal velmi. Ani se nedivím, já sama jsem byla překvapená jeho velikostí
Jezdit s kolečkem je Bobči oblíbená zábava, takže nebylo divu, že do téhle soutěže se vrhla velmi nadšeně
I skákání v pytli (tedy spíš nadnášení mámou) jí bavilo, chtěla si to ještě zopakovat
Všechny disciplíny jsme zvládli, a tak Bobča dostala svou první krásnou medaili a diplom. Jen jak už byla mrzoutská, nechtěla se s ní ani za nic vyfotit...
Užili jste si hezký den. Hedvábničky vidím poprvé, líbí se mi i kačenky s chocholkou. A koně fotím moc ráda. Pamatuji si jak loni na dětský den seděla naše vnučka poprvé na koni. Bylo jí tři a kousek. Jízda byla odměnou za absolvování různých disciplín, oba se do nich s vervou vrhli. Jen jízdu na koni vnuk, ač je starší, nechtěl absolvovat.
OdpovědětVymazatNa poslední fotce je vidět, že už Bobule nemá náladu na focení. Hlavně, že to nebyly ty spalničky.
Přeji hezký den. R.
Já je znala už hodně dlouho, dokonce ještě dřív než jsem se zas po čtvrtstoletí s tím kamarádem opět potkala a z něj pak vylezlo, že je chová a navíc že se honosí titulem nejlepší pěstitel hedvábniček pro kraj Praha. Bobča koníky může, ale ještě jsou pro ní moc velcí.Však jsem si sakra oddychla, že to byla jen viróza...
VymazatHezký den jste měli. Jako Růža vidím hedvábničky poprvé. Stále se člověk má čemu učit.
OdpovědětVymazatDisciplínu skákání v pytli si užily obě holky. Velká i malá :-).
Hezký den!
Hanka
Já na ně narazila v začátcích našeho hospodaření když jsme se odstěhovali na ves. A strašně se mi zalíbily, jenže se dávala přednost nosnicím a ozdobná drůbež byla dost na okraji zájmu. Dneska to už bývá v dosti případech obráceně...
VymazatTen kohout nemá chybu! :D
OdpovědětVymazatStory s Bobulí a horečkou mi něco připomíná, taky jsme několikrát tohle absolvovali, hlavně, že je v pořádku.
jestli myslíš to bílý chlupatý, to není kohout, ale když se dobře podíváš, tak z pod toho koukají malá kuřátka, čili je to slepička. Kohout který Bobuli uhranul bohužel vyfocený není....no on Michal holku uklidňoval ať neblázní, že s tím stejně nic nenadělá a k doktorovi na pohotovost můžou jet kdykoli....
VymazatÁ jó, teprve teď jsem si všimla! :D
VymazatJá chci taky VNUČKU...!
OdpovědětVymazatAle sem to asi píšu špatně, cooo...?! :-D
Milá zlatá, já ti jí nedám a opravdu se musíš obrátit na zcela jiné osoby :-D
VymazatVendy, krásně jste si to užili. Hezké fotky, ten poník je krásný. Poslední fotka ovšem hovoří za vše :-) Měj hezké dny.
OdpovědětVymazatKoník poník byl krásný a měl krásný postroj. I tobě hezký týden
VymazatNa podobné společné dny se stále hezky vzpomíná. Užili jste si ten den náramně.
OdpovědětVymazatJen škoda, že byla Bobule taková nevrlá. To by byla ještě větší sranda.
VymazatZaujímavý članok ! :)
OdpovědětVymazat