....se rozhodni. Rozhodla jsem se dnes podívat jaké je na bývalém domovském blogu téma týdne. A ejhle, ono téma jak stvořené pro minulé moje dny. Já, člověk někdy rozhodující se až zbrkle a intuitivně, jsem se nemohla rozhodnout v okamžiku kdy už se ukázal být Bobí lepší a muž v pořádku jestli se sebrat a odjet nebo ne. Stalo se mi něco, co se mi ještě nestalo. Připadala jsem si jak natahovaná žvýkačka, která se na jedné straně strašně těší a říká si co všechno ještě může stihnout, co by potřebovala stihnout a co by nutně měla stihnout a na druhé straně se mi nechtělo, dostavovalo se dokonce něco podobné strachu, při každém dni kdy jsem si říkala pojedu, jsem měla sevřený žaludek a hledala důvody proč to odsunout na další a pak na další a další den. A stejně jako se nedá žvýkačka natahovat do nekonečna a přetrhne se, i já se nakonec rozhodla definitivně nejet. Ale ono to nějak neskončilo. Každý den mám nějaký blok když sednu k počítači a mám něco napsat. Vím že bych chtěla, moc, ale najednou se zas dostaví ta známá nechuť. Sedím a civím na monitor, prohlížím fotky a nemůžu se rozhodnout které dát, koukám všude možně, drbu se v hlavě .... A co víc, stává se mi to častěji a častěji a to i u věcí které mne nesmírně bavily.... Pak si ale řeknu "Tak už se rozhodni" a já se rozhodnu a stvořím nějaký takový paskvil jako je tenhle článeček ....
A co vy, míváte také někdy pocit že vás rozhodování vycucává, že chcete a zároveň nechcete? Že už si říkáte Tak se rozhodni, ale nemáte na to rozhodnutí sílu? Napište mi ....
To tak někdy přijde.Baterky jsou vybité. Chce to nechat odplynout.Zase se objeví něco, co ten přístroj v člověku nabije a jede se dál. Co se asi tak stane, když nedáš teď hned něco sem na blog? Vůbec nic!
OdpovědětVymazatA když zase chuť přijde, tak my si tady s potěšením pomyslíme: a jééé, zase tady jsou ty krásné fotky! Paráda!
Pohodovou neděli!
Hanka
Já vím, že se vůbec nic nestane, ale já už to mám za těch devět let blogování tak zažité, je to můj ranní rituál, který když neprovedu, mám dojem že jsem někde něco prošvihla. Jenže zároveň to je asi už opravdu rutina a ta se časem přejí a nebaví. Už čtyři měsíce mi leží v pokoji rozšitá panenka, nejsme schopná se dokopat k tomu jí dodělat, stejně tak dlouho mám doma materiál na stojánky ke dvěma dalším, které potřebuju udělat abych je mohla nabídnout v jednom obchodě ve městě k prodeji. Každý den večer když usínám a na ty panenky se dívám, tak si říkám že musím ten stojánek udělat. Je to záležitost několika minut a já se k ní nemůžu rozhodnout.... potřebovala bych asi opravdu někam vypadnout a být bez stresu, dobít se. Jenže příležitost jsem prošvihla částečně i ne mojí vinou, a navíc s mým mužem a se psy to prostě nejde. Pořád si když jsem pryč říkám jestli jsou v pořádku, jestli zas něco neprovedl, jestli se nevrací k pití, prostě nemůžu být v klidu ale být s ním taky nejde.
VymazatAsi to chce opravdu ten odpočinek. Třeba jen na víkend, někam, kde bys byla jen sama. Pak třeba přijde nějaký impuls a chuť na psaní blogu nebo tvoření se vrátí.
OdpovědětVymazatMěj klidnou neděli. Růža
To bych strašně ráda, a chtěla. Jen nějak pořád to rozhodnutí se natahuje....
VymazatVendy, já myslím, že tohle potká občas každého z nás ta nerozhodnost, že se mu nechce ani do věcí, která má normálně rád. Chce to na chvíli asi vypnout. A ten článek vůbec není paskvil, jde z tebe, potřebovala si se vypsat, svěřit, mně se většinou po takovém vypovídání částečně uleví. To se zlepší, uvidíš.
OdpovědětVymazatMožná že po tomhle týdnu, kdy budu skoro pořád v práci se to konečně zlomí a ta správná chuť se zase dostaví....
VymazatVendy, nejseš v tom sama. Občas každý potřebuje dobít baterky a pak jde zase vše samo. Nic se nemá lámat přes koleno, prostě, když nejde nic psát, tak nic nepíšu. A pak toho mám tolik, že zase nevím, co dřív.
OdpovědětVymazatKlídek...
Přeji fajn dny. D.
Asi to tak bude, nechám to vyhnít ....
VymazatNěkdy to jde skoro samo a jindy je holt třeba se trochu nutit. Náhlá inspirace to vždycky nespasí :-).
OdpovědětVymazatPřésně....
VymazatJo tak tohle se mi stává často. Často jsem hned pro a okamžitě to zase zavrhnu...., pak toho lituju a opět uvažuju a mám rozervanou duši.
OdpovědětVymazatJo, jo... tak to mám taky
Vymazat