neděle 7. ledna 2018

Konečně ....



.... skončily ty letošní divné svátky. Tedy divné pro mne.
Nemusím je nějak moc už delší dobu, a s příchodem Bobule se opět budu muset
naučit vánoce nějak přežít v jejich úplné podobě. Tedy klasický stromeček, nadílka
a vše kolem. Jenže letos jsem se dokonce těšila na to, jak budu dělat venkovní výzdobu,
měla jsem vybrané téma, měla jsem materiál i barevnou představu, jenže
co jsem neměla byl čas. Vzhledem k tomu, že byla maminka hned na začátku
prosince hospitalizovaná začalo moje pendlování mezi Rybníkem a Prahou.
Běhání po úřadech a vyřizování různých příspěvků a změn, návštěvy v nemocnici
a jiné aktivity mi vždycky zabraly pět, šest anebo i deset dní, které mi pak samozřejmě
chyběly doma ve všech přípravách. A tak i původně dokonale vymyšlenou
výzdobu jsem dodělávala narychlo abych stihla alespoň dvě adventní neděle svítit.
Nemusím mít doma moc připomínek vánoc, ale co musím mít vždycky
jsou světýlka. V truhlících před okny, doma, na stromku venku
(i když ten jsem letos trochu pozměnila, nebyl to jehličnan, ale holý keř ibišku
a to ještě kvůli pesanům, aby večer viděli na schody protože nám jaksi
praskla žárovka a světlo je tak vysoko že to vyžaduje přítomnost synka, který se tam
se svou výškou dostane o mnoho líp než já. ovšem dohnat ho, to je umění)
prostě všude kde to jde a je čas ho nainstalovat.
Podvakrát jsme měli sice živý stromeček, nicméně to byl pidistromek který manžel
koupil ozdobený a v květináči. Oba si už hoví na zahradě, jeden v zemi, druhý zatím
v květináči čeká na odvoz a zasazení na chatě. A tak jsem si letos vyrobila stromeček
ladící i s výzdobou truhlíků. Jestli ho ještě někdy budu dělat, tak nikdy více z tújí,
protože to je sakra vopruz lepit ty větvičky ...
Inspiraci jsem našla na Pinterestu a když jsme se naposledy vraceli z Prahy
zjistila jsem, že jsem nebyla sama Mrkající. Samozřejmě že ani na něm nechyběla světýlka.



Výzdobu na dveře jsem původně měla vymyšlenou jinou. Věnec a závěs z borových
šišek, jenže už jsem se nejen kvůli nedostatku času ale i nepřízni počasí do lesa
na ně nedostala. Na příští rok si budu muset začít sbírat už v předstihu, abych zas nezůstala
na suchu. Ale vzpomněla jsem si na Janku (Mé radosti) a její tvořivou knihovnu, kde
si vyráběli závěs na vánoce z ramínka na šaty ....
No trochu jsem ho upgradovala.


Truhlíky jsem dělala hodně narychlo, jediné co sem měla předem hotové byly
ti "trpajzličí čepice" jak to nazval kamarád. Takže jsem, přiznávám bez veškeré
invence, k nim nacpala větvičky a světýlka. Večer to tak vypadá o dost líp ...


Původně jsem si myslela, že tohle městečko budu muset nechat
jako nesvítící, případně do něj nějak nacpat svíčky na stromeček, protože
mamina si ho sice vyndala, ale už nevěděla, že se k němu musí dát trafo.
Já ho našla úplně náhodou a na místě kde bych ho vůbec nečekala.Takže mi
doma svítí a připomíná maminu a její vždy vyzdobený byt. No nevím jestli já
někdy pro Bobuli takhle budu zdobit barák jako ona zdobila pro svoje vnoučata
a vlastně i pro taťku.


I moje porcelánové město se rozrostlo o pár domečků od mamky, začaly
jsme je kupovat kdysi spolu a každý rok jsme přikoupily něco nového.
Jsou na čajové svíčky, ale já vždycky do nich nacpu světýlka elektrická...


Tolik z mé vánoční výzdoby kterou taky brzy schovám a jako první
si koupím nějaká živá a rychlená kvítka. Truhlíky nechám, jen sundám světlíška.
A začnu osazovat nové na jarní sezónu Mrkající