31 srpna 2020

Druhé probuzení ....


.... do života bylo po žhavém pátečním

dni, kdy jsem si řekla, že se budu trochu ještě opalovat, ale prostě bez možnosti osvěžujícího si hupsnutí do bazénu to nešlo. Asi po hodině jsem se odplazila do postele a zas usnula jak špalek a spala až do večera. V sobotu už jsem ráno najela na trochu normálnější stav. Tedy to jakou anabázi jsem cestou do Dobřichovic prošla už jste četli, ale tak nějak mě to alespoň nabudilo do stavu bdělého, který už mi zůstal po zbytek dovolené. Petrovu výstavu jsme měli s Padesátkou samy celou pro sebe, samozřejmě, jak jinak, se zasvěceným i vtipným výkladem autora, i když se ukázali i jiní návštěvníci z řad dobřichovických obyvatel ....

30 srpna 2020

Probrání z kómatu ....

 

.... číslo jedna byl výlet na Dobříš.

Nesmírně jsem se těšila na to, jak dopadla rekonstrukce francouzského parku a hlavně na to, jak vypadá Oranžerie, které se týká největší část revitalizace. Tady jsem sice byla trochu zklamaná, ale je pravdou, že namalovat fresky na budovu vysokou cca pět metrů a dlouhou třicet je pěkná fuška. Jak jsem se dozvěděla od pána, který to tam má na starost, hotovo bude koncem roku. Zatím není úplně jisté co vlastně bude v Oranžerii za expozice, původní idea bylo zámecké zahradničení a zahradní architektura, teď momentálně to je muzeum vody a muzeum Krtečka. To by ostatně šlo, protože na zámku je muzeum hraček. A pak kavárnička. No nechám se překvapit, určitě se tam vydám zas na podzim, teď v září je velmi výhodný termín svátku. A pokud ještě nebudou stromy zbarvené dle mého gusta některý říjnový víkend by to mohl napravit.

V zahradě určité změny jsou, hlavně je to vidět na všech sochách které jsou vyčištěné, stejně tak fontány, ze dvou záhonů ve středním parteru zahrady vznikly taktéž vodní plochy, staré jilmy vykácené a místo nich zasázené nové, obnovená je i buxusová výsadba kterou totálně zlikvidoval zavíječ. Suma sumárum, ty dva roky obnovy jsou hodně znát. A až bude dotažená do konce, bude to opravdu krása....


29 srpna 2020

Že je návrat ...


.... z dovolené šok pro organismus už jsem si 

párkrát vyzkoušela, ale že stejný šok to bude i při nástupu, tak to se mi ještě nikdy nestalo. Že jsem byla z posledních měsíců utahaná, to jsem věděla, ale že až tak, že první tři dny skoro celé prospím a bude mě fest bolet celej člověk, to jsem zažila poprvé. Občas jsem si jen odskočila posekat zahradu, vyluxovat, nebo si udělat krátký výlet na Dobříš a zase se doplazila do postele a spala. A to i v noci! Což vím moc dobře, že s tím mám velký problém pokud usnu na delší čas během dne. Z kómatu jsem se probrala až dopoledne v sobotu, kdy jsme jeli s Padesátkou do Dobřichovic na Petrovu výstavu.Sice nástup na cestu byl ještě silně poznamenaný mým předchozím bezvědomím, nejdřív bylo času hafo, pak jsem ovšem zjistila že ho vůbec tolik není, vyrazila jsem na autobus a když jsem chtěla platit jízdenku, zjistila jsem, že nemám telefon. Ten byl ovšem pro nadcházející hodiny velmi důležitý, tudíž jsem slušně požádala pana řidiče jestli, když v autobuse sedím jen já a tím pádem nikoho nezdržuju, by mi nezastavil u chaty a já si pro něj doběhnu (když jsem to říkala Míše, její reakce byla klasická, No jo, prsatá blondýna, pro tu udělají chlapi všechno. Není to pravda Míšo, a ty to víš!) Pan řidič se sice tvářil nejdřív velmi nemile, ale když jsem mu vysvětlila, že ho potřebuju kvůli tomu abych se dokázala sejít na jednom místě se známou tak roztál a u chaty mi zastavil. Dál už moje cesta probíhala normálně.

Ne tak Míšina z Prahy, jeden vlak (zpožděný) jí frnknul před nosem, takže musela jet dalším, takže mi psala o situaci zprávu. Tu jsem si přečetla, vyřídiula telefonát s Petrem o tom kde jsme, a někam mi potom telefon zmizel. Prohrabala jsem celý batůžek, všechno vyndala, zase do něj nandala, ale telefon nikde. projela jsem i záchod kde jsem mezitím byla a telefon nikde, Znáte ten pocit naprostýho blba, když víte, že jste ten telefon drželi před deseti minutami v ruce a najednou není? je to děs. Stojíte na nádraží, parťačka nikde, telefon nikde a co teď. Když mě viděla paní v pokladně jak tam bezradně lítám, navrhla mi, že mne prozvoní, což také promptně hned udělala. Telefon mi začal vibrovat někde v oblasti lopatek, což mne velmi uklidnilo, jenže jsem zjistila pohmatem, že je někde mezi podšívkou a mými zády. Nakonec se ukázalo, že jsem ho dala zcela nevědomky, do takové té tajné kapsy na zádech batohu, z které vám nic nemohou vzít pokud jste při vědomí. Když jsem se uklidnila, zjistila jsem že do příjezdu vlaku je jen něco málo minut a vyrazila vstříc Míše. Vlak přijel, vlak odjel, lidé vystoupili, prošli kolem mne, ovšem Míša nikde. Už, už sahám po telefonu když mi v ruce zazvonil a Míša se ptá kde jsem. Místo aby to vzala přes nádraží, vzala to boční cestou. Ale to už byl jen takový malý detailík, vyrazili jsme přes lávku směrem k zámku, dorazily v pořádku před zámek, kde už na nás Petr čekal a vydali se vstříc kulturním a vizuálním zážitkům. K těm se po prohlídce přidali i zážitky gastronomické, protože nejen duševnem živ je člověk a občas se potřebuje nadlábnout. Já již podruhé podlehla kouzlu rozpečeného kozího sýra na směsi salátů (nevím co lidé mají proti kozím sýrům) a po jídle jsme vyrazily směr domov. Původně jsme se chtěli ještě projít mezi stánky a mrknout na šermíře, ale platit stováka za vstup jen kvůli tomu abychom se tam prošly, protože představení jsme tam hodiny sledovat nechtěly, se nám zdálo kontraproduktivní a tak jsme svou pozornost zaměřily na to najít cukrárnu a dát si kafe. Vím od minula, že tam jedna super je, jen jsem doufala, že se trefíme. Trefily, daly si výborný zákusek a kafe, pokrafaly (no spíš jsme v tom furt pokračovaly, sorry Petře, asi to s námi nebylo moc zábavné, občas zapomeneme že s námi je někdo nezasvěcený) a odebraly se na nádraží. Domů už jsme se dostaly bez nějakých dalších problémů. 

Neděle se nesla v duchu slova nedělat a lenošit, v pondělí jsem se vydala na procházku k mým oblíbeným třem rybníkům, protože jsem na jednom místě cesty chtěla nafotit jedno ze zbývajících témat (louka a mraky) a kde jsem ovšem zjistila s velkým překvapením, že nejsou rybníky tři ale jen dva, protože místo prostředního rybníka bylo jen houští, a druhým překvapením byla do nedávna (jak jsem zjistila teď ve fotkách, to nedávno jsou tři roky!) polorozpadlá nádherná vila, kterou na poslední chvíli koupila nějaká realitka, opravila jí a prodává v ní byty. Ach jo, tak tu už si tedy v případě výhry nekoupím. Budu si muset najít nějakou jinou... 

Úterý nezačalo moc hezky, neb mi volala moje extchýně, že můj ex zemřel. Tak mě to nijak netankovalo, byl to hajzl, ale jí mi bylo nesmírně líto, protože zůstala v 88 letech, vyflusaná z celodenní péče o toho opilce, který zůstal díky atrofii mozkových buněk jako částečný ležák jí na krku, úplně sama. Takže budu muset zas hledat a pátrat po nějakém příhodném důchoďáku nebo pečovateláku. Nabídla jsem jí, že za ní přijedu a pomůžu jí s něčím nebo jen tak s ní zůstanu, ale odmítla to. A tak vyvstala otázka co budu dělat. Protože od předloni jezdí autobus kterým jezdím na chatu až do Příbrami napadlo mne už někdy vloni, že bych si mohla udělat výlet na mariánské poutní místo Svatá Hora. Zvlášť když autobus staví vlastně hned pod ním. Počasí bylo to pravé výletové, sluníčko, ale ne vedro a krásné bílé mraky na obloze, které při focení dělaly parádní kulisu krásnému místu. Natrasovala jsem si tak novou inspiraci na další výlet, protože do Příbrami se hodlám vrátit a projít si i staré centrum, a navštívit expozici fotografií Františka Drtikola. 

A přišla středa, den návratu. Ale nejdřív mi přijeli ořezat stromy které jsou pod vysokým napětím které nám jde přes pozemek. Tudíž na příští dovolenou mám o zábavu postaráno. Zlikvidovat dvě megahromady větví .... 


 

28 srpna 2020

Návrat k ...


.... normálu a k posledním 

pěti tématům mé výzvy. K nafocení jsem už tady neměla šanci, tak jsem se musela spolehnout na to, že se mi zadaří na dovolené. No něco se podařilo a tak dnes je tu můj závěr mé výzvy. Až bude čas (po příjezdu po delší době vždycky dávám tak dva dny dohromady dům a podstatně delší dobu zahradu, navíc jsem musela dnes jít i na dopoledne do práce) mrknu se na vaše příspěvky jak se kdo s ní vypořádal. Ale už teď moc děkuji všem, kdo se přidali, kdo už mají hotovo anebo se teprve do něčeho chtějí pustit....


Téma č. 11 KRAJINA


Téma č.13 NAPĚTÍ (dokonce dvojnásobné)


Téma č. 15 ŽOLÍK .... VOLNÉ TÉMA


Téma č. 19 PANORÁMA (pohled na Brdy, jejich klasické oblé panoráma)


Téma č. 26 GRAFITTI 
Tohle grafitti už zdobí dlouhá léta zeď naproti Smíchovskému nádraží, takže tohle téma už bylo předem jasné kde se bude fotit.
A jelikož je natolik zajímavé, udělám výjimku a dám fotky dvě. Vcelku a detail prostřední části



Téma č. 27 STREET FOTO

Tohle bylo trochu složitější, protože do Prahy, tedy do centra jsem to nestihla, takže jsem si říkala Zbývá buď Dobříš, Mníšek nebo něco náhodného. Nakonec to byla ta náhoda, když jsem seděla v autobuse směrem na chatu při návratu z Dobřichovic, zaujali mě ti dva. Nedá se říct bezdomovci, ale takoví ti týpkové kteří svůj volný čas tráví pokud možno s pivem či jiným alkoholem


Tak tedy moje výzva splněna až do posledního tématu, a možná že zas něco vymyslím. Nebo spíš obnovila něco, co už se jednou na blogu objevila anebo co kdysi bylo docela oblíbené na FOTOGRAFIA klubu....




18 srpna 2020

Tak nevím ....

 ¨

.... jestli ten nášup kultury

vůbec nějak přežiju! Předevčírem verše a krásné písničky, včera verše a velký herecký koncert. Jak už jsem zmínila, přešla jsem při večerním sledování televize z dokumentů o přírodě (ony už se začaly dost opakovat, či byly skoro stejného tématu) na Prima ZOOM na kulturní platformu ČT art. Tak pár věcí už jsem tam shlédla dřív, koncert Rolling Stones, Pink Floyd, předminulý týden výtečný životopisný film i Brianu Wilsonovi, vůdčí osobnosti sourozenecké skupiny Beach Boys, minulý týden pro změnu jiný žánr a film o Glennu Millerovi. Předevčírem Kudykam a včera to bylo představení Král Lear z roku 2003 uváděný v programu Letních Shakespearovských slavností. 

Hra Král Lear patří k těm velmi pochmurným hrám které Shakespere napsal, dokonce je řazená jako vrchol "tragického období". Vypráví o pošetilém starém králi Learovi, který bez rozmyslu, jen na základě lichotek rozdělí své království mezi své dvě starší dcery a třetí, nejmladší, která odmítla na jeho otázku jak moc ho má ráda mu mazat med kolem úst, zapudí. Motiv ne nepodobný známé pohádce Sůl nad zlato. Ale tím to končí, protože Král Lear rozhodně není žádná pohádka se šťastným koncem, i když vlastně až do 19. století se tato hra hrála s jiným, šťastnějším koncem. 

Král Lear (jako předloha sloužila Shakespearovi legenda o keltském králi Leirovi) byl lidem velmi milován a ctěn, ale stáří a ubývající síly ho donutily svou vládu skončit a předat do jiných rukou. Těmi měly být ruce jeho dvou starších dcer Goneril a Regan a nejmladší a nejmilovanější Cordelie. Podle toho, jakou měrou mu projeví která lásku, tak velké území bude spravovat. Obě starší dcery ho zahrnuly lichotkami i když neupřímnými, ale Cordelie odmítla, protože slovy neuměla vyjádřit svou velkou a opravdovou lásku ke svému otci.

Král je tím rozlícen, Cordelii vypoví ze země a království rozdělí mezi Goneril a Regan s podmínkou, že bude vždy měsíc se svou družinou trávit střídavě u jedné či druhé. Cordelie odjíždí zarmoucená se svým ženichem francouzským králem do Francie. Ve své zlobě vyžene král i jednoho ze svých věrných, Kenta, který se zastává Cordelie a prosí krále, aby si vše v klidu rozmyslel.

Stejně jako král křivdil své dceři, i jeho rádce a přítel hrabě Gloster svému staršímu synovi Edgarovi a zahrnul láskou svého nemanželského syna Edmunda který ale svého otce nenáviděl a chtěl se zmocnit jeho majetku a jména. Proto různými intrikami vrazí mezi otce a bratra klín, otec Edgara začne nenávidět a ten se musí, aby se zachránil, převléct za blázna Toma a žebrat po království.

Jen co obě sestry dostaly oč usilovaly, začaly se ke svému otci chovat hrubě a chladně, až ho dohnaly k šílenství. A tak králi, ke kterému se nepoznán dostal Kent do služby aby ho chránil, a jeho šaškovi nezbývá než bloudit zemí. Na své pouti se setká se zapuzeným Edgarem. 

Mezitím se i obě sestry rozhádají a začnou mezi sebou bojovat navzájem, a rozvrací tím celou zemi. Do svých půtek zapojí i Edmunda, kterému manžel Goneril udělil titul hraběte z Glosteru, poté, co jeho otce za pomoc králi chytí, mučí, a poté ho oslepí. O bojích se dozví i Cordelie a vytáhne s vojskem otci na pomoc. Dojde k bitvě ve které Britové vyhrají, nicméně Cordelii se podaří s otcem setkat. Jen na chvíli, poté je Edmundem zajata a oběšena. Obě sestry se navzájem otráví a král umírá zármutkem nad smrtí Cordelie. Edgar najde svého oslepeného otce, odpustí mu, ale ten mu zemře na následky utrpení v náruči, Edmunda zabije ve vzájemném souboji a spolu s manželem Regan, který zůstal věrný králi a Kentem se ujímá vlády v rozvrácené zemi ....

Téma velmi temné, ovšem vyvážené opravdu neskutečným hereckým koncertem Jana Třísky v roli Leara, kterému ovšem skvěle sekundují Jan Kačer jako Gloster, David Suchařípa jako Kent, Jiří Langmajer v roli Edgara a David Prachař jako šašek. Trochu upozadění zůstávají Igor Chmela jako hrabě z Cornwallu, manžel Guneril nebo Jan Novotný v roli hraběte z Albany, manžel Regan a Andrej Jastraban jako Edmund. 

 Rolí dcer se zhostili Jitka Schneiderová jako Guneril, Eva Elsnerová v roli Regan a Cordelii si zahrála Klára Oltová. 

Přiznávám, že chvílemi z těch dvou a půl hodin představení jsem nevnímala moc text, ale jen sledovala opravdu úžasné herecké umění Jana Třísky, hraní opravdu až na krev, protože pro skoro sedmdesátníka, byť v kondici o které bylo všeobecně známo že je skvělá, to muselo být opravdu náročné, neustále lézt po žebříku dolů a nahoru, pohybovat se v hromadě písku... lze jen litovat že jsme byli dlouhá desetiletí ochuzení o jeho divadelní a filmové zrání dlouhou emigrací. Toto představení se proslavilo i trochu lechtivou hereckou akcí, kdy se Jiří Langmajer v roli Edgara/ blázna Toma na jevišti svlékne zcela do naha a Jan Tříska jako šílený král ho následuje, a strávili tak pár desítek minut křepčící a tančící po jevišti zcela nazí... Pamatuji si, že se o tom vedli velké spory jestli musel režisér Martin Huba zajít tak daleko. 

Suma sumárum, představení skvělé, ale dost vyčerpávající po psychické stránce daným tématem, zahrané tak mistrovsky, že vás i proti vaší vůli do sebe vtáhne tak, že ani nevnímáte obrovský náklad veršovaného textu (za dva dny už to byl opravdu náklaďák veršů). Nicméně nevím, jestli ještě někdy bude na Shakespeara nálada. Určitě ne na jeho tragické období. Teď si doufám trochu odpočinu pro změnu u dobrých hudebních počinů, které by měli tento týden na artu dávat.


David Prachař jako Šašek

Jan Novotný, hrabě z Albany a Eva Elsnerová jako Regan

David Suchařípa jako Kent

Klára Oltová jako Cordelie

Jitka Schneiderová jako Guneril a Igor Chmela, hrabě z Cornwalu


17 srpna 2020

Kudy kam ....

 

....tak tuhle otázku si momentálně

 nekladu já (no vlastně jo) ale v tomto daném případě si jí klade Martin, toho času žijící v pátém suterénu Penzionu Svět, čte Kanta a píše dopis o radu svému strýci který kdysi odtamtud zmizel a poslal tetě dopis s přízemí. Zdají se vám některá slovní spojení povědomá? Aby ne, vždyť je určitě znáte z textu písničky Penzion Svět kterou zpívá Michael Kocáb a která je ze stejnojmenného CD. 

Martin si už neví rady se svým životem v kóji penzionu a tak si položí otázku kudy kam. Tím přivolá Kudykama, s jeho pomocníky Šumichrásty, průvodce a Mistra který mu předloží plán, ale jak ho Martin využije už je na něm samotném. Přes různá příkoří a strasti se Martinovi podaří dostat až do přízemí kde se potká nejen se svým strýcem, ale konečně i se svou láskou, kterou hledá během své cesty. V okamžiku kdy odmítne návrh strýce žít průměrný život a zůstat v přízemí, Kudykam ví, že svůj úkol splnil a že Martin s Martinou už svou cestu našli a odchází hledat dalšího Cestovatele který neví kudy kam ...

Představení Kudykam vzniklo na základě více než dvou tisíc veršů  Michala Horáčka a které jsou některé zhudebněné Petrem Hapkou. Lyrikál, jak ho Michal Horáček nazval, vznikl v roce 2009  a celkem byl na repertoáru nejdříve ve Státní opeře Praha a pak v Janáčkově divadle v Brně až do roku 2011 jako pocta tehdy již zesnulému Petru Hapkovi. V představení, které je zveršované (kdo zná dílo H+H) poznáte v ději texty mnoha písniček této dvojice a přes dvacet jejich písní v něm i zazní. Nejznámější jsou určitě již zmiňovaný Penzion Svět, Strážce plamene, Rozeznávám, Štěstí je krásná věc, Buřty, pivo, nenávist nebo S cizí ženou v cizím pokoji, zde ovšem zpívané z pohledu ženy, takže se cizí žena změnila protentokrát na cizího muže.

Pro lyrikál vznikly i některé samostatné písně, jako Havrani na sněhu, Hladiny, Až povezou mne na lafetě, Člověk je rodem tanečník, Přišlo mi to vhod, Bože, to byl krásný den nebo krásná závěrečná píseň Kudykama Tante Cose Da Veder. 

Kudykama hráli tři herci, z nichž výkon dvou byl pro mne velkým překvapením, protože ani jeden z nich není ani zpěvák a ani muzikálový herec, nicméně oba se zhostili své role velmi dobře. Třetí je takový chameleon který zvládá skvěle hraní, tanec i zpěv. A kdo tedy Kudykama hraje? Vojta Dyk, Karel Dobrý a Csongor Kassai. Prvního asi není třeba moc představovat, ale pokud vám nic moc neříkají jména ostatních dvou, tak vězte, že Csongor Kassai je Lucifer z pohádky Čert ví proč, nebo židovský uprchlík z koncentráku ve filmu Musíme si pomáhat. Karel Dobrý hrál třeba ve filmech Krev zmizelého, Lebensborn, v Českým lvem oceněném Hastrmanovi anebo v nedávné kriminální sérii Místo činu Ostrava.

V roli Martina exceluje zpěvák Ondřej Ruml (jako jeden z mála který prošel komerčními talentovými show a nezapadl, dokonce ani nevyhrál, ale svou kariéru má skvěle rozjetou) jeho alternacemi jsou Marek Holý nebo Jan Maxián (spoluhráč Vojty Dyka ze skupiny Nigthwork) Martinu hrají Hana Holišová (mimochodem ač herečka, je i výborná zpěvačka jejíž dokonalé převtělení v Edith Piaf v show Tvoje tvář má známý hlas bylo opravdu fenomenální) Petra Hřebíčková, Jana Stryková nebo Lucia Šoralová. V dalších rolích Štamgasta, Cizí ženy, Pozorovatele se objevují dvorní zpěváci H+H Jan Sklenář, Naďa Válová nebo František Segrado či Lucia Šoralová. Všichni čtyři jsou objevy obou pánů již z dob natáčení alb Penzion Svět, Strážce plamene nebo Citová investice. 

Pokud máte možnost můžete si najít tento lyrikál v archívu ČT art, s datumem 16.8. nebo můžete představení zhlédnout i na kanále YouTube

Na závěr pár ukázek ....

Závěrečná děkovačka kde se dokonce objevili všichni tři Kudykamové plus jeden z návštěvníků 




P.S. V minulých letech jsem blahořečila kanálu Prima ZOOM za to, že se dalo dívat na jeho zajímavé dokumenty, letos to je právě ČT art, kde pro změnu dávají skvělé koncerty, životopisné filmy hudebníků nebo různá divadelní představení. Zrovna minulý týden to byl film s hudbou mého srdce a to film o Glennu Millerovi a pro milovníky Beach Boys to byl předminulý týden film Love and mercy. Tento týden bude lahůdkou portrét Erica Claptona, koncerty Rolling Stones nebo Pink Floyd a dnešní Král Lear s Janem Třískou. ...



 



16 srpna 2020

Miš maš ....

 


.... č.2. Tentokrát z květů.

A přišla jsem na to, že už nemám v archívu nic co by se dalo použít na ucelený článek. No pomalu se snad blíží odjezd na dovolenou (zakázala jsem si na to jen myslet, natož těšit se) a tak doufám že nafotím zas něco jiného než jen obligátní květy, květy, květy ... příležitosti by měly být a mělo by se tím pádem i něco podařit. Jen doufám, že tomu tak opravdu bude ....

15 srpna 2020

Malé modré ....

 

.... možná někomu mohou evokovat

 téma módy, ale to opravdu u mne nehrozí. Tedy ne že bych se o módu nezajímala, ale je to spíš taková okrajová záležitost když už opravdu moc tápu. Můj nejoblíbenější outfit je sako (černé, šedé) košile nebo top (bílé) a džíny (světlé i tmavé) a boty co nejpohodlnější. Občas, když už je velké vedro nějaké šaty. V tom je ovšem trochu problém, nemůžu stále zakoupit ty, které by mi padly do oka na první kouknutí, měly šmrnc a nevypadaly jak pro osmdesátiletou stařenku (teď se omlouvám těm čupr babám, které i v tak vysokém věku vypadají dobře) ale asi pochopíte co tím básník chtěl říct. Když máte trochu vyvinutější hrudník šaty tak aby vám padly většinou vypadají jak zástěra na vaření ....

Dnešní malé modré tedy neznamená koktejlové šaty v modré barvě, ale malé modré květy statice ....


14 srpna 2020

Miluju ...


.... dokonalost květu růže. 

Když se člověk podívá na rozvíjející se poupě, je to něco tak nádherně dokonalého, jak se jednotlivé okvětní lístky krásně skládají a jak do sebe dokonale zapadají. Některé odrůdy mají květ po rozvinutí i nadále pravidelný, jiné zas takový rozcuchaný, někdy jsou v něm okvětní lístky nahusto naskládané, že není vidět vlastně jak jsou uspořádané a u jiných zas je těch lístků jen pár. A ne každá má dar nejúžasnější vůně ....



12 srpna 2020

Totální mišmaš ...

.... fotek bude obsahovat dnešní příspěvek.

Jsou vybrané tak, jak se mi tu nastřádaly a nehodí se nijak do ucelených článků. Takže tu bude vše od architektury, přes kameny, motýly až k pro mne nepochopitelnému výtvarnému dílku z jedné zahrady ..


11 srpna 2020

Žhavé dny ...

 

.... vyžadují sice schlazení,

ale my se podíváme na stejně žhavou barvu. Tedy zase na červenou. Opět se mi nastřádalo pár obrázků v téhle barevnosti a tím jak mi ubývají fotky v archívu, které jdou ruku v ruce s tím, že se poflakuju když to jde, u bazénu. Navíc jsem tu trochu dělala se synkem takové malé zkracování keřů a tújí (no speciálně u těch keřů to vypadá, že se jimi prohnal orkán) a  bylo potřeba včera nechat odvozit na sběrný dvůr ty hromady větví. je to k nevíře, ale bylo jich tři plné malé kontejnery, spíš jak po úpravě v nějakém parku a ne zahradě 😉 ...

Mákly jsme si s dcerou při nakládání dost, ještě že se holky přijely vykoupat, i když to jim moc nevyšlo, protože se přihnala bouřka a bylo po srandě... teď už mne čeká jen ty túje a keře začistit a pokrotit po stranách, ale to si počkám až bude trochu snesitelněji ....

09 srpna 2020

Černobílá, bílá ...

 


.... a žádná výzva. 

Co si pod tím představit ? Výlet do archívu, včerejší focení a nemožnost nafotit posledních šesti témat podle mé představy či výskytu ve zdejších lokalitách. Prostě budu muset zbytek třicetidenní výzvy nechat až za dalších čtrnáct dní, kdy budu odjíždět na chatu a do Prahy a jinam na výlety a pak ještě k tomu jeden týden než se vrátím domů a stáhnu si fotky. Tím se tedy bohužel trochu rozhází význam třiceti dní. Ale i tak bych to ráda dokončila a ne to vzdala skoro před koncem ....

08 srpna 2020

Chmejření ...

 


.... chmejření, nad něj není.

No, prostě mám ho ráda a něco si dokonce i na focení záměrně pěstuju (zničeho nic se mi v záhoně objevila Kozí brada, nevytrhla jsem jí jako plevel, neb jsem nevěděla co to vlastně je a čekala jsem con z toho bude, zatím kvete ale na chmejří se už těším) a něco se dá při dobré vůli nachmejřit i starosklíčkem. Po dnešním silně zahradně pracovním dni, kdy jsme se synkem devastovali túje a živý plot, neb nám to všechno za těch pětadvacet let přerostlo tak o čtyři metry hlavu, a tak už to bylo potřeba. V tom vedru nic moc... takže jsem si teď večer vzala foťák a jen se trochu poplazila po zahradě abych také mimochodem splnila výzevné zadání.  A tak si dneska nějaké to chmejření prostě dáme. 





To bylo chmejření archivní, a následuje chmejření starosklíčkové

(no, ono vlastně je to starosklíčkové všechno)







30 Day Photochallenge

den dvacátý čtvrtý, téma č. 29 BÍLÁ

Ještě jednou moje oblíbené téma - ptačinec


07 srpna 2020

Včera jsem ...

 

.... věnovala trochu druhému tvořícímu blogu. 

Po pětileté přestávce jsem do něj doskládala nějaké tvoření z poslední doby, i  když to zatím stále není vše. Ani to tam všechno dávat nebudu, to bych se vážně zbláznila, pokud by měl někdo zájem, dodám do obou blogů odkaz na můj e-katalog. Je fakt, že jsem si trochu odpočinula, ale na pátek se vždycky už těším pomalu od pondělka když přijdu do práce. Je pravdou, že takhle jsem nikdy žádné své zaměstnání nenáviděla jako nenávidím tohle. Nefunkční ,závistivý a pomlouvačný kolektiv je prostě věc, která dokáže zkazit člověku chuť do práce. Bohužel, na výběr nic jiného není ....

04 srpna 2020

Trochu jiný ...



.... mák, než ten vlčí
 bude dnes hrát hlavní roli ve fotkách. Ten tedy nerostl na mé zahradě (tedy alespoň zatím, už mám sebrané makovice na výsev) ale kousek od domu v takové džungli na břehu právě likvidované řeky (dle povodí renovované) . Každý den jsem se při cestě kolem kochala tou krásou a při nejbližší večerní příležitosti jsem si ho šla fotit ....


03 srpna 2020

Do žluta ....




.... aby ten dnešek nebyl tak
úplně šedivý a smutný budou dnešní fotky. I když i na některých ta voda taky bude ... prostě jednu dobu to bez té vody na fotkách ani nešlo. Dneska už jí tady napadlo tedy dost. Dopršel mi z malé střechy kůlny sud, ve kterém ještě včera bylo tak dvacet centi vody, v jezírku už je pod vodou i fontánka, takže nefontání ale bublá, a ani bazén nezůstal pozadu. Jen doufám, že zas nebudu muset ho odpouštět, protože se nezdá že by déšť měl ustávat. A na zemi se to hemží těmi hnusnými plžáky. Včera jsem je sklepávala i z míst odkud by to člověk ani nečekal, že tam budou něco žrát. Nemůžu se dokopat k tomu začít je sbírat jako sousedi, ekluje se mi to. To je radši prokopnu motyčkou. Jeden čas jsem je popravovala tím způsobem že jsem je nahrabala na lopatku s hodila doprostřed silnice. Zaručeně je za chvíli převálcovalo nějaké auto. Když jdu po dešti po zahradě, v některých místech musím chodit opatrně, jak po dvorku slepičárny. Děsný bestie to jsou, neužitečný a nic snad krom kachen indických běžců je nežere ... ani ti krtci. Když už mi devastují záhon krtinami, mohli by tedy likvidovat i ty slimejše ....


02 srpna 2020

Modrá je dobrá ...




.... obzvlášť když vám začnou kvést kalokvěty 
 které si z velkou chutí určují svou dobu květu sami. Jsou krásné, jsou chladivě modré, ale mrchy. Dokud mají v květináči trochu volného místa nekvetou. To udělají až v okamžiku, kdy dojdou k závěru že už mají dost stísněné podmínky a pak teprve laskavě vyhodí jeden nebo dva či jako letos dokonce tři! květy. Mám dvě odrůdy, jednu s širšími listy a květy světle modrými s okolíkem o průměru dvacet centi a druhou odrůdu s úzkými listy, tmavě modrými květy které vytvářejí modrou kouli i průměru deseti centi.
Jakou mi udělali radost, to si dokáže představit jen ten kdo čeká na to, až mu kytka která všem kolem kvete každý rok jemu rozkvete po třech letech od posledního jednoho květu. Teď rozkvétá ještě růžový křín, ale ten má takový divný způsob kvetení. Sice také má okolík cca šesti květů, ale každý den jeden rozkvete a hned také odkvete. Takže než se vzpamatuju jsou fuč ... dalo by se kdyby kvetly všechny cibule ale kvete vždycky jedna (tedy mě) ....

01 srpna 2020

Schlazení ...




.... se dneska vcelku hodí.
Konečně je to pravé léto jaké má být, i když jak je vidět ze zpráv, meteorologové jsou z toho tak překvapení, že nás před tím musí stále ve zprávách varovat a děsit nás tím. Chápu, že by mohli být vyděšení z toho, kdyby mělo být takové teplo třeba v prosinci, ale v červenci? Ale zpět k létu. Užívám si tyhle dny nadšeně, o to víc, že tu byly obden holky se ráchat a Bobule a voda je kapitola sama o sobě. Dokonce se mi dneska i podařilo dosekat druhou část zahrady, kterou jsem nestihla ve středu, neb mi došel benzín. Takže už mi nic nebrání v tom si dnešní opravdu letní den bez výčitek užívat ....