29 srpna 2020

Že je návrat ...


.... z dovolené šok pro organismus už jsem si 

párkrát vyzkoušela, ale že stejný šok to bude i při nástupu, tak to se mi ještě nikdy nestalo. Že jsem byla z posledních měsíců utahaná, to jsem věděla, ale že až tak, že první tři dny skoro celé prospím a bude mě fest bolet celej člověk, to jsem zažila poprvé. Občas jsem si jen odskočila posekat zahradu, vyluxovat, nebo si udělat krátký výlet na Dobříš a zase se doplazila do postele a spala. A to i v noci! Což vím moc dobře, že s tím mám velký problém pokud usnu na delší čas během dne. Z kómatu jsem se probrala až dopoledne v sobotu, kdy jsme jeli s Padesátkou do Dobřichovic na Petrovu výstavu.Sice nástup na cestu byl ještě silně poznamenaný mým předchozím bezvědomím, nejdřív bylo času hafo, pak jsem ovšem zjistila že ho vůbec tolik není, vyrazila jsem na autobus a když jsem chtěla platit jízdenku, zjistila jsem, že nemám telefon. Ten byl ovšem pro nadcházející hodiny velmi důležitý, tudíž jsem slušně požádala pana řidiče jestli, když v autobuse sedím jen já a tím pádem nikoho nezdržuju, by mi nezastavil u chaty a já si pro něj doběhnu (když jsem to říkala Míše, její reakce byla klasická, No jo, prsatá blondýna, pro tu udělají chlapi všechno. Není to pravda Míšo, a ty to víš!) Pan řidič se sice tvářil nejdřív velmi nemile, ale když jsem mu vysvětlila, že ho potřebuju kvůli tomu abych se dokázala sejít na jednom místě se známou tak roztál a u chaty mi zastavil. Dál už moje cesta probíhala normálně.

Ne tak Míšina z Prahy, jeden vlak (zpožděný) jí frnknul před nosem, takže musela jet dalším, takže mi psala o situaci zprávu. Tu jsem si přečetla, vyřídiula telefonát s Petrem o tom kde jsme, a někam mi potom telefon zmizel. Prohrabala jsem celý batůžek, všechno vyndala, zase do něj nandala, ale telefon nikde. projela jsem i záchod kde jsem mezitím byla a telefon nikde, Znáte ten pocit naprostýho blba, když víte, že jste ten telefon drželi před deseti minutami v ruce a najednou není? je to děs. Stojíte na nádraží, parťačka nikde, telefon nikde a co teď. Když mě viděla paní v pokladně jak tam bezradně lítám, navrhla mi, že mne prozvoní, což také promptně hned udělala. Telefon mi začal vibrovat někde v oblasti lopatek, což mne velmi uklidnilo, jenže jsem zjistila pohmatem, že je někde mezi podšívkou a mými zády. Nakonec se ukázalo, že jsem ho dala zcela nevědomky, do takové té tajné kapsy na zádech batohu, z které vám nic nemohou vzít pokud jste při vědomí. Když jsem se uklidnila, zjistila jsem že do příjezdu vlaku je jen něco málo minut a vyrazila vstříc Míše. Vlak přijel, vlak odjel, lidé vystoupili, prošli kolem mne, ovšem Míša nikde. Už, už sahám po telefonu když mi v ruce zazvonil a Míša se ptá kde jsem. Místo aby to vzala přes nádraží, vzala to boční cestou. Ale to už byl jen takový malý detailík, vyrazili jsme přes lávku směrem k zámku, dorazily v pořádku před zámek, kde už na nás Petr čekal a vydali se vstříc kulturním a vizuálním zážitkům. K těm se po prohlídce přidali i zážitky gastronomické, protože nejen duševnem živ je člověk a občas se potřebuje nadlábnout. Já již podruhé podlehla kouzlu rozpečeného kozího sýra na směsi salátů (nevím co lidé mají proti kozím sýrům) a po jídle jsme vyrazily směr domov. Původně jsme se chtěli ještě projít mezi stánky a mrknout na šermíře, ale platit stováka za vstup jen kvůli tomu abychom se tam prošly, protože představení jsme tam hodiny sledovat nechtěly, se nám zdálo kontraproduktivní a tak jsme svou pozornost zaměřily na to najít cukrárnu a dát si kafe. Vím od minula, že tam jedna super je, jen jsem doufala, že se trefíme. Trefily, daly si výborný zákusek a kafe, pokrafaly (no spíš jsme v tom furt pokračovaly, sorry Petře, asi to s námi nebylo moc zábavné, občas zapomeneme že s námi je někdo nezasvěcený) a odebraly se na nádraží. Domů už jsme se dostaly bez nějakých dalších problémů. 

Neděle se nesla v duchu slova nedělat a lenošit, v pondělí jsem se vydala na procházku k mým oblíbeným třem rybníkům, protože jsem na jednom místě cesty chtěla nafotit jedno ze zbývajících témat (louka a mraky) a kde jsem ovšem zjistila s velkým překvapením, že nejsou rybníky tři ale jen dva, protože místo prostředního rybníka bylo jen houští, a druhým překvapením byla do nedávna (jak jsem zjistila teď ve fotkách, to nedávno jsou tři roky!) polorozpadlá nádherná vila, kterou na poslední chvíli koupila nějaká realitka, opravila jí a prodává v ní byty. Ach jo, tak tu už si tedy v případě výhry nekoupím. Budu si muset najít nějakou jinou... 

Úterý nezačalo moc hezky, neb mi volala moje extchýně, že můj ex zemřel. Tak mě to nijak netankovalo, byl to hajzl, ale jí mi bylo nesmírně líto, protože zůstala v 88 letech, vyflusaná z celodenní péče o toho opilce, který zůstal díky atrofii mozkových buněk jako částečný ležák jí na krku, úplně sama. Takže budu muset zas hledat a pátrat po nějakém příhodném důchoďáku nebo pečovateláku. Nabídla jsem jí, že za ní přijedu a pomůžu jí s něčím nebo jen tak s ní zůstanu, ale odmítla to. A tak vyvstala otázka co budu dělat. Protože od předloni jezdí autobus kterým jezdím na chatu až do Příbrami napadlo mne už někdy vloni, že bych si mohla udělat výlet na mariánské poutní místo Svatá Hora. Zvlášť když autobus staví vlastně hned pod ním. Počasí bylo to pravé výletové, sluníčko, ale ne vedro a krásné bílé mraky na obloze, které při focení dělaly parádní kulisu krásnému místu. Natrasovala jsem si tak novou inspiraci na další výlet, protože do Příbrami se hodlám vrátit a projít si i staré centrum, a navštívit expozici fotografií Františka Drtikola. 

A přišla středa, den návratu. Ale nejdřív mi přijeli ořezat stromy které jsou pod vysokým napětím které nám jde přes pozemek. Tudíž na příští dovolenou mám o zábavu postaráno. Zlikvidovat dvě megahromady větví .... 


 

21 komentářů:

  1. Hledání tvého telefonu mi připomíná hledání mé platební karty. Vysypat všechno třikrát, prohrabat, zajít na banku zablokovat kartu (tenkrát ještě internetové bankovnictví nebylo), dojet vyflusaná domů, vyndat letáky z batohu, a hele, karta! Jet do města odblokovat kartu... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle přesně bylo s maminčinou kartou. Jak už nevěděla moc o realitě, pořád něco hledala a nebyla schopná mi říct co hledá. Nakonec jsem zjistila že kartu. Takže taky, prohledat celej byt, tašky a kabelky, zavolat do banky a kartu zablokovat a pak otevřít stokrát otevřené šuple a karta na mě koukala... už jsem to nechala tak, nepotřebovala jí a stejně by si už nevěděla rady kdyby jí měla použít.

      Vymazat
  2. Zábavné to s vámi bylo. Když něčemu při rozhovoru nerozumím, domýšlím si, což bývá zábavnější než rozumět :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě těší, že jsme ti ten den moc nezkazily ;-)

      Vymazat
  3. Tak o tom občasném hledání něco vím...U mě se stává s "malými klíči" . Ty si beru, když jedeme někam na výlet,. Přece s sebou nepotáhnu klíče od sklepa, popelnice, garáže..atd. tak si beru jen malé, kde mám klíč od domu a bytu. Jen že když pak musím všechno prohledat a to by mě pak piclo. Manžel už mi několikrát říkal, že je mám hned vyndat hned, jak se vrátíme domů a dát na věšáček. Jenže přijdeme domů, prvně se jdeme umýt, převléknout a pak teprve řeším ostatní ...No a na klíče někde v malé kapsičce většinou zapomenu...a pak hledám. Přeji Ti krásný a klidný zbytek soboty a pohodovou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já hledám v poslední době všechno a furt....

      Vymazat
  4. Já občas taky něco hledám a nesnáším to,ale pořád hledám méně,jak manžel a to mě uklidňuje.To jsi měla hektickou dovolenou a já se hlavně těším na poutní místo Svatá Hora.Viděla jsem ho na fotkách.
    Tak Ti přeji ať už nic nehledáš.
    Hezký zbytek víkendu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Copak my s mužem, to už je ohraná vesta co se týče hledání, u něj to jsou klíče od auta. Ale že už začíná i dcera, tak to mne utvrzuje v tom, že na tom ještě nejsme tak špatně! :-D :-D Svatá Hora je opravdu krásná a já navíc měla super počasí.

      Vymazat
  5. V kabelce nemám přišitou podšívku po celém obvodu a občas mi za ni něco spadne. Jednou jsem takhle hledala kartičku zdravotní pojišťovny, volala jsem i k doktorce, kde jsem předtím byla a ejhle. Kartička byla za podšívkou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já do té kapsy na zádech opravdu dávám věci minimálně, tedy hlavně ten telefon, takže mě to v první chvíli vůbec nenapadlo se do ní podívat. Zjistila jsem to, až teprve když mne ta hodná paní pokladní prozvonila...

      Vymazat
  6. Tak je mi líto, že mi to nevyšlo do těch Dobřichovic. Ale je supr číst, jak jste si to užili. I když trošku komplikace s mobilem... Srpen je ale prostě pro mě nějaký zakletý a při nejlepší vůli se mi nedaří držet se jakýchkoliv plánů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No je to škoda že jsme nemohly scuknout, z druhé strany jsme alespoň tím zachránily Petra od totálního zblbnutí z našich řečí! :-D Tak to třeba vyjde při jiné příležitosti.

      Vymazat
  7. Takhle v klidu, u kafe je to fakt zábavné čtení! Ale tuším, že hezké chvíle s přáteli střídaly ty méně hezké, až střesující.
    A to spaní - takhle je na tom manžel, když je unavený, spí.
    Vendy, měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, zpětně se tomu také směju, jak zbytečně vždycky plaším, ale v tu chvíli to je fakt na hlavu. Mě to nějak nepřišlo, že bych byla až tak utahaná, ale ono to hlavně byla únava psychická. Proto jsem furt spala, jinak jsem měla docela dost energie když jsem se do něčeho pustila, ovšem po určitý době se mi zas chtělo spát....

      Vymazat
  8. Moje generálka vždy pravila ... zlomená noha je horší.
    A měla tradičně pravdu.
    Přeji ti, jako věčný hledač klíčů méně stresující situace a čas, kdy budeš moct říct, bylo mi fajn a bez tlaků.
    Příjemnou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, promiň, pobavila si mě svou anabází. S tím telefonem je to horší, když ho hledáš a máš ho na uchu, páč právě telefonuješ. To si připadám jako naprostý blb. Měj pohodovou a klidnou neděli.

      Vymazat
    2. Telefon je neustálým zdrojem nervování, protože ho neustále někde odkládám a pak zapomínám kde a tudíž ho také neustále hledám. Dokonce jsem si na něj nahrála takovou apku, že když pískneš, on se ozve zazvoněním. Jenže to strašně žere baterku, protože zvoní při každém silnějším zvuku v jeho okolí. Tak jsem jí zas vypnula.

      Vymazat
  9. Moc ráda tě čtu! Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  10. Jednou jsem nebyl schopen najít klíč od hotelového trezoru, tajné jsem doufal, že při odjezdu si na recepci na něj nevzpomenout, samozřejmě marně, sankce byla v přepočtu víc než 4000 Kč. A doma jsme ho pak našli v příruční tašce za podšivkou, kam se "provrtal".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti doma zbyl hodně drahý suvenýr z výletu! ;-)

      Vymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....