Svět podle Dandíka: 10/27/13

27 října 2013

V mlze a rukou božích.....

Myslím že ani není moc potřeba

tyhle snímky komentovat....

má o některých lidech své určité představy. Mám teď na mysli lidi z blogofé sféry. Setkáváme se na svých blozích a v komentech každý den a za nějak čas se prostě stáváme virtuálními přáteli se vším všudy. Jen s tím rozdílem že mnozí z nás zůstávají jako tváře a osobnosti anonymní. Chápu že ne každý je takový exhibicionista aby se na svém blogu vystavoval (třeba jako já). A tak si tvoříme o nich svůj vlastní obrázek....

Představujeme si je jací asi jsou. Jak vypadají, jaký mají hlas. Jsou malí či velcí, šlang nebo trochu při těle, mladší, starší....prostě si hrajeme s představami.

Někdy se tak situace schumelí že se ta virtuální osobnost promění v osobu skutečnou, z masa a kostí. Někdy to může být pro nás šok, někdy jsme mile překvapeni a někdy je dotyčná osoba naprosto shodná s tím jak jí známe z jejího blogu.

Já měla v tomto týdnu možnost se seznámit hned z několika takovými osobami a jsem za to ráda. V úterý to byl tak trochu blogový Fantom Pavel, a včera krom Katky (JaAquarius) i další babenky. A to z Ženského klubu. Babenky které rády tvoří a to opravdu krásně,vlastníma rukama. K setkání mne pozvala a i vzala sebou právě Katka a já jí tímto moc a moc děkuji. Popravdě ona je jednou z těch které působí i ve skutečnosti tak jak její blog. Energická, věcná, sportovně založená a skvěle glosující dáma. V sobotu dopoledne mne tedy vyzvedla a vyrazily jsme směrem Prostějov a Repechy. Cesta vcelku odsejpala s malou zastávkou v Lipůvce kde se od nás odpojila její dcera. Místy bylo docela pěkně, místy zataženo a místy mlha jak mlíko. A zrovna na jednom takovém jsme míjely krásná boží muka. A najednou se ozvala věta, kterou já vůbec neznám a kterou strašně postrádám když jedu někam s kýmkoliv z rodiny. "Hele ty jsou krásný a v té mlze vypadají úžasně. Nechceš zastavit aby sis je mohla vyfotit?" NO ABY NE!!!

Takže jsem vyběhla, udělala pár obrázků a zase sedla do auta abych nezdržovala. A co bylo skvělé ta věta se ozvala ještě párkrát, ale já opravdu nechtěla zdržovat takže jsme pokračovaly už bez zastavení dál. Prostě jak praví klasik filmového humoru Zdeněk Svěrák v nesmrtelné komedii Na samotě u lesa a já si dovolím parafrázovat "Katko, proč nejseš můj muž!"....

Dojely jsme do krásného penzionu Lada u Respech kde už byla zábava v plném proudu. Krásných věciček bylo k vidění opravdu hodně, od nádherných háčkovaných kousků, přes vynikající, voňavé a krásně nazdobené perníčky, jemné a křehce vypadající frivolitkové dečky, šperky a zdobené svícny až po z papíru vyráběné a krajku připomínající ozdůbky či krásně háčkovaná zvířátka a figurky v podobě přívěsků ke klíčům

Ty které se frivolitkovou technikou zabývají se to snažily naučit i nás ostatní, ale nevím, já to tedy ani nezkoušela, jiné ano, ale chce to na učení asi větší klid i když se nás to snažily babenky učit velmi trpělivě. I já se snažila přispět svou hřivnou a tak jsem tam ty které stejně jako já špendíkují učila to co se jim tak líbilo, to jest spirálový způsob. Zajímavé bylo pozorovat náhodné hosty když vešli ze slunečného dne dovnitř a tam na ně čekal vánoční stromeček ozdobený háčkovanými ozdůbkami. Nutno ale podotknout, že málokdo z nich odolal a většinou neodcházeli s prázdnou....

A jak ten den shrnout? Zábavný, překvapující, poučný, inspirativní, plný humoru ale i dobrého jídla. A těším se, že pokud bude příští rok další takové setkání, že se mi zase naskytne možnost se ho zúčastnit.

Než to všechno začalo....fotky nejsou mé, ty jsem dostala od Jitky (Yorgy) do mejlu. Děkuji za ně a jelikož já ty přípravy neviděla nebo jsem fotila něco jiného dovolím si je tady použít....